Popis
Vyrazili jste si zaběhat do Prokopáku ve všední den brzy ráno a nebo naopak odpoledne kolem 14. a 15. hodiny a divíte se, jak to, že se kolem vás prohnalo 30 aut a k tomu ještě autobus? To nic, to jen v tajném vojenském komplexu se začalo poslední dobou něco dít.
Krycí název K-116
Spousta lidí vůbec neví, že uprostřed Prokopského údolí, v bývalém vápencovém lomu (v outdoormapě
tady), se nachází tajný vojenský podzemní komplex. Jeho krycí název je K-116, armáda ho vede pod označením VÚ 2508. Donedávna jediná činnost, která tu byla na první pohled patrná, byly občasné večírky v domku na druhé straně silnice, naproti hlavní bráně.
2x denně projede Prokopákem 30 aut
Tohle je vidět na googlemaps
Dneska, když si vyrazíte zaběhat nebo projet se na kole do této chráněné oblasti v době, kdy státní instituce mají padla, připadáte si jak na magistrále. A že si vojáci zrovna nelámou hlavu s rychlostí, a to ani tehdy, když projíždějí kolem kočárků se spícími dětmi, vám hlava nebere. Spolujízda evidentně vojákům nic neříká, protože co auto, to většinou jediný člověk – řidič. Když pak celou přehlídku završí méně než z půlky zaplněný autobus, nechápete už vůbec.
200 m dlouhá hala nebo rovnou celé podzemní město?
Každopádně je zřejmé, že je poslední měsíce v objektu opravdu živo. Co se tam ale skutečně děje, se dozvíme jen těžko. Všichni sočasní i bývalí zaměstnanci jsou vázáni mlčenlivostí, a tak se toho na veřejnost moc nedostane. Spíš vůbec nic. Nacisté tu za 2. světové války údajně vybudovali tovární halu na motory o délce 200 m. Po válce byl pak komplex nějakou dobu opuštěn, než ho obsadila armáda, která ho v 80. letech podle všeho značně rozšířila. Dnes je objekt velmi přísně střežen vojenskou policií, prý proto, že tu sídlí vojenské zpravodajské služby.
Jezírko, foto: Michal Tyl
O této podzemní stavbě koluje tolik mýtů, že si člověk občas připadá jak v bondovce. Třeba se dozvíte, že je tak velká, že se táhne pod celým Prokopákem. Nebo to, že jsou podzemní prostory stále rozšiřovány a vlak, který jezdí hned naproti přes potok, sem v noci přiváží a zase odváží nejrůznější materiály a vybavení. To, že by si zastavení vlaku a jeho nakládání a vykládání mohl všimnout náhodný chodec, běžec nebo cyklista jedoucí po setmění z hospody domů, teorii až tak nevadí.
Objekt je také údajně jednou z bývalých důlních štol spojen s dnešním jezírkem, které je necelý kilometr vzdálené. Spekuluje se i o tom, že je napojen na pražské metro. Hlavní verze o účelu celého komplexu mluví o tom, že má sloužit jako kryt pro vedení státu v případě ohrožení.
S tím, že se běžný smrtelník o skutečném rozsahu a využití komplexu nic nedoví, asi nic nenaděláme. Ale upozornit na to, že si vojáci z Prokopáku dělají tak trochu dálnici, můžeme. Nehledě na to, že kdyby se bývali vozili všichni jedním autobusem (evidentně by se do něho v pohodě vešli, když jezdí poloprázdný), nemuseli bychom dvakrát denně uskakovat půlhodinové koloně aut uprostřed lesa, kam jsme si přišli zasportovat, odpočinout nebo prostě jen nadechnout vzduchu.