REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Stopem napříč Kanadou - část 6.

50 %

2 hodnocení


Warning: Illegal string offset 'name' in /data/www/outfanatic.com/www.outfanatic.com/content/zazitky-detail.php on line 503
Autor: Barča Kubátová|13 vložených zážitků
Hodnocení autora:
Zaměření: Běhání, Trail running, Turistika a treking
Datum absolvování: 30.07.2014
Datum vložení: 11.03.2016
Absolvovalo: 1 lidí
Lokalita: Banff, Kanada
GPS: 51.1775, -115.5452
Délka trasy: 100m sprint
Náročnost: Vysoká
Charakter: přes borůvky kotoulem letmo, do vody plavmo

Popis

Co číhá ve křoví

Nechce se mi ani věřit, že po dvou dnech nekonečně vodorovné zelené nudy plné hovězích steaků se na horizontu konečně zvedají křivolaké stíny. Skalisté hory. Jejich obrys je poprvé vidět už od Calgary, a s každým ukrojeným kilometrem se jich člověk nemůže dočkat. Čím více se blížíme, tím zubatějším a divočejším dojmem působí. Na rozdíl od Alp, jejichž úpatí se hemží roztomilými vesničkami s muškáty na zápraží, Rocky Mountains se hemží tak akorát medvědy, losy, pumami a hvozdem hustším a neprostupnějším než pradědovo obočí. Sem tam je do neprostupné lesní stěny vyholený příčný pruh, kterým postupuje elektrické vedení. Na celistvost krajinné scenérie si tady příliš nehrajou. Celé to působí dojmem špatně provedené epilace. KRNAPáci by zaplakali.

Již tradičně nemáme ve zvyku rozhazovat za takové věci, jako je například vstup do národního parku. O to více když zjistíme, kolik takový vstup vlastně stojí. Kanaďani a Američani obecně nejsou zvyklí na to, že se dá přežít bez auta, a že dokonce existují lidé, kteří chodí pěšky, například na nákup nebo na výlet. Tím nechci ,,hejtit“ početnou skupinu outdooráků, ale i ti povětšinou mají svoje supr obytné dodávky. V praxi to znamená, že když přijdete pěšky, nechtějí vás do národního parku ani pustit. Češi ovšem, zvyklí přizpůsobit se jakýmkoliv podmínkám, poodejdou za roh, stopnou si kolegy horolezce v jedné ze zmíněných dodávek, a nechají se do národního parku propašovat na lokální zelenou kartu sloužící jen pro místní obyvatele města Banff.

Tak to by bylo, uculuju se přiblble, zatímco projíždíme skrz hlavní pokladnu. Teď by to chtělo zjistit něco o lezeckých podmínkách a můžem na to vlítnout. Expressky už mi natěšeně cvakaj v batohu, zatímco hledáme infocentrum. Banff je jedna z nejoblíbenějších destinací, a podle toho to tu také vypadá. Indiáni věří, že pokud si je vyfotíte, ukradnete jim duši. Jestli je to pravda, tak v tomhle městě nemá duši už ani vycpaný los u vchodu do hospody. Že jste v Kanadě a ne v Japonsku poznáte jen podle javorového sirupu v obchodě se suvenýry. Na druhou stranu, azurová řeka je magická i bez Instagramového filtru.

„Kam si tady můžeme jít zalízt?“, ptáme se na infocentru, „Máte prosím průvodce na sportovní lezení?“

„Ale samozřejmě, doporučím vám průvodce od místní Outdoor Agency, jsou to skuteční profesionálové a všechno vás naučí, nebojte se.“

„Nene, děkujeme, my nepotřebujeme člověka, mi potřebujeme papírového průvodce, knihu.“
„Papírového průvodce? To nemáme, ale můžete si objednat úžasný zážitek s naším vůdcem, který vás vezme lézt, a zažijete úžasné dobrodružství.“

,,Ne, vy nás nechápete, my jsme lezci, umíme lézt, ale nevíme, kudy ke skalám.“

„Vy chcete lézt bez průvodce?“ - „Ano.“ - „A máte certifikát?“ - „Na co certifikát?“

„Jak víte že umíte lézt, když nemáte certifikát?“ - „??? ..... Prostě normálně? Odzdola nahoru.“

„To nemůžete.“- „Proč ne?!“ - „To je zakázané.“ - „Cože?“

„Musíte si zaplatit vůdce, nebo musíte mít certifikát, a nebo polezete na vlastní nebezpečí, ale zaplatíte za přístup ke skalám, to je 10 dolarů za přístupovou pěšinu, 20 dolarů za lezení, 10 dolarů za kemp, mimochodem máte zamluvený kemp? Ne? Tak to je 10 dolarů za sjednání na poslední chvíli. Dále 8 dolarů za oheň. Máte vlastní dřevo? Ne? Tak ještě 5 dolarů za dřevo.“

Chvíli na pána koukáme s otevřenou pusou ujišťujíce se, že na nás nemluví čínsky, nebo si z nás netropí blázny. Že v parcích vyžadují poplatky, to jsem samozřejmě věděla, ale poplatky za rozdělání ohně, to jednoho starýho trampíka trochu vykolejí. S kamennými výrazy vycházíme před dům. „Myslíš, že jsou schopní si bez průvodce utřít zadek?“ přemítá Hanz nepřítomně a pozoruje při tom davy nadržených masňáků s tričky I love Canada. „Nevím, ale já jim na to kašlu.“ Odpovídám mu a bez jediného dalšího slova vyrážíme jako ledoborec proti proudu lidí směrem za město.

Po dvou kilometrech stáčíme směr k řece. Chce to smýt všechen prach z cesty a azurová voda si přímo říká o znečištění. Ujdeme ani ne deset metrů mimo cestu směrem do křoví, kde tušíme vodu, a vzápětí se naše kroky změní v děsivý úprk. Už chápeme, proč to tady tak hrotí s chozením mimo vyznačené cesty. Utíkáme, jak nejrychleji můžem, těžké krosny nepříjemně poskakují na zádech a vlasy se zachytávají za okolní větvičky. Borůvčí mě šlehá do holých nohou, ale borůvčí je to poslední, co mě trápí. Konečně se mezi stromy objevuje mýtina. Kéž bych tak měla sprej, kéž bych tak měla sprej. Přes pláž to beru překážkovým dvojskokem, zahazuju batoh a zanořuju se do modravé řeky jako do vodního příkopu. Atletický rekord. Doma na katedře tělocviku by mě jistě pochválili.

Bahno na dně řeky mi pod nohama příjemně mlaská. Opečovává poškrábané holeně, a taky rozměrné štípance na všech možných i nemožných částech těla. Zapráskaní komáři! Kéž bych tak měla mikinu a dlouhé kalhoty. A kdybych se byla bývala nastříkala repelentem, nemuselo se nic stát. Kéž bych tak nelezla do toho křoví! Nyní však, po útoku krvelačného hmyzu, vypadám jako Zvoník od matky boží.

Později téhož dne pořizujeme sprej. Situace v divočině je skutečně vážná, není radno ji podcenit. Přemýšlím, jak asi by nám bylo bývalo pomohlo, kdychom si přece jen byli zaplatili toho průvodce. Třeba by všechny bestie šly po něm a nás nechaly na pokoji. Řádně vybavení pokračujeme dále mimo civilizaci. Brzo se však ukáže, že jediná zaručená ochrana proti komárům by byl tak maximálně skafandr. Všechno ostatní je jenom placebo.

V dostatečné vzdálenosti od města podnikáme druhou expanzi do křoví. Už nemáme co ztratit, a potřebujeme někde přespat, začíná se smrákat. „Tyvole, nemůžeš rozdělávat oheň v první zóně národního parku!!“ - „Jaktože, vždyť řikali oheň za 8 dolarů“ – „Jenže v kempu na ohništi a tady jsi uprostřed lesa!“ – „Však. Nebudeme muset platit, hehe“ – „Je zrovna období požárů.“ – „Alespoň vyplašíme medvědy.“

Dobrá poznámka. Medvědí štípance by se hojili asi hůř. Tím spíš, že naše jediná zbraň je kapesní nožík a mačeta. Nadělej steaky z medvěda dřív, než je nadělá on z tebe. A tak jen díky ohýnku se nakonec vyspím relativně v klidu v oblasti plné grizzly chlupáčů.

A brzy, již brzy, přijde čas i na lezení. Nakonec ani ta požární helikoptéra nás nenašla, a my jsme mohli pokračovat v lowcostovém cestování bez pokuty za lesní požár.

Mapa

Absolvovali

Diskuze (0)
Hodnocení a recenze (2)

Recenze

Barča Kubátová| 11.03.2016 |

veronika sušická| 17.03.2016 |

Tak tohle je Kanada:)))), zrovna pobyvam v Ontariu a podobnych zazitku tisice, bohuzel si nikdo legraci nedela, realita:))) a kdyz to pak nechapave vypravis u piva nikdo se nesmeje, ba nechapaje, proc to vlastne vypravis, cemu se divis! Hodne jsem se dnes pobavila, diky a good luck, be patient a be scare of Poison Ivy:)))))

Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.
Banner