Popis
Očité svědectví o účasti ve večerním skitouringovém závodě dvojic, vůli i odvaze závodníků Martyho a Hanky i podpoře Vítka, o vypocených litrech potu, zvýšeném tepu srdečních svalů, roztažených plicních sklípcích i jistě příjemně procvičených cca 600 tělesných svalů v Peci pod Sněžkou vám všem přináší Hanka. Tímto jim gratulujeme k výkonu a Hance děkujeme za přiblížení jistě úžasné atmosféry:
„Tři Tukani – Márty a Hanka na prsou s číslem 409 společně se sparingpartnerem Vítkem, vyrazili do Krkonoš otestovat své natrénované schopnosti i rekognoskovat terén, aby pak „hópli“ na start večerního skitouringového závodu v Peci pod Sněžkou.
Po slavnostním průvodu všech účastníků městem zazněl startovní výstřel pro třetí vlnu v 17:10. Společně s Mártym vyrážíme mezi soupeři a s rozsvícenými čelovkami na trať. Malá procházka a zdolání krátkého výšvihu jen tak v přezkáčích, to bylo pro zahřátí. Pod lanovkou na Růžovou horu nazouváme lyže s tuleními pásy, kde se k nám připojil Vítek a přišel boj o každou pozici mezi cikcaky. Márty letěl k vrcholu jako střela, já za ním mírně zaostávala, Vítka občas zradil materiál a musel své parťáky dohánět. Na vrcholu strháváme pásy a po lesní cestě, která navázala na sjezdovku do Velké Úpy, se vrháme tmou a střemhlav zběsilým sjezdem dolů. Vítek trochu ztrácí a dojíždí nás v okamžiku, kdy opouštíme mezičasy.
Při stoupání na druhý vrchol, kterým byla konečná vleku na sjezdovce Javor, mi začalo „docházet“. Nějak jsme podcenili stravování na trati a nedoplňovali energii. Nezachránil to ani kousek tyčky, která se v mrazu -11°C se zamrzlým úsměvem nedala rozžvýkat. Márty pečoval o svoji týmovou partnerku tak vehementně, že když ji pomáhal sundávat pásy, tak utrhl závěsnou přezku. Jeden z pořadatelů pomohl dvojici zachránit a pás s Mártym opravili.
Následoval lehký sjezd a potom už jen mírné stoupání na chatu Husova bouda, které se mi zdálo být nekonečné. Tam jsme naposledy strhli tulení pásy a ve světle čelovek sjeli do Pece. Závěrečný výšvih do cílové brány šlapu stromečkem a následovala sladká odměna i medaile na památku.
Horký čaj v cíli nám pak nalil jeden z hlavních organizátorů, úžasné koláčky s borůvkovou marmeládou jsme snědli v teplem vyhřívaném stanu, redbull nám pak dal křídla a pod tíhou dojmů jsme se odebrali užít si večerní afterparty do Klondiku s heslem „příště pojedeme bomby“…
Související zážitky
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
