Popis
Být sportovcem s cukrovkou není jednoduché, ale ani neobvyklé. Sportujících diabetiků je kolem nás víc, než si myslíme. Na první pohled je od zdravých sportovců nepoznáme.
Můj příběh začal po návratu z měsíční výpravy do Indického Himálaje. Přijela jsem o 20 kg lehčí, což bylo na mou výšku až moc velká ztráta, přisuzovala jsem to ale pohybu ve velkých nadmořských výškách. Po návratu jsem také pila až 7 litrů denně. Myslela jsem si, že je to jen tím, že je vedro a že sportuji. Když jsem ale takto pila i měsíc po návratu a stále jsem neměla svou váhu, šla jsem k doktorce, která mě hned poslala do nemocnice. Tam mi zjistili opravdu vysokou hladinu krevního cukru a nechali si mě na lůžku týden na kapačkách.
Putování po Indickém Himálaji. Foto: Mára Smolka
Cukrovku (diabetes mellitus) lze rozdělit na 2 základní typy – diabetes mellitus 1. a diabetes mellitus 2. typu. První typ cukrovky je většinou vrozený, ale projevit se může i časem (v době dospívání, v dospělosti, spouštěčem může být i obyčejná viróza a celkové oslabení). Druhý typ cukrovky se objevuje spíše ve stáří. V dnešní době díky sedavému stylu života a kvůli nedostatku pohybu není neobvyklá ani u dětí. Sport s 1. typem je náročnější než s 2. typem, kdy při léčbě často stačí jen snížení tělesné hmotnosti dietou a pohybem.
Inzulin by zamrzl. Hladinu cukru hlídám pocitem. Foto: MáraS
Když má diabetik málo cukru (hypoglykémii), tak to pozná. Projevy nízké hladiny krevního cukru jsou ale podobné svalové únavě (popřípadě v zimě zimnici), diabetik musí být tedy velmi pozorný. Zvýšené pocení, porucha drobné motoriky, později křeče, jsou společné projevy jak pro hypoglykémii, tak pro svalovou únavu.
Cukrovka 1. typu se léčí inzulínem a v tom vězí ten největší problém pro sportovce. Inzulín snižuje cukr v krvi, při sportu se však hladina krevního cukru (glykémie) snižuje i sama od sebe. Jaký sport snižuje glykémii více a jaký méně, je hodně individuální a každý sportovec na to musí přijít sám.
Při sportu si tedy každý diabetik musí svou léčbu naordinovat podle svých zkušeností individuálně. Někteří si do stravy zakombinují více sacharidů, někteří si sníží jednotky inzulínu a někteří vynechají inzulín úplně. Všichni by si ale měli průběžně kontrolovat svou glykémii glukometrem.
I u lezení si musím hlídat glykemii. Foto: Mára Smolka
Pokud se diabetikovi monitoring vymkne, nastane problém. Zejména při sportu je hypoglykémie totiž velmi nebezpečná. Mimo projevy popsané výše může dojít až ke ztrátě vědomí. Všichni diabetici by u sebe tedy měli mít kartičku s informací, že jsou diabetici a co s nimi dělat při hypoglykémii. Někteří sportovci mají proto na kole, na helmě nebo na běžkách informační nálepku. Bez ní je totiž zjištění, zda se jedná o diabetika, obtížné.
Rozhodně by každý diabetik měl seznámit se svou nemocí a s tím, co se s ním má dělat v různých situacích, zejména své okolí. Při hypoglykémii většinou stačí podat rychlý cukr (hroznový cukr, kolu – pozor! ne light, džus apod.). Po chvíli by se měla hladina krevního cukru zvýšit. To ale neznamená, že člověk může zase začít makat naplno. Měl by být stále na pozoru.
I s diabetem lze být vrcholovým sporotvcem
Po návratu z nemocnice jsem hned začala hledat, jak se s cukrovkou sportuje. Chvíli jsem si myslela, že se sportem se můžu rozloučit. Teď zjišťuji, že to výrazný rozdíl není. Musím na sebe dávat víc pozor, ale jde to. Jediný můj velký problém, který s cukrovkou mám, je, že glukometr v zimě nechce moc fungovat a inzulín nesmí zmrznout. Není proto úplně jednoduché trávit dlouhé zimní pobyty venku. Kromě samotného zmrznutí inzulínu, komu by se chtělo svlékat se v -20°C, aby si mohl píchnout?
Gabča ve Skaláku. Foto: Mára Smolka
Při hledání sportovců s diabetem jsem našla několik zajímavých informací. V Americe je tým cyklistů složený jen ze samých diabetiků, kteří by se rádi jednou dostali na Tour de France. Dalším zajímavým sportovcem-diabetikem je americký horolezec Steve Richert, který se po zjištění, že má tuto nemoc, rozhodl naplno věnovat horolezení a cukrovku tak lehce medializovat. Dalším známým sportovcem je plavec a olympionik Gary Hall. I v České republice máme několik sportovců, o kterých nikdo neví, že jsou nemocní, a stejně se věnují vrcholovému sportu. Za všechny například Lukáš Frýba z cyklistického peletonu.
Je na každém z nás, jak si kdo život s cukrovkou zařídí. Sportovat s ní není jednoduché, ale není to ani nemožné. A když máte kolem sebe lidi, kteří vás podporují, jde vše lépe.
