Popis
Je šest hodin večer a já přemýšlím jak se protáhnu po prosezeném dni. Venku je -14° a sníh se krásně třpytí ve svitu měsíce. Ideální podmínky na běžky. Čelovku na hlavu a mobil do kapsy, abych náhodou nedopadl jak Hanč s Vrbatou. Před barákem zjišťuji, že čelovka dosvítila, takže zpátky pro baterky. Bohužel mám jen dvě. Jedna bude muset zůstat vybitá. No uvidíme kam dojedu.
Hůlky už se zapichují do sněhu a já ukrajuji první metry. Silnice z Kozičína na Pilák je lehce utažená, což je úplně ideální na bruslení. Cestu dobře znám, a tak zhasínám čelovku. Měsíc svítí dostatečně. Nikde nikdo. Jen já a Brdy. Hůlky pravidelně klapou na druhou dobu. Tento metronom mi udává rytmus a já už vidím rozsvícená okýnka v hájovně U Slaniny. Odtud je to už po rovince až na Pilák.
Na Piláku si dopřávám krátkou pauzu a kochám se pohledem na zamrzlou hladinu a hvězdy nad horizontem. Jsem tu už po milióntý, ale zastávku na hrázi si stejnak nikdy neodpustím. Silnice z hráze směrem na Láz je z kopce, tak raději rozsvěcuji
čelovku, aby mě něco nepřekvapilo. Začínám se dostávat do tempa a metronom zrychluje. Bum šup šup. Bum šup šup. Občas mi tedy hroty hůlek ujedou po asfaltu, ale tím se nenechávám rozhodit.
Přez Skelnou Huť zpět k Piláku
Když dojíždím k chatové osadě, zkracuji si cestu po struhách k Lázskému rybníku. Tady už bruslit nejde, tak jedu soupaž jak Standa Řezáčů. „Ajem hepy tudej… mautyns is gud.” Zkratka je trochu delší než jsem čekal, takže mi začíná trochu docházet, ale jedu dál. Konečně je tu zas silnice. Takže doprava a hurá do kopečka na Skelnou huť.
Pozn: Vodní nádrž Láz byla budována v letech 1818 – 1822. Původně sloužila k napájení důlního a hutního provozu na Březových Horách. Tam se voda dostala 12 km dlouhou strouhou. V roce 1960 začal být rybník využíván jako zdroj pitné vody pro Příbram a tomuto účelu slouží dodnes. Voda je odváděna trubkami do úpravny v Kozičíně, kde začíná a končí naše trasa.
Na Skelnou Huť se jede opět suprově. V lese si ještě nechávám rozsvícenou čelovku, ale na louce po bývalé osadě ji opět zhasínám a užívám si svit měsíce. Za Skelnou Hutí vjíždím zpět do lesa a silnice začíná pozvolna klesat k Pilskému potoku. Tady to jede samo. Od potoka trochu zamakám do kopce a už jsem na křižovatce, kde se dávám doprava k Piláku. Trochu jsem se bál, že to tu bude posypané, ale naštěstí není. Na další křižovatce opět doprava a už jsem zpět u Piláku.
Pozn: Skelná Huť je 10 hektarová louka, na které dříve stávala velká sklářská osada. Tato osada nezanikla z důvodů vybudování vojenského újezdu, jak by se mohlo zdát, nýbrž z důvodu vypršení smlouvy na výrobu skla v roce 1783. Dnes je území chráněno jako typická brdská luční enkláva.
Od Piláku už jen po stejné cestě zpátky do Kozičína. Tato trasa je vzhledem ke své délce a převýšení vhodná i pro děti. Pokud by si na ni, ale přeci jen nevěřili, můžete s nimi dojet jen k Piláku. I to totiž stojí za to a zbytek trasy můžete s dětmi projet v létě na kole. Celou dobu se totiž jede po asfaltkách. Tedy až na zkratku u Lázu, ale ta se dá objet.
Trasu najdete v outdoormapě tady (růžová linie) nebo si rovnou stáhněte gpx soubor.
Foto: Kuba Vondrášek
Související zážitky
Mníšek pod Brdy, Brdy, Dobříš
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
