Popis
Podle známé poučky „kdo je dobrej, maže modrej, kdo je lepší, maže měkčí,“ mažeme červený a vyrážíme z Benecka nahoru. Závidíme bruslícím, kterým to na natátém a přemrzlém sněhu sviští moc pěkně.
Hned na Rovinkách se hlásí první smůla výletu: zlomená hůlka a konec výletu pro třetinu výpravy.
Na Třídomí si přeříkáme pokračování poučky, „kdo je mistr, maže klistr“, přimazáváme a stoupáme dále. Azúro, výhledy, běží se nám krásně.
Na stadionku na Mísečkách, kde se zrovna jedou dorostenecké závody (Cože? To už děti narozené v roce 2003 umí chodit? Lyžovat? Závodit?), mi už kyčel značně tuhne, s těmi šrouby se nemám co divit, nicméně dobytí Vrbatky stále nevzdáváme, jen už pokračujeme jen turistickým tempem.
V první zatáčce za Jilemnickou boudou nás ale zklamaly jiné šrouby, než ty, co mám v kyčli: upadlo mi vázání! Vrbatku tedy letos už asi nestihnu.
Ani dvojitý sobotní defekt, ani ranní déšť nás ale nemohl odradit od výletu nedělního: v půjčovně beru šupinkovky a výletním tempem startujeme ze Strážného, kde je sníh už dost hnusný (a odpoledne na mnoha místech už ani není).
O pár desítek metrů výš už se jede krásně, ledový Karel IV. nad horní stanicí lanovky Svatý Petr stále stojí (bodejť by ne, když ho přichlazují) a pod Bufáčem na Rozcestí jsou sněhové podmínky dokonce o dost lepší než minulý týden – žádné vymleté ledové koryto, sice trochu těžký a mokrý, ale přeci jenom sníh.
Skol!
Související zážitky
Černá hora, Krkonoše, Janské Lázně
Janské Lázně, Černá hora, Krkonoše
