Popis
Výzvy jsou od toho, aby je člověk pokořil. A když je ještě k tomu trochu masochista, blázen a když ho ještě něco naštve, tak z toho může být prima hard core trip, v tomhle případě duatlon.
Plán byl jednoduchý: pokořit Cascade mountain (2 998 m n. m.), který se tyčí na městečkem Banff.
Jenže: jak se tam dostat, když nemám auto? Z Canmore, kde jsem přebývala, do Banffu to je asi 30 km relativně po rovině.
Mám kolo, takže obrysy výletu se rýsují: jedu na kole na Norquay, a pak poběžím a zpět zase na kole.
Jsou 3 cesty kudy na kole do Banffu:
1. Goat creekem – dlouhé a s velkým převýšením nad Canmore, navíc povodně sebraly most, takže se sama brodit řekou odmítám (mohla bych taky nedobrovolně uplavat)
2. Podél Bow river poctivým hardtrailem – sice zábavné, ale moc zdlouhavé časově
3. Podél Highway – sice nuda po asfaltu, ale asi nejrozumnější řešení. Kopec si navíc užiju nahoru do Norquay resort – vyhlášeného zimního střediska.
Takže dofouknu kola na full a vyrážím vstříc novým zážitkům.
Po hodině svižné jízdy po cyklostezce podél kanadské H1 (sem tam jedu i po dálnici, když cyklostezka ještě není po povodních opravená a chybí) dojíždím pod začátek serpentýn na Norquay. Teď už jen 5km kopec a jsem u spodních stanic lanovek na Mt. Norquay. Silnice tady končí a mně se tají dech tou krásnou rozkvetlou loukou a horami, které mě obklopují. Jsem tu sama….
Chvíli hledám, kde ukryju svého dvoukolovýho kamaráda – křoví za stanicí jedné z lanovek bude asi dobrá volba. Jsem v Kanadě a krom medvědů sem asi nikdo jiný moc nepřijde. Převléknu si „dres“ z cyklo na běžecký, mrknu na panelovou mapičku, abych věděla, kudy se vydat přitom koušu energetickou tyčku (po hod a půl svižného šlapání proti větru mi trochu vyhládlo a přede mnou ještě kus cesty) a vyrazím.
Medvěd
Nejprve jde cesta lesem, je potřeba překonat 40 Mile Creek. Most jsou jen 3 klády, každá se houpe jinak. Holt povodně na začátku července tu vzaly s sebou všechno, co jim přišlo do cesty a opravy pokračují sice rychle, ale nejdřív od civilizace a nejnutnějších lokací. Trailík stoupá, kopec se pomalu přiostřuje. Dobíhám dva pocestné, tuším, že byli trochu šikmoocí. Když jeden z nich najednou, že tam je medvěd… Holka byla trochu vyděšená, hned vytahovala Bear sprej. Medvědů se nebojím, nicméně nedělám žádnýho haura a běh přerušuji a čekám s nimi, jestli někde to nádherný zvíře vyleze nebo raději uteklo. Hlavně jsem na méďu byla zvědavá…
Když nebezpečí pominulo a ti dva mě „pustili“ dál, zase se rozbíhám vstříc Mt. Cascade. Z lesa vybíhám na nádhernou louku, která je ze všech ostatních stran sevřená horským masivem ve tvaru podkovy. Běžím po pěšince, značky tu sice trochu jsou, ale není to žádná sláva. Holt je člověk v divočině, a když to nezná…
Nádherná louka na začátku Cascade Amphiather
Chyba v navigaci
Nakonec dobíhám na suťoviště a trailík už spíš není. Přemýšlím kudy kam dál. Jsem uprostřed Cascade Amphitheatre ve výšce asi 2 200 m n. m. Abych se dostala na vrchol Mt. Cascade (2 998 m n. m.), to bych se musela vrátit na začátek tohoto údolí a jít nahoru po hřebeni, což na rozcestí nebylo původně patrné. Mezitím mě došli ti dva „medvědem vyplašení“ a mašírují si to amfiteátrem dál. Nicméně sama do nějakých mega horolezeckých akcí nepouštím. Jsem už další hodinu a půl na cestě a jsem si taky vědomá, že ještě musím seběhnout dolů a pak na kole ještě dojet zpět do Canmore.
Unitř Cascade AmphiatheRozhled z Cascade Amphiatherr
Takže se ještě nechávám pohltit tou nesmírností Mt. Cascade a vyrážím na příjemný seběh. V 40 Miles Creek nabírám čerstvou vodu a za asi hodinku a čtvrt se už převlékám do cyklistického. Žvejkám ještě jednu tyčku a už tradá po nudné silnici do Canmore. Cestu na kole beru jako švih (i když na biku), ale rozhodně se neflákám a nudu napociťuju. Nakonec tenhle výlet i s převlékáním byl asi na 6 hod. A musím říct, nohy mě docela bolely a sice jsem se na vrchol nedostala, ale i tak jsem happy :)