Popis
Co na tom, že je nejteplejší den tohodle týdne? Sedám na bike a vyrážím z Trutnova směr hory, cílem je Černá hora a jak pojedu zpět, se uvidí. Promotám se městem k obchodní zóně Krkonošská (Tesco) a tady na napojím na polní cestu, která vede přes pole k benzince. Tady to musím trefit, která ta ulička je správná? Na poprvé to neklaplo, ale na podruhé už ano: směrem dolů po silnici pod viadukt a těsně před ním uhnout doleva do kopce. Objet závoru a už po poli – kraji lesa šlapu do kopce, dokud nenarazím na cestu, která mě dovede až na asfaltku, která je značená zeleně. Kousek se svezu po zelené, ale pár set metrů odbočím vpravo na neznačenou cestu, která vede až k horní stanici lanovky v Mladých Bukách, objedu vrchol kopce a už sjíždím dolů ke golfovému hřišti. Napříč golfem – přemýšlím, jestli dostanu tím zatraceně tvrdým míčkem teď anebo až za chvilku. Uff, silnice a golf za zády. Černá hora je pořád na dohled, ale nijak se moc nepřiblížila…
Z golfu odbočím doprava, překřižuju hlavní silnici a už to zase metelím po polní cestě značenou zelenou barvičkou. Zelená vede přes Janovu horu, kde se k ní připojí žlutá, do Janských Lázní, tak nezapomeňte následovat právě žlutou, protože na kolonádní oplatku ještě čas není. Žlutá vede na Zlatou vyhlídku, a to už je kousíček od Hoffmanovy boudy v sedle pod Černou horou (žlutá značka vede až tam). Na Zlaté vyhlídce je i rozhledna, tak se můžete mrknout do kraje…
Z Hoffmanové boudy pokračuje žlutá úvozem na asfaltovou cestu. Ta vede serpentýnami až na vrchol Černé hory. Ještě chvíli zvažuju, jestli nejet přes Zrdcadlovky, ale nakonec převáží touha být na vrcholu kopce, a tak šlapu dál po nudné silnici. Nudu zpestří dolů jedoucí koloběžkaři, kteří se toho rozhodně nebojí… Zinneckrrovy boudy, 2. otočka téměř o 180° a už se to zvedá do posledního závěrečného kilometru. Uff, hurá, jsem nahoře – skoro. Ještě dojet k vysílači a pak už jen z kopce dolů – kudy to ale dolů poslat? Nejdřív se stavím na Černé boudě pro čerstvou vodu a pak se rozhodnu.
Nakonec volím delší cestu, a to před Pec pod Sněžkou. Dolů na Bobí louky to posílám tzv. Václavákem po žluté značce a okolo studánky Přátelství. Na nejspodnější – nejprudší části Václaváku je zábradlí a cedule, „Pozor prudký svah, cyklisto sesedni z kola“ (nebo něco v tom smyslu). Nikdo nejde, vím, co dělám, dobře to tu znám, tak z kola nesesedám a v prudkém svahu začnu přeskakovat relativně široké, z kamenů vyskládané, odvodňovací kanálky. Na zdejších asi 50 m je jich snad 7. Užuž se vidím dole, ještě přeskočit poslední kanálek – a prd. Mám prázdno. Ach jo, za defekt může vždy jezdec, jasně poslední kanálek byl ode mě podceněný a zadní kolo dopadlo akorát na hranu šutru a v duši jsou 2 centimetrové díry…
Rychlá výměna a už to po červené metelím ke Kolínské b., okolo Pražské k Husovce a pak dolů po asfaltce do Pece. Kdo preferuje terénní sjezdy, nechť jede třeba sjezdovkou, stejně jako já. V Peci je již nějakou dobu na pravé straně Vlčího potoka je udělaná prima šotolinová stezka, jen je potřeba dát pozor na maminky s kočárky anebo jiné pocestné… A zpět do TU už jedu po silnici – není to sice moc zábavné, ale i tak mi tenhle vejlet trval 3 hod a šplhat někam na další hřeben do terénu se mi moc nechtělo...
Související zážitky
Trutnov, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř
Krkonoše, Janské Lázně, Černá hora
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
