Popis
“O víkendu jedem na Výrovku nechceš jet taky? No jasně, ale v patek večer už něco mám….hm, tak já v sobotu přiběhnu.”
Takhle začal jeden z mích loňských “zážitků”. V sobotu dopoledne jsem zbalil vložku do spacáku, goráčovku, něco suchýho na převlečení a autobusem vyrazil do Harrachova. Na autobusáku na mě trochu divně koukali když sem se soukal do neoprenovejch ponožek a na rozdíl od nich vrstvy oblečení ubíral. Nejprve to vypadalo ze v Krkonoších sou snad úplně všichni, ale davy turistů se naštěstí nevysápou dál než k Mumlavskýmu vodopádu a tak hned za ním jsem to byl už jen já a občasný dobrodruh. Za Krakonošovou snídaní začala pomalu břečka přecházet ve sníh (zapomněl jsem, byla polovina prosince).
Jen co jsem minul prameny Labe a vyhoupnul se na hřebeny, začalo sněžit a docela dost foukat. Vítr a sníh mě zahnali do závětří polský boudy na Sněžnejch Jamách kde jsme nandal goráčovku. V tu chvíli se svět rozdělil na dva, jeden venku kde se vánice co hlučnosti blížila druhé část divadla GundR a druhej vevnitř kde bylo teplo a sucho (moje první goráčovka). Nebudu se chvástat že sem běžel úžasně rychle, neběžel, spíš jsem se tak trochu rychejc plazil, obcas brodil po kolena ve sněhu a když to šlo tak občas popoběh.
Na Špindlerovce se začalo smrákat a u Poledního kamene byla úplná tma. Myslel jsem, že budu rychlejší, ale čelovku (bludičku) jsem měl, ne že by moc pomohla, s ní bylo vidět na dva metry a jinak nic, bez ní bylo blbě vidět tak na pet. Tyče dobrý, ale silnice kde se člověk neboří po pás vede někde jinde. Z Luční na Výrovku hodina z celkovejch čtyř. Když nic tak takhle čistý běhací boty jsem neměl snad ani když byly nový.
Související zážitky
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
