Popis
Vyzkoušela jsem si skydiving v tunelu – Hurricane Factory v Letňanech a byl to moc prima zážitek.
Jak to chodí?
Jednoduché, na recepci vyřídíte veškeré záležitosti a pak vás příjemná slečna pošle do šatny, kde se vás ujme instruktor, který vás oblíkne do letecké kombinézy, na hlavu nasadí helmičku (tu na teorii mít nemusíte) a řeknou, ať si zavážete na uzel tkaničky od bot. Pak člověk dostane základní instrukce, jak se uvnitř tunelu chovat, jak se položit do proudu vzduchu, aby ho nadnášel, jak změnit směr letu i jak dovnitř vlézt, protože ani to není úplně samozřejmá věc. Veškerá takhle teorie probíhá na takovém wide-boardu, širokém prkénku šipkoidního tvaru na pěti kolečkách. Na něm žáček leží na břiše a imituje základní polohu letu, a jak bude pohybovat rukama a nohama a podle toho ho instruktoři otáčí doprava nebo doleva strkají vpřed nebo vzad, tak aby si to mozek zapamatoval. Stejně jsem si to nezapamatovala…
Tunel? Spíš širokej komín
Pod slovem tunel si představuju díru skrz horu apod., ale tohle je svislá prosklená roura o průměru 4,2 m a výšce 14 m, ve které fičí hurikán (až 270 km/h). Vejde se sem až 6 lidí najednou – no, ale musí to umět, mně to občas nestačilo a byla jsem tam de facto sama…
Jednoduché jako facka – just only keep smiling
Základní poloha je prohnutý leh na břiše (ve vzduchu), mírně rozkročené nohy a vzpažené pokrčené paže s rukama ve výši očí, tzn. vidím si na ně a nesmí chybět kanadský úsmev! Pokud chci letět nahoru, podívám se dolů, když dolů, dívám se nad sebe, to je logické, ne?! Chcete letět dopředu? Pak ruce skrčte k tělu a nohy natáhnout dozadu, když chcete vzad, pak se nohy musí skrčit v kolenou a paže naopak natáhnout před tělo. Chcete vpravo? Tak upažte levou a unožte levou nohou… Rotace okolo svislé osy je celkem jednoduchá – natočit dlaně tak, abychom se točili za hřbetem rukou. Jednoduché! Jdeme na to: základní polohu nacvičenou na wide-boardu okamžitě zapomínám. Instruktor ukazuje nahoru, tak se tam podívám a okamžitě padám na síť. Aha, takže opačně. Skloním teda hlavu dolů, chytám proud vzduchu do „plachty“ (v tu chvíli si říkám, jo takhle to je, to je super to chytit) a instruktor poskakuje, jako když dítě chytá heliový balonek, který mu právě vyklouzl ruky, aby mě dostal pod svou kontrolu.
Když se to umí - 1. MS v indoor skydivingu;
Zdroj: FB Hurricane Factory
Po minutě plácání se v podpaží instruktora v proudu vzduchu s rychlostí kolo 160 km/h konečně vidím vytoužený znak – kolečko z palce a ukazováku, jakože OK, dobře… Po minutě a půl už cítím, že vlastně moc nevnímám, že už toho mám dost, dělám chyby, které jsem před tím nedělala. 2 min jsou opravdu pro nováčky ažaž, tak honem ven. 4 min odpočinku a zase do toho víru. Postupně se chytám víc a víc, už vím, jak si lehnout, jako stoupat a klesat, jak zatáčet, ale dopředu a dozadu, to je opravdu na palici – kam se hrabe obávaný gymnastický semafor?
Čím víc se soustředím na to, co mám dělat a čím víc o tom přemýšlím, tím jsem křečovitější, není tam relax, chybí mi kanadskej úsměv a nejde mi to. Jak se pohyby zautomatizovávají, úsměvu přibývá a přibývá i pocitu létání, teda pokud se z úsměvu nestane záchvat smíchu, to je to pak bum o stěnu, bum na síť… Na konci dne (po čtyřech půl hodinových blocích) už se dá i tak nějak říct, že létám, dokonce jsem chvíli v tandemu i s instruktorem a drží mě jen za dlaně, super pocit a parádní zážitek.
Suma sumárum
Po první půl hod jsem si říkala: „jako pěkný, ale že bych to musel vidět dvakrát? Takový výlet na Kokořín…“ Jenže nakonec jsem odcházela s tím, že mě hrozně mrzí, že už to skončilo, že bych si za den vytvořila závislost? Anebo je to jen touha naučit se něco dalšího, vždyť možností ve vzduchu je strašně moc, když člověk pracuje se všemi 3 osami… Navíc, když se něco člověk naučí na břiše, tak na zádech to funguje opačně a nedej bože, že se dostane až k pozicím hlavou dolů, to raději nedomýšlím. Ale zase když jsem viděla profíky, jak točí jednu piruetu za druhou hlavou dolů, což není úplně můj šálek kávy, tak že ta touha lítat znovu vyplývala ze super atmosféry, která v tunelu panuje? Pohoda, relax a keep smiling? A že to v Praze dělají dobře, svědčí i fakt, že letos se tu uskutečnilo 1. MS právě v indoor skydivingu.
Co mě bolelo?
V průběhu lítání jsem cítila bedra, jak je člověk prohnutý, ale druhý den? Bolí mě snad všechno: ramena a ruce, břicho, zadek, takže super pro ty, co chtějí netradičně zatížit i své ochablé svalíky.
Víc info (hl. subjektivních najdete i tady:
http://www.outfanatic.com/clanek-1206-Kdyz-se-outdoor-meni-v-indoor-aneb-skydiving-v-tunelu)
Pohled z kamery od stropu :)
Praktické informace
Všechno o HF najdete na webu tady: http://www.hurricanefactory.com/prague/cz
K Hurricane Factory dojedete autem a můžete zaparkovat (zdarma) přímo pod budovou, takže ani nezmoknete, když prší. Jinak hned v sousedství je OC Letňany.
V HF mají i svou restauraci, takže když vám vyhládne, můžete si baštu dát i tam. Větrný tunel je prosklený a okolo něho je galerie s FatBoyi, takže se na vás můžou přijít podívat i kamarádi, jak vám to létá.
Létat mohou děti od 5 let, létání není pro nastávající maminky a opilce pod vlivem alkoholu anebo jiných omamných látek. Létání také není pro lidi s poruchou oběhového systému a srdce nebo se zdravotními obtížemi se zády, ploténkami či zraněním.
Cena za létání začíná na 1 500 Kč, kdy celý zážitek trvá asi 1,5 hod, ale létat budete minuty 3.
Tunel je neustále snímán 3 kamerami, takže si můžete nechat udělat i DVD anebo také vám udělají zajímavé fotky. Vyfotit nebo natočit se můžete nechat i od kamarádů, ale přes ne zcela čisté a hladké sklo to není ono...
HF je také na Slovensku v Tatralandii a v Berlíně. Jinak podobných tunelů je po Evropě poměrně hodně.
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
