Popis
Tenhle trip miluju, nikdy se ho asi nenabažím a jen mě moc mrzí, že se posledních několik roků do Tater ne a ne dostat.
Počátek i konec téměř dvoudenního výletu je v Žiarskej dolině – je zde parkoviště, a tak tu auto za nějaký poplatek můžete nechat. My vždy bydleli celý týden v jedné ze zdejších chat, a tak jsme tento problém řešit nemuseli. Aby výlet byl zajímavější, vždycky jsme vycházeli „s plnou polní“ nějak po obědě se záměrem na hřebenu přespat a druhý den se vrátit na chalupu…
Pod horami a dolinou na hřeben
V Žiarskej dolině naskočíme na červenou turistickou značku, která jde na úpatí hor. Lesní cesta vede občas i po louce krásnou přírodou. V ústí Ráčkovy doliny u mostu přes divoký a pořádně ledový potok – Ráčková (zkoušeli jsme se v něm i koupat) odbočuje modrá značka. Za 2 km přijdeme na Nižnou lúku, rozcestí, kde se vydáme doprava po žluté, abychom šli Ráčkovou dolinou. Na dalším rozcestí Pod Klínom se můžete rozhodnout, jestli jít kratší cestou okolo Ráčkových ples, která jsou úplně úžasná, anebo jestli cestu prodloužíte přes Bystré sedlo, příp. si můžete vyběhnout na Bystrou (2 248 m n. m.) a po hřebeni přes Klín (2 172 m n. m.) dojít do Ráčkova sedla. Z Bystré je ale krásně vidět na Kriváň (2 494 m n. m.) ve Vysokých Tatrách.
Ráčkovo sedlo je docela prima nocoviště. Je pravda, že rovinu tu člověk moc nenajde, ale ona asi rovina není nikde v Tatrách moc k nalezení, aspoň je tu krásná travička, na kterou se chodí pást kamzíci. To když přijde soumrak, to se jich na vás přijde podívat třeba dvacet najednou… úžasné! A těch hvězd, když je jasné nebe, neskutečné!
TIP: pokud nechcete spát nadivoko, můžete využít "bivaku" v Ráčkovej dolině, který tam mají bačové.
Na hřebenech není voda (je tedy dobré mít s sebou vody víc), nicméně tady kousek pod hřebenem, směrem k Ráčkovým plesům je pramen, takže si ráno jako rozcvičku můžete dát seběh a výběh pro vodu. Jednou jsem, zatímco ostatní se váleli ve spacácích, šla asi pro 10 l a musím říct, že to byla docela dřina. Rosa i bláto smekali, strmý kopec, v jedné ruce otevřený ešus ve druhé lahve, něco v batohu… Ona už byla docela i dřina jen tolik vody nasbírat do lahví, navíc byla tuze studená…
Po hřebeni
Když budete chtít nahoře přespat, což určitě stojí za to, tak nezapomeňte, že budete spát ve výšce okolo 2 000 m a že tam fouká. Nahoře to je takový komín a kdo se trochu zajímá o atmosférické děje, tak může krásně pozorovat, jak se vítr v průběhu noci otočí a začne foukat směrem dolů. Po chladné noci je tedy vhodné si udělat pořádnou snídani, protože přechod přes Hrubý vrch (2 137 m n. m.), Volovec (2 063 m n. m.), Ostrý Roháč (2 088 m n. m.), Plačlivé (2 125 m n. m.), Hrubá kopa (2 166 m n. m.) a nejvyšší Baníkov (2 178 m n. m.) rozhodně nebude zadarmo. Jednou se nám podařilo nemít v žádný chleba (zplesnivěl), a tak bylo rozhodnuto, že vezmeme těstoviny a budeme vařit i snídani. Jenže fučelo tak, že jsme neuvařili ani čaj a na tyhle vrcholy jsme vyrazili poté, co jsme si ve 4 rozdělili 300g bloček eidamu a kousli do jablka. No musím říct, že to ideální rozhodně nebylo…
Vrcholová hřebenovka je značená červeně, ale není kde uhýbat, snad jen občas nějaká odbočka, kterou si můžete trip příp. zkrátit – např. po žluté přes Baranec (2 184 m n. m.) seběhnout dolů do Žiarské doliny. Jaké jsou po cestě rozhledy snad ani netřeba říkat, že jsou úžasňákový – třeba na Jamnické plesá na slovenské straně anebo na Roháčske plesá v Polsku. A když si tam nahoře na chvilku sednete na malou sváču, může za vámi přijít i svišť…
Z Baníkova sice červená vede dál, ale do Žiarskej doliny vede zelená značka pod vrcholem Jaloveckej kopy a okolo symbolického cintorína k Žiarskej chatě. Scházení je vždycky nuda a utrpení, ale tahle cesta docela ubíhá i díky tomu, že serpentýna různě křižuje potoky a prostředí je skvělé. Cesta Žiarskou dolinou není moc zábavná, takže jsme většinou volili jízdu dolů na kolobrndě, kterou jsme si právě na Žiarskej chatě asi za 5€ zapůjčili a dole na parkovišti opět vrátili.
