Popis
Co dělat v Tatrách, když je hnusně a prší už několikátý den? Takovou otázku jsme s kamarády řešili před několika lety, když jsme byli na „školním výletě“ a bydleli pod Barancem v Žiarské dolině u Liptovského Mikuláše. Už nás totiž nebavilo chodit do „Medvědí jeskyně“, kterou podle legendy rubali partyzáni, a měla vést pod masivem Tater do Polska, a ve které člověk „vidí“ absolutní tmu (dneska už je vstup do ní bohužel zpoplatněný a vlastně nevím, co je předmětem komerce). Už nás nebavilo moknout a jen tak se procházet a lézt po strmých kopcích a sbírat houby, které v deštivém počasí nejdou usušit, a v deštivém počasí na hřebeny lézt taky není zrovna ideálním nápadem…
Demänovská ľadová jaskyňa
„Tak pojeďme do Demänovské ľadové jaskyně“, někdo navrhnul. Tam je pořád stejná zima a ledová jeskyně v ČR není… To byl docela zajímavý nápad, na který všichni přistoupili. Nikdo z nás ještě v ledové jeskyni nebyl a do Demänovské doliny v Nízkých Tatrách je to 22 km autem, tak jedem…
Navíc na webu se píše: „Demänovská ľadová jaskyňa představuje severní část světoznámých Demänovských jeskyní. Pozoruhodná je výskytem trvalé ledové výplně, bizarními a mohutnými tvary podzemních prostorů, vzácnou jeskynní faunou a také bohatou historií.“ Za 8 € to není nic závratného, takže je rozhodnuto.
Bereme jen lehké oblečení – v jeskyni přežijeme a nic moc nepotřebujeme. Jenže, co se cestou nestalo. Mraky se trochu roztrhly a přestalo pršet. Změna plánu! Když je tak hezky, přeci nebudeme v podzemí, jedem až do Jasnej a vylezeme na Chopok. Nikdo nepřemýšlí nad tím, jestli má anebo nemá správné oblečení do hor. Jsou i tací, co mají skoro pantofle, nicméně to nám neva…
Chopok
Auta necháváme na konci silnice pod sjezdovkami v Jasnej (my tam byli ještě v době, když středisko nebylo tak vyhlášené, ale už se tam hodně budovalo). Myslím, že jsme tenkrát ani nic za parkovné neplatili. Dnes na webu o ceně parkovného nic nepíšou, tak nemohu říct.
Krásný přírodní trailík klečí
Vyrážíme s malými batůžky nejdříve po žluté okolo Vrbického jezera, a pak se u Mikulášské chaty dáváme po modré, která nás vede chvíli lesem, po sjezdovce, chvíli klečí, pak i po suťovišti až nahoru na Chopok (2 024 m n. m.). Je sice zataženo, ale neprší, tak si užíváme čerstvého a svěžího vzduchu po dešti. Ale když se blížíme vrstevnici 1 800 m n. m., tak vcházíme do mlhy. Ochladilo se, a tak už moc na sebe nečekáme na každém kameni, jdeme každý za sebe a čekáme vždycky v nějakém závětří.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, je... Kamenná chata pod Chopkom...
Si tak „hovím“ za jedním pořádným šutrem, aby na mě nefučelo (ještě že mám tu cyklo pláštěnku – to je jak neopren, to si člověk zapaří a udělá správné mikroklima, a pak mu je fajn i když mrzne a přitom na sobě nemusí mít skoro nic). Najednou foukne větší poryv a ona se 10 m ode mě objeví Kamenná chata pod Chopkom! Doteď člověk vůbec netušil, že je tam nějaké stavení!
To se asi blížíme vrcholu, říkám si. Když jsme všichni (poctivě se rozpočítáme, jestli někdo nechybí a jestli každý má svého souseda), vyrážíme na vrchol. Máme štěstí, doteď tam sedící mrak se roztrhl, prokoukne sluníčko a my se můžeme pokochat omezeným rozhledem. Ale je tu zima, tak honem do Kamenné chaty na polívku a čaj a pak dolů k autům.
Jak je naším zvykem, dolů to nikdy moc nešetříme. Tedy my to moc nešetříme ani nahoru, ale přeci jsou mezi námi i méně trénovaní. Ale dolů z kopce stačí skoro vždycky všichni. Však taky při válení sudů, kotrmelců a já nevím, čeho všeho ještě člověk nemusí být moc trénovaný, stačí, když je trochu pohyblivý (a to se od FTVSáků očekává) a má trochu „vyhráblo“ v hlavě… Navíc se rychle smráká a příroda zase ukázala krásnou scenérii.
Když se mezi mraky udělá "vokno"
Všichni jsme spokojení, sice jsme neviděli rampouchy v ledové jeskyni, ale zase jsme udělali spoustu pro své zdraví a fyzickou připravenost a teď si můžeme za odměnu dát tu melounovou bowli!