Popis
Superior Bike Adventure (BA) je neprestižnější dvouetapový orientační závod na kole a jezdí ho nejvíc lidí. Letošní již 15. ročník se konal v krajině, kde se vyrábí Sedlčanský hermelín. Dostanete se tam z Prahy, když se vydáte do Prčic. A letos jsem díky Outfanaticu mohl startovat zadarmo, a tak jsem se snažil, abychom sponzora zviditelnili na bedně. To se nám nakonec povedlo, ale jednoduché to nebylo. Tým EPO / Outfanatic byl složen: Petr Pruner řečený Hvězdář a Martina Štursová.
Součástí BA je i speciální závod pro náruživější cyklisty – BA Challenge (BA-CH). Základní princip této varianty závodu je stejný jako u klasického Bike Adventure, závodníci se však po první etapě nevracejí zpět do centrálního kempu, ale nocují v určeném místě někde na trase závodu, ve stanu, který si společně s dalším povinným vybavením vezou s sebou (stan, spacák, vařič, jídlo). Letos se ve výsledcích BA-CH nerozlišovaly kategorie podle pohlaví zúčastněných.
Přihlásit se na Challenge znamená absolvovat trať s velkým baťohem nebo s brašnami. V letošním tropickém vedru to představovalo velkou výzvu a bylo to skutečně náročné.
Jel jsem ve dvojici stejně jako předloni, s přední českou laufařkou a reprezentantkou v adventure race Martinou Štursovou. Za soupeře jsme měli zkušeného účastníka survivalových závodů Petra Dvořáka a jednoho z nejlepších orientačních běžců Martina Nývlta. V sobotní etapě kluky významně zdržel defekt a s Martinou jsme na ně vyjeli slušný bodový náskok, který v neděli již nedokázali smazat.
K TÉMATU: O Bike Adventure
Místem závodu bylo centrum Sportrelax Monínec pod sjezdovkou z Javorové skály u Prčic a mapový prostor se rozkládal směrem na západ až k nádržím Kamýk a Orlík. Náš plácek na přespání stavitel trati umístil poblíž středu mapy. To nám v sobotu umožnilo dojet až na nejvzdálenější kontroly k přehradám, protože jsme to měli do cíle etapy mnohem blíž, než účastníci klasického BA.
Jako na bojišti po boji, jenže nás čekal ještě druhý den :)
Bez koupačky to nešlo
Bylo strašné vedro. Kde to šlo, jsme se smáčeli, nebo se rovnou vykoupali. Po půlce závodu se začalo projevovat mé astma a měl jsem stále větší problémy s dýcháním. Pozitivní na tom ale bylo, že jsme pošetřili nohy do dalšího dne. Vedro ale lezlo na palici a závěr etapy jsem dojel se zimnicí a pocitem na chcípnutí v příkopu u silnice. Poslední hodinu jsme museli jet naplno, protože ke stanovišti to bylo ještě 20 km a do kopce. Ale povedlo se nám to stihnout.
Nevím, jak to v sobotu večer vypadlo v centru v Monínci, u nás na louce u potoka kdesi mimo Prahu v přírodě jsme se po dojezdu položili do potoka, uvařili jídlo a čekali, jestli se ochladí nebo alespoň zaprší. K večeru teplota klesla pod třicet a spadlo pár kapek. U ohně jsme vypili piva, co jsme dostali odměnou za úspěšné absolvování první etapy a opekli jsme ňáký buřty. Diskuze se nejvíce točila o schopnosti / neschopnosti cateringu v centru rychle natočit pivo k snídani.
Konec dobrý, všechno dobré…
V neděli jsem byl mapově úplně mimo, mozek mi nefungoval (následek dojezdu sobotní etapy) a ztratili jsme 20 minut kufrováním. Jeli jsme ale celkem svižně a povedeným závěrem jsme udrželi pozici.
Na nejvyšším stupni tedy vyhlásili tým EPO / Outfanatic, čímž jsme se revanšovali za to startovné. Vím, že v BA Challenge není taková konkurence jako v hlavním závodě, ale mě se ale tato varianta jet na těžko a přespat v přírodě někde na trati moc líbí. Člověk není v kempu se stovkami dalších závodníků, ale s partou nadšených lidí.
Foto: Bike Adventure