Popis
Neděle 17. 1., 7:05, SMS od Kamily z Jižáku: „Nevzdáme to? Venku je děsně sněhu.“
Kecy, mám vstávat až za půl hodiny, přece se teď nepůjdu podívat z okna.
7:30, SMS od Simony ze Stodůlek: „Fakt jedem na kolo do Brd, když i tady tak krásně sněží?“
8:10, máma při pozorování, jak ometám auto: „To myslíte vážně? Vždyť je zima a sníh, proč jedeš na kolo?“
9:50, Podluhy, pán za plotem: „To jste si měli vzít radši běžky...“
Vyrážíme z Podluhů po žluté, na běžkách by to tady dost drhnulo. U Krejčovky jsme ale už dost rádi, že před námi jelo auto a projelo aspoň nějakou stopu. Při stoupání na Hřebeny postupně odpadáváme a tlačíme. Kamila sem tam dělá andělíčky i s kolem, prejže to neni naschvál.
Jednu cestu musíme kvůli končící stopě vzdát, do kopce to ve sněhu nejde a tlačit se nám už nechce. Když sjíždíme sněhem na silnici pod Jordánem, dojde na první pády střemhlav. Jiří kňourá, že mu zamrzly brzdy a že si roztrhl bundu. („Mám u tebe bundu, tys mi řekla, že si mám vzít tuhle hodobóžovou, a teď jsem si ji natrh.“ „Já jsem ti řekla, že si máš vzít, kterou chceš, že se za tebe stydět nebudu.“ „Ale jakym tónem jsi to řekla!“)
ČTĚTE TAKÉ: 23km běžkařská trasa přes nejvyšší kopec Brd a bunkry na Jordánu
Při sjezdu z Houpáku potkáváme běžkaře, zdravíme Skol! a přidáváme další pády. Zřícenina Valdek už je kultůra na závěr výletu. Ruce mrznou, ale cesty jsou tu znovu projeté, takže zpátky v Podluzích jsme za chvíli. 33 kiláků, 700 metrů stoupání, potřebovat budete 15 hodin regenerace. Co všechno už ty gpesky nevědí...
Související zážitky
Český ráj, Branžež a okolí
