Popis
Poslední dobou jsme my „dolňáci“ odkázáni žít v mlze inverze. I největší sportovní nadšence přepadá únava, špatná nálada a nevůle něco dělat. Slunce jakoby snad ani nebylo. Kam se ale jít „dobít“? No přeci do hor!
A tak se občas stane, že se uprostřed noci sebereme a vyrážíme do hor okolo půlnoci, abychom stihli východ slunce na hřebenech. Na Luční boudu, kde se máme ráno sejít s dalšími, dorazíme kolem druhé ráno a jsme překvapení, že nás nezarazily zavřené dveře a dostaneme se tak dovnitř do tepla, lavička à la postel je pro nás v tu chvíli královský komfort. Snad jen ta televize s reklamní smyčkou by jim tam nemusela tolik řvát! Desatero horského turisty už známe skoro nazpaměť.
Jde to i pohodlně
Pokud nechcete spoléhat na otevřené zádveří, jde to řešit i jinak. Chat pro přespání je v Krkonoších opravdu hodně a není nic jednoduššího než zvednout telefon a zjistit, zda mají volno. Když už nebude k dispozici pokoj, jistě vás rádi nechají přespat aspoň ve vlastním spacáku ve společné noclehárně.
My jsme na druhý pokus zvolili Výrovku. V sobotu odpoledne jsme si zarezervovali pokoj a kolem sedmé večerní už jsme vyráželi s čelovkami ze Špindlu. Protože jsme věděli, že nestihneme dobu večeře, zavolali jsme si po cestě ještě o řízek (ať žije moderní doba). Pak už se jen najíst, rozehřát čajem a zalézt do postele, ať ráno vstaneme.
Budíček okolo půl šesté nepotěší asi nikoho, ale představa té záplavy barev, kterou východ slunce přináší, nás vytáhne z postele. Z Výrovky to na Sněžku vychází okolo hodiny a půl, z Luční počítejte s hodinkou cesty. Doporučuju nechat menší rezervu, přeci jen je lepší chvíli počkat, než přijít o ten magický moment, kvůli kterému jsme tam šli. A jestli si myslíte, že tam budete stát sami, mýlíte se. V posledních dnech, kdy člověk ve městě opravdu nevyjde z šedi, se Sněžka stává čím dál oblíbenějším místem.
Co takhle čaj a koláč?
Občas se dokonce stane, že se s novým dnem objeví i personál Poštovny a vy můžete sledovat vycházející červený kotouč nad horkým čajem nebo griotkou. Pak už nezbývá než se rozhodnout, zda se vám chce vracet pod krásu ukrývající pokličku inverze, nebo zda se posilníte legendárním krkonošským borůvkovým koláčem a budete pokračovat ve svém putování po horách.
Musím uznat – i přes to, že jsem poznala už větší velikány, do našich českých hor se vždycky ráda vracím. A tak není nic jednoduššího než sbalit batoh, sednout na vlak nebo do auta a vyrazit. Na kopečky to máme, co by kamenem dohodil. A jak vidíte, nemusí nutně jít o celovíkendovou akci.
Foto: IJ
