Popis
V hlavě se mi honí tolik zážitků z pětidenního padlování s verybami v oblasti kolem Point Adolphus, že ani nevím kde začít. A tak jsem si říkala, že nejlíp v tomto případě poslouží fotky, ke kterým myslím netřeba nic moc dodávat.
No ale aby to nebylo úplně beze slov...
Point Adolphus leží asi 100 km západně od Juneau, hned vedle národního parku Glacier Bay. My jsme se o něm dověděli čistě náhodou od jednoho rangera, když jsme zjišťovali informace o úplně jiném místě, a to ještě v Kanadě. Původně jsme sem vůbec neměli v plánu jet, ale to by byla neuvěřitelná škoda!
Na Point Adolphus se jezdí nejčastěji právě z Juneau, odkud sem připlouvají turistické lodě a létají vyhlídkové lety. My jsme v Juneau nasedli na pravidelný místní lodní spoj z Juneau do Hoonah, což je malá indiánská osada asi 35 km od Point Adolphus. V městečku jsme si půjčili kajaky a za velrybami dopádlovali. A stálo to rozhodně zato.
Strávili jsme tu s nimi necelé 3 dny a už jsme si pomalu začínali zvykat i na jejich denní režim. První den jsme zjistili, že velryby připlouvají k pobřeží hlavně za přílivu, kdy se krmí na rozhraní proudů a v kelpových porostech, kam se dostanou právě jen za vysoké vody. Jinak se drží většinou dál na otevřeném moři, kam jsme se kvůli silnému větru a vlnám zase neměli šanci dostat my. A tak jsme vstávali v 6h ráno, šli si společně s velrybama užít vodu, a pak během odpoledního odlivu dospali noční deficit, abychom na večerní přiliv zase mohli sledovat připlouvající obry. Večer už ale většinou jen ze břehu, protože moře se přes den pokaždé tak rozbouřilo, že už se na něj odvážil jen Michal, zatímco já jsem to jistila ze břehu. A i Michal boj proti svištícímu větru a vlnám, které ho neustále někam unášely a hrozily ledovou koupelí, často po pár minutách vzdal.
Zážitky máme jako z jiné planety - vysoko zdvižené velrybí ocasy skoro na dosah ruky, pádlovaní jen pár metrů od velryb a taky spoustu manévrování, aby nás i s kajakem nenabraly. Naštěstí měly lepší přehled o prostoru než my. A když nebyly na dosah velryby, tak si s námi přijel hrát gang velkých lachtanů (stellar sea lions). Sedmimetrákoví samci nám vyskakovali z vody těsně za kajakem a všichni dohromady si oblíbili Michalovo pískání, nejvíc ze všeho Malou noční hudbu. Při té připlouvali co nejblíž a vykukovali vysoko z vody. Do toho je Michal rukama dirigoval a oni podle toho hýbali hlavami jako v nějaké polární pohádce. Často podobná zábava skončila až ve chvíli, kdy se těsně vedle nás vynořila s hlasitým výdechem velryba, což kupodivu udělalo stejnou radost nám i lachtanům, kteří kolem ní okamžitě začali zuřivě dovádět.
Vůbec se nám odsud po třech dnech nechtělo pryč! Tlačila nás ale přicházející zima, která se na severním Aljašském pobřeží, kam jsme směřovali, mohla objevit už v polovině září. A tak jsme se museli s velrybami chtě nechtě rozloučit.
Při zpátečním pádlování z Point Adolphus do Hoonah nám dávalo moře celkem slušnou lekci a to i přesto, že jsme se drželi během největších vln blízko u pobřeží. Skoro to vypadalo, jakoby nám chtělo moře ukázat svojí sílu a trochu nám po těch slunečných a teplých dnech zvednout hladinu adrenalinu v krvi. Michal mi během pádlování vyprávěl příběh o člověku, který ztroskotal někde v Arktidě na ostrůvku o průměru asi 50 m, aby odvedl pozornost od nepříjemně vlnící hladiny. V jednu chvili jsem strachy začala křičet, když jsem se ocitla s kajakem na asi metr vysoké ostré vlně se špičkou i zádí lodi vysoko nad hladinou, zatímco mě proud zaléval zvrchu přes šprajdu a přibližoval k útesu. Jistě si umíte představit jak mě Michalova historka pro rozptýlení v tu chvíli asi dojímala.
Praktické informace
Kajaky se dají půjčit v indiánské osadě Hoonah, do které se dostanete lodí z Juneau.
Z Hoonah na Point Adolphus je to něco přes 30km, vyplatí se vyrazit hodně brzy ráno, aby tam člověk po poledni byl. Odpoledne bývají velké vlny a silný vítr. Na Point Adolphus jsme byli 3 dny a pádlovali s velrybami. Zpět jsme jeli opět brzy ráno kvůli větru a vlnám.
Zásoby jídla jsme vezli komplet s sebou, doplnit se dali v Hoonah, pak už nikde.
Pitná voda byla v Hoonah a pak malý pramen na Point Adolphus. My jsme z něho pili a vodu jsme nijak neupravovali. Obecná doporučení ale říkají používat filtry nebo tablety.
Medvědi v této oblasti u pobřeží v naší době (srpen) nebyli. Byli v té době více ve vnitrozemí. Nicméně preventivní opatření (nejíst a nevařit u stanu, na noc věšet jídlo a vše aromatické na strom, atd.) jsme pro jistotu dodržovali.