Popis
Vyrazili jste na výlet po naučné stezce a už cestou jste začali přemýšlet o tom, co vedlo autora k jejímu vytvoření právě na tomto místě?
Naučné stezky poslední dobou přibývají jak houby po dešti, ale ne vždycky jsou povedené. Lépe řečeno, přibývá hlavně těch nepovedených, šitých horkou jehlou. Dříve byly naučné stezky většinou zajímavé, v krásném prostředí a se skutečnou přidanou hodnotou. Dnes jsou často dělané účelově a na nezajímavých místech, pouze s cílem přitáhnout pozornost k dané obci nebo lokalitě.
Častou vedou celé po asfaltu nebo po zpevněných cestách, nejsou už tolik přírodní jako bývaly a mívají špatné značení, a to jak v mapách, tak i v terénu. K tomu často spojují jen minimum zajímavých míst a z velké části se kryjí s už existujícími turistickými stezkami. Poslední dobou jsme na takové nešťastné stezky narazili opakovaně, a to nejen u Koněpruských jeskyní, o kterých je tento článek, ale také třeba v okolí Kácova.
Lákají vás třeba Koněpruské jeskyně? Oblast jako taková je krásná, ale narazili jsme tu na jednu nepovedenou naučnou stezku, která nám zrovna radost neudělala. Abyste nedopadli podobně, rozhodli jsme se o ní napsat.
V mapě je trasa označena jako NS Koněpruské jeskyně – Borek a je zřejmě stále ve fázi projektu. Stezka je totiž v terénu velmi špatně značená, lépe řečeno neznačená, takže v nepřehledné síti cest a cestiček se ztratíte velmi snadno. Není vůbec jasné, kudy stezka vede, a nákresy na informačních tabulích se navíc rozcházejí se zákresem v turistické mapě mobilní aplikace.
Ani ten, kdo hledá, občas nenajde...
Zaparkovali jsme v
Suchomastech u kapličky, kde jsme měli v plánu se na stezku napojit a dojít po ní až k
jeskyním, odkud pak pokračovat dál po žluté turistické směr Popovice. Najít první informační tabuli byla hračka, ale vydedukovat podle ní, kam stezka pokračuje dál, se ukázalo jako nelehký úkol. Ačkoliv se považujeme za poměrně zdatné mapaře, dokázali jsme se ztratit hned za rybníkem v Suchomastech. Tam jsme sice našli jakousi šipku na sloupu veřejného osvětlení, která ukazovala do uličky mezi domky, ale kudy vedla stezka dál spletí následujících uliček, už bylo zcela nejasné.
Naučná stezka Zlatý kůň, Foto: Michal Tyl
Vydali jsme se tedy nejpravděpodobnější cestou, kterou nám navíc doporučili i místní. Ta nás asi po 2 km vyplivla na rušné silnici. Tam jsme objevili další šipku patřící evidentně k naší naučné stezce. Bohužel ale nebylo vůbec jasné, kudy se vydat dál, a tak jsme se uchýlili k turistické mapě v mobilní aplikaci. Podle ní jsme správně a máme pokračovat po této silnici směrem na sever. Že je silnice opravdu rušná, nepřehledná a navíc v krajnicích zarostlá tak hustým křovím, že před auty není kam uskakovat, nám náladu rozhodně nezlepšilo.
Po dalších 2 kilometrech jsme konečně narazili na další nenápadnou ceduli, podle které jsme zjistili, že mobilní aplikace má zřejmě chybu v zakreslení a že stezka měla vést lesní cestou východně od silnice. Opět ale nebylo vůbec jasné kudy. Vracet se nám každopádně nechtělo, protože jsme nevěřili, že by návrat dokázal dosavadní zážitek z této stezky jakkoliv vylepšit.
Naučná stezka Zlatý kůň, Foto: Michal Tyl
Situaci trochu zachránila závěrečná smyčka navazující naučné stezky Zlatý kůň, která vás protáhne bývalými lomy u Koněpruských jeskyní. A tak jsme se na závěr dočkali konečně i zajímavé pasáže! Většina fotek v článku byla pořízena na této stezce. Jinde nebylo moc co fotit.
Dříve tedy platilo, že naučné stezky si člověk vybíral jako bonus k výletu, dnes bohužel často platí, že kde je nová naučná stezka, je lepší se jí vyhnout. Pár infocedulí v jinak nezajímavém prostředí, navíc ve spojení se špatným značením, rozhodně zajímavý výlet neudělá.
Máte někdo podobnou zkušenost z jiné oblasti? Podělte se o ni v diskuzi pod článkem nebo na facebooku, ať víme, kam příště nejezdit…
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář.
