REGISTROVAT

Souhlas s podmínkami. Registrovat firmu, akci...

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Niceland (třetí část povídání o Islandu)

100 %

1 hodnocení

Autor: Štěpánka Kadlecová|7 vložených zážitků
Hodnocení autora: TOP zážitek
Zaměření: Turistika a treking
Datum absolvování: 11.07.2015 - 25.07.2015
Datum vložení: 21.04.2016
V oblíbených: 7 lidí
Absolvovalo: 1 lidí
Lokalita: Island - jihozápad
Náročnost: Střední
Cena: 25 280

Popis

Island - cestování, které předčilo očekávání

První část povídání: http://www.outfanatic.com/zazitek/682-Island-cestovani-ktere-predcilo-ocekavani
Druhá část povídání: http://www.outfanatic.com/zazitek/688-Niceland-druha-cast-povidani-o-Islandu-
Video: https://www.youtube.com/watch?v=6RbCTd2IVEw


23.7. čtvrtek - opět stopovací den

Opět nás probouzí krásné počasí. Zahajujeme letecký den – všechny věci vyhazujeme ze stanu a poctivě je balíme. Začne se s námi bavit Ukrajinec ze sousedního stanu. Je fakt hodně ukecaný. Říká nám, že se živí jako guide a že tam s ním jdou 4 klientky. Při mé otázce, kolikrát už byl na Islandu, mi odpovídá, že je teď poprvé. Přispívá storkou, že ve smlouvě, kterou s klienty podepsal, zapomněl poznámku, že je cena včetně stravy i dopravy a že na tom teda celkem prodělává. No prostě střelec. Nechávám Zdendu napospas konverzaci a jdu si na hlavu zkoušet tvořit islandský účes (copan kolem hlavy). Jdeme na hlavní silnici stopovat, cestou děláme nákup v BÓNUSU (párky, džus) a rovnou dáváme i sváču. Když se nám zdá, že jsme už na konci města a že všechny auto nemůžou jet nikam jinam než do Keflavíku, začínáme stopovat. Aut projíždí kolem nás opravdu hodně, ale žádné nezastavuje. Po té, co na nás mávne jeden chlap, napadá Zdendu, že je dál asi ještě jiná křižovatka za kterou bychom měli stopovat. Pokračujeme teda dál a dál, přejdeme několik křižovatek, ale stále není místo ideální. Začne pršet, schováváme se do podchodu, kde svačíme sušenky. Jde na mě únava, nečekala jsem, že před námi bude tak složitý úkol. Přestává pršet a tak vyrážíme dál na stop (celkově jsme ušli si myslím tak 5 km). Zastavuje nám po chvilce nějaký mladý týpek, který pomalu ani netuší, kde je Evropa ale odveze nás alespoň o nějakých 5 km dál za město. Najednou jde stopování samo, během chvilky nám zastavuje Polák, který vůbec neumí anglicky, ale veze nás na křižovatku, kam potřebujeme a to přesně na tu, na kterou nás na začátku naší výpravy dovezl štědrý Francouz. Stopujeme dál do Gridavíku (znova to pěšky jít nechceme), trvá nám to zase de facto jen pár vteřin a už se vezeme s nějakým chlapíkem, který si taky nechce moc povídat.



V Grindavíku jsem Zdendou pozvána na místní točenou zmrzlinu, která byla mega velká a mega dobrá, smetanová (stála asi 300 ISK – 60 Kč). Navštěvujeme místní obchod Netto, abychom se koukli i na ceny tam, abychom vás všechny o tom mohli informovat ;). No a ceny taky celkem v pohodě, najdete tam hodně zboží z Polska.. Procházíme Grindavíkem abychom se dostali na silnici č.425 směr Reykjanesviti. Už je zase po sedmé večer a tak se nedivíme, že kolem nás nejezdí žádná auta, ostatně toto jsme zažili přesně 2 týdny na zpět. Když se rozhodneme zakempit kousek za městem, jede naším směrem zrovna auto, vracím se ho zkusit stopnout a hle.. zastavuje.. Jede v něm polský pár, který nás odváží přesně tam, kam chceme, což moc nechápou, protože tam kam chceme se zdá, že není nic (není to ale pravdou). Bivakujeme se Zdendou za kameným valem, vytvořeného mořem, jehož obrovské kameny využíváme i k večerní opalovačce, nad námi se tyčí starý maják. K véče máme zase bagety s máslem a šunkou.

24.7. pátek - opravdový gejzír, všude samí ptáci, nikde žádné velryby =)

Nečekaně si přispíme a vstáváme až v 11:30. Vyrážíme k nedalekým horkým pramenům, kde je to zase úžasně zajímavé (Gunnuhver) – ustavičně zde stříká gejzír a je to tam prostě fakt hustý. Jdeme stopovat. Náš další cíl není daleko a tak počítáme i s tím, že půjdeme až k němu pěšky. Opět to netrvá dlouho a zastavuje nám starý pán v nové RAV4, který se diví, že chceme odvést jen takový kousek. Místo naší další zastávky je most mezi Euro-asijskou a Severo-americkou litosférickou deskou, pod kterým je malý kaňon. Místo jinak není moc zajímavé. Zdendovi navrhuji společné selfí s komentářem, že nás ani litosférické desky nerozdělí a on odmítá.. =D ..no nevím, nevím co si o tom myslet. (pozn. přidaná aktuálně: už je mi to jasné..)



Snažíme se přehodit kameny z jedné strany světa na druhou, nemá to žádný smysl tak nás to brzo přestane bavit a jdeme zase stopovat. Aut jezdí málo a nikdo nezastavuje. Po tom, co ujdeme asi 4 km, dáváme obědovou pauzu u cesty, která vedla na ptačí vyhlídku. Pokračujeme pěšky dál a asi za 10 min nám zastavuje další z místních týpků. Když Zdenda zjistí, že je to taky elektrikář, dávají se do konverzace: kdo, kde, co, jak a proč dělá a já jsem ráda, že se nemusím zapojovat, neb té elektřině fakt moc nerozumím. Přehlídneme odbočku, odkud jsme původně chtěli pokračovat. Týpek nás vyhazuje v centru Reykjanesb?ru, což nám vůbec nevadí. Jdeme zase stopovat za kruhák, kam ještě než dojdeme, už u nás zastavuje paní, která se nabízí, že nás odveze na letiště. My na letiště nechceme, ale chceme na křižovatku, na které se z ní na letiště odbočuje. Paní se postavila autem dost nešťastně na vjezd na kruhák, Zdenda ji říká, ať zajede na kraj, paní to zřejmě nechápe a ujíždí nám. Za chvíli nám zastavuje sympatická paní v novém Land Roveru, která nás na zmíněnou křižovatku (kruhový objezd) odveze. Dokonce i ví, kde je ČR, protože tu byla na nějakém environmentálním kurzu. Na kruhovém objezdu se rozhodujeme, kam pojedeme, jestli do Sandger?i nebo do Garduru – rozhodujeme se pro Gardur, jezdí tam více aut a je tam free camp, ze kterého je to kousek na letiště, což se nám kvůli zítřejšímu odletu hodí. Během chvíle nám zastavuje Toyota Hiace – náš poslední stop. Pán nás bere až do Garduru, Jdeme směr camp, do kterého to je z centra asi 2 km a je hned pod dvěma majáky. Cestou se Zdenda spřáteluje s místními koníky, od kterých se nemůže odtrhnout, následně je neuvěřitelně vtipně imituje. Kemp je opravdu zadarmo, jsou tam 2 záchody a velký venkovní dřez, u kterého lidé před svým odletem nechávají potraviny a plynové bomby které nechtějí tahat sebou zpět. K naleznutí tam tedy jsou čaje, těstoviny, čokolády a i nenačaté plynové bomby, proto doporučuji návštěvu tohoto campu těm, kteří zrovna přiletí. Je pravdou, že poloprázdné bomby se dají nalézt asi ve všech campech. Z pláže, u které je camp, se dají prý pozorovat velryby a tuleni, my však nevidíme ani jedno, Zdenda se nabízí, že se kvůli mně svlíkne a z vody mi zamává místo velryby. Překvapuje nás příjezd terénního auta s českou poznávací značkou a v něm pouze jeden člověk. Staví si stan hned vedle nás a dává se s námi do řeči. Diví se, že se nám dařilo na Islandu stopovat, že to tam prý není zvykem. Pán je na Islandu již po patnácté a vždy ho navštěvuje na 2-3 měsíce, vydal o něm 5 knih, z toho jedna se jmenuje „111 nej Islandu“ my si ji ještě nepořídili, ale myslím, že tam naleznete fakt super místa, které navštívit, není to komerční průvodce. Jeho stránky: http://www.jas-hrotovice.com/. V noci mě budí „potřeba“, vzbudila jsem se zrovna v čase, kdy je největší tma (přesto stále světlo), sice jsme díky světlým nocím neviděli polární záři, ale na červánky, které jsem viděla poslední noc, nikdy nezapomenu.

25.7. sobota - buuuuuuuu poslední den

Celý den se už jen válíme, čteme si a načerpáváme poslední islandské chvilky. Mně je z odletu strašně smutno – uteklo to strašně rychle a zároveň mám pocit, jako jsem tam byla strašně dlouho. Balíme opravdu pozvolna a na letiště jdeme pěšky – náš poslední islandský trek. Já se naposledy nabažím pohledem na sopku Snaefellsjoekull, která jde vidět na druhé straně zálivu, fakt mě fascinuje (tam se musím jet podívat příště). Vzdálené hory, na které při cestě koukáme mizí v černých mracích. Pár minut po té, o přicházíme na letiště, začíná slejvák – nejvyšší čas Island na nějakou dobu opustit.

Praktické informace

Letenky: 2x 6500
Jídlo v ČR: cca 3000 Kč (travelunch je 250 Kč pytel pro 2 odoby, brali jsme jich 10, snědli 7, 1 kg kuskusu, 6 tuňáků, dtrašně moc tyčinek Chimpansee, Flapjack a Bombus, čokoláda, bujóny, 2 čínské polévky, 2 normální instatntí polévky, 2x instatntní těstoviny s nějakou omáčkou - nesnědli jsme)
Jídlo na Islandu: cca 3000 Kč (pomerančové juice, bagety, máslo, těstoviny, limonáda Apelsín, čokoláda, tuňáci, nějaké sušenky)
Campy a přespání: 2000 Kč (2 os. přespání v chatě)
1840 Kč (přespání v campech na treku, 2 os, 2 campy
340 Kč (camp v Reykjavíku)
Vstupy: 100 Kč (vstup za 2 osoby do geotermánlího parkuú
Ostatní: 1500 Kč (Jídlo v restauraci za 2 osoby, vč. piva v kavárně v Reykjavíku v hlavní ulici - Lebowski bar)
500 Kč (2 kávy a jeden zákusek v kavárně v Reykjavíku v hlavní ulici)

Celkem: 25 280 Kč za 2 osoby, 16 dní pobytu vč. letenek

Absolvovali

Mají v oblíbených

Související zážitky

Cesta na Island

Cesta na Island

osada Island, Jizerské hory

70

%

70

%

Diskuze (0)
Hodnocení a recenze (1)

Recenze

Štěpánka Kadlecová| 21.04.2016 |

Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.
Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 507 lidí)


Banner