Popis
Pokud chcete zažít středověk, jeďte do Gruzie! :-)
letos jsme se tam vydali na putování na koních přes hřebeny Kavkazu a musím říct, že lepší dovolenou jsem ještě nezažila.
Ubytování a místního průvodce Davida (zároveň majitel koní a řidič) nám zařídila Ivana, z webu www.dogruzie.com. Mimochodem naprosto úžasná ženská, takže pokud se do Gruzie chystáte, doporučuju se s Ivanou alespoň poradit. Ví vše o místní mentalitě, kam jet a čemu se raději vyhnout :-)
Vybrali jsme putování kolem domoviny našeho guida Davida - Shatili, které se nachází u hranic s Čečnou. Nejznámější je asi trek Omalo - Shatili, ale my jsme se vydali na druhou stranu do Roshky, přes sedlo Datvisjvari 2 700 m.
Po příjezdu do Shatili jsme se ubytovali ve středověké věži, kde bydleli dříve strážci hranic a chránili hranice před nájezdníky z Čečny. Ubytování je to opravdu stylové, lepší atmosféru jsem nezažila. Jedna z věží slouží jako hostel, kde máte obýváček s kotlíkem, pak je tam pár pokojů a dokonce i záchod s koupelnou a balkon s výhledem do údolí. opravdu pecka!
O večeře a snídaně se starají Davidovi rodiče a opravdu se nemusíte bát, že byste hladověli. Gruzínská pohostinnost nezná meze, takže vás u každého čeká bohatě prostřená tabule výborného domácího jídla. žádné éčka, všechno bio přímo ze zahrádky :-)
Další den jedeme na seznamovací vyjížďku s koňmi. Bereme to vlastně celé cvalem či klusem, po rovině, z kopce, do kopce. na terénu nezáleží, prostě divoká jízda. Z původně krátké vyjížďky se stal celodenní trek a spousta najetých kilometrů, ale stálo to za to. Alespoň jsme se pořádně zajeli na místních sedlech, které u nás jen tak neuvidíte.
Poté už vyrážíme na putování z Shatili do Roshky. Po cestě trávíme jednu noc ve stanu, všechno máme mokré, protože jsme po cestě solidně zmokli, tak se další den rozhodujeme, že dáme další noc v penzionu někde po cestě. Bohužel nás ale nevzali, tak to bereme celé naráz až do Roshky.
Cesta je dlouhá, je děsný vedro, ale dojet to už musíme, protože stany a ostatní bagáž jsme nechali u osadníků na cestě, ať to koně netahají zbytečně. K večeru dojíždíme pod dlouhé stoupání k Roshce. Necháváme dole pod kopcem všechny věci a Ivanu, která čeká na odvoz věcí autem a frčíme nalehko cvalem a klusem do dlouhého kopce až do ubytování v Roshce. Kopec je to opravdu dlouhy, jedeme asi hodinu a pul rychlym tempem.
Další dny už jezdíme jen po okolí Roshky, kde jsou neskutečné výhledy z okolních kopců. Určitě doporučuju jezera u hory Chauki. tam jsme se vyvalili na slunce a užívali si té krásy.
Další den jsme se zajeli podívat na zelené kopečky nad Roshkou. Vyjížďka jak z románu pro ženy. Trochu mi to připomínalo ty zamilovaný filmy z Montany :-D vyjeli jsme až na vrchol a sledovali supy, co nad námi lítali. prostě nádhera.
Jako každá dovolená, měla i tahle konec. Přes velkou nechuť jsme se zabalili a vyrazili zpět do Tbilisi, kde jsme strávili poslední noc. Depka to byla veliká, protože každý z účastníků nic tak skvělého nikdy nezažil a nikdo se netěšil na návrat do civilizace.
Gruzie se vryla hluboko do našich srdcí a rozhodně to není naposledy, co jsme se tam vydali.
Praktické informace
cena za ubytování, večeře, snídaně a pronájem koní 15 000 kč + zvlášť letenka do Tbilisi. do Shatili se dá dostat i na vlastní pěst, jezdí tam maršutky z Tbilisi. zásoby doporučuji nakoupit již v Tbilisi, v horách žádné obchody nejsou.
je třeba se také připravit na to, že v horách nikdo anglicky nemluví, tak oprašte ruštinu nebo se naučte alespoň pár základních slov :-)
Související zážitky