Popis
Když se vydáte z Toblachu do olympijské Cortiny d’Ampezzo, budou se po vaší levé ruce zvedat strmé stěny Monte Piana. Hory, která si v letech 1915 - 1917 v důsledku kruté poziční války vyžádala tisíce lidských obětí. Podobných míst objevíte v italských Dolomitech ještě mnoho a na všech můžete i dnes pozorovat pozůstatky první světové války. Galerie, zákopy, vysokohorské chodníky, trosky starých bunkrů. Je trochu paradoxní, že právě na základech těchto míst, jež si vyžádaly tolik obětí, vznikly ty nejkrásnější via ferraty světa.
Ivano Dibona
Naproti Monte Piana se nad údolím táhne mohutná třítisícová hradba masívu Monte Cristallo. Vystoupat na něj však musíte z druhé strany, odkud míří do výšin stařičká kabinková lanovka pamatující olympijská zápolení v roce 1956. Netroufám si ani hodnotit, zda je větším zážitkem jízda touto “babičkou” nebo via ferrata Ivano Dibona vedoucí po hřebeni Cristalla. Od okamžiku, kdy na Dibonu z horní stanice nastoupíte, vás totiž čekají nejen neskutečné výhledy, ale hlavně pozůstatky války, snad na každém kroku. Když se pohupujete na, dnes již legendárním, téměř třicetimetrovém mostě, nechce se vám věřit, že právě zde přebývali vojáci. V třeskutých mrazech, sněhových závějích, horských bouřích. Povídá se, že drsné podmínky měly na svědomí snad více životů než samotná válka.
Stařičká kabinková lanovka na masív Monte Cristallo
Foto: Tomáš Hudolin
Tre Cime di Lavaredo
Kdo by neznal tři dolomitské zuby, které se na vás usmívají z každého letáku propagujícího Dolomity. Přímo naproti nim však leží vrchol sice nižší, ale historicky neméně zajímavý - Paternkofel. Právě na jeho vrcholu se odehrál nejpůsobivější příběh celé války, jehož ústřední postavou byl horský vůdce Sepp Innerkofler. Právě jeho jméno nese via ferrata De Luca - Innerkofler, která vede mimo jiné nitrem hory Paternkofel. Temná Galerie Paterno vyhloubená rakoukými vojáky stoupá po vysokých schodech téměř pod vrchol hory. Lehčí zajištěné úseky vás pak dovedou až k vrcholovému kříži, odkud se naskýtá trochu jiný pohled na Tre Cime než ze zástupů lidí pod vámi.
Stahují se mračna, možná trochu paralela s válečnými časy... Foto: Tomáš Hudolin
Galerie Lagazuoi
O každý strategicky významný vrchol se sváděly ukrutné boje a mnohdy od sebe vojáky obou zemí dělilo jen pár desítek metrů. Přesně tak tomu bylo i na Kleine Lagazuoi, hoře tyčící se nad sedlem Passo Falzarego. Samotný vrchol byl v držení rakouské armády, italští Alpini zase obývali skalní práh Cengia Martini zhruba v polovině hory. Ten se pokusilo rakouské vojsko zničit odstřelem vrcholové části hory. Dodnes tak můžete na úpatí Kleine Lagazuoi pozorovat obrovský suťový kužel. Italové odpověděli a nitrem hory vyhloubili více než dva kilometry štol s palposty, ubytovnami a propracovaným systémem zásobování. Ani tento pokus o získání převahy však nebyl příliš úspěšný a dnes tyto temné galerie slouží turistům jako jedinečné muzeum krutých válečných bojů. Hlavně si nezapomeňte čelovku a helmu. Stropy jsou dost nízké.
Col di Lana, Marmolada a ty další
Marmoladu, nejvyšší vrchol Dolomit, obklopuje ledovec, jenž znemožnil vojákům hloubit štoly ve skále. Chodby tedy vybudovali v ledu, který při letním tání rok co rok vydává svá tajemství války. Dalším němým svědkem válečných událostí je nedaleký vrchol Col di Lana, který dnes už vlastně ani nelze vrcholem nazývat. Vojáci zde odpálili stovky tun trhaviny a jako památka na ně zde zeje pouze obrovský kráter. O pohnuté historii bychom mohli psát do nekonečna. Je to ale zbytečné. To se totiž musí zažít.
Text: Honza Navrátil, majitel outdoorové agentury Summit Leader, která si zakládá na individuálním přístupu ke klientům jak na via ferratách, tak i v sedle kola nebo na lyžích. Profil Summit Leader na Outfanaticu najdete tady.
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.