Popis
Pohyb se špatně pohyblivou kyčlí a slaboučkou nohou je trochu vopruz: nezvládnu si zavázat tkaničku, protože na ni nedosáhnu, nestihnu s berlemi přejít širokou silnici s tramvají na jednu zelenou a občas přejedu svoji zastávku, protože nestihnu vystoupit. A přestože na rotopedu šlapu, jak jen to jde, na normální kolo si sednout netroufnu, protože z něj zatím neumím bezpečně sesednout. A proto jsem si od cyklistického oddílu Černí koně půjčila handbike.
Handbike, tedy obvykle tricykl poháněný rukama, je krám, který stojí kolem 150 tisíc a který se bez rozebrání nedá rozumně nacpat do kufru auta. Problém řeší dva (pokud nechcete přední kolo pokládat na střechu, tak tři) běžné cyklistické nosiče. Handbiky se vyrábějí jak se silničními, tak s terénními koly a podle místa použití se liší i konstrukce celého stroje (délka klik, šířka úchopu). To moje mělo vepředu pneumatiku terénní, vzadu silničky.
ČTĚTE TAKÉ: Nepotřebují nohy, aby zanechali výraznou stopu (Cyklistický oddíl Černí koně)
Trénovaní lidé na handbiku prý v pohodě stačí bruslařům, já jsem nestačila ani bruslařům tlačícím kočár s miminem. Protože handbike se na rozdíl od kočárku nedá moc pohodlně tlačit, při
75km výletě pomohla až tahačka z psího vodítka používaná běžně při survivalech na tahání pomalejších cyklistů.
S terénní vložkou si handbike poradí líp než brusle
Zatímco při kolspřeží je ohroženější tažený (ještě teď mi jeden pád na tahačce připomíná jizva na boku a vzpomínka na rozmlácenou helmu), při spřežení bruslař–handbiker je ohroženější ten první. Brusle jsou totiž méně stabilní než dvoustopý handbike. Můj tahoun, když zakopl, skončil s odřeninami, přejetýma nohama a pneumatikou obtisknutou na stehně.
Oproti těm, co nemohou vůbec hýbat nohama, mám já výhodu, že se na handbiku v případě potřeby můžu odstrkovat zdravou nohou. To se hodí třeba v případě, když nezvládnu vytočit ostrou zatáčku a musím si couvnout. Ochrnutí mívají nohy k handbiku přikurtované, někteří se kurtují i v pase, aby nevypadli. Tenhle postup je prý doporučovaný, při kolizi je podle některých bezpečnější sedět stále v handbiku než z něj vyletět.
ČTĚTE TAKÉ: Lužická jezera na in-linech. A na handbiku!
Silný tahoun + navíjecí psí vodítko = líný handbiker
Při prudších sjezdech je handbike vítanou oporou bruslařům, kteří se z kopce bojí – stačí se opřít rukama zezadu o sedátko a spoléhat na handbikerovy brzdy. Mimochodem, já jsem měla brzdy dvě: jednu kotoučovou, druhou špalkovou, obě na předním kole; jednu na levé klice, druhou pohotovostně uprostřed řídítek.
Naopak nevýhodou handbiku je nízký profil, kvůli kterému je pro řidiče aut skoro neviditelný, projíždět třeba kolem zaparkovaných aut je tedy radno leda s bruslařem po boku nebo s vlaječkou. Další nevýhodou je to, že handbike nevyjede nahoru na rozhlednu...
Rostnagel u Lužických jezer a handbiker čekající pod rozhlednou
K TÉMATU: Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit
Foto: Ondřej Pospíšil
