Popis
Jen málo závodů se může pochlubit účastí miminka neseného v šátku i závodníků, kteří si užívali mládí před půlstoletím. A právě jeden z těchto ctihodných pánů pronesl ke druhému větu z titulku po tom, co druhý vylezl na strom, aby orazil kontrolu, a při slanění se zasekl o uzel pár centimetrů nad zemí.
Orientační běh pražských horolezců, tedy dvouetapový závod dvoučlenných týmů v orientačním běhu, při kterém je orienťák místy nahrazován ztřeštěnou bojovkou (kvízy, upravená mapa a další lumpárny) a skalní lezení lezením na stromy, do jeskyní a vůbec kamkoli, který tradičně pořádají vítězové předchozího ročníku, se letos konal v okolí Svoru u Cvikova.
Charakter terénu nejlíp vystihuje komentář maminky, která se vydala na trať páteční čtyřhodinové noční etapy se svými dvěma malými dcerami: „Mám dojem, že si holky budou nadosmrti pamatovat, co jsou to lužní lesy.“
Všudypřítomné bažiny ovšem byly během této nelezecké části závodu to nejmenší: o větší zábavu se totiž postaraly kvízové, paměťákové, azimutové či jinak zapeklité kontroly. Snad nejvypráskanější byla ta, která byla v mapě ukrytá v jejím názvu, tedy mimo zmapovanou oblast – nalézt ji šlo přesným azimutem, vytrvalým česáním svahu, s trochou štěstí a dobrým světlem i náhodným nasvícením na dálku mnoha desítek metrů.
Přestože na denní etapu vyrážela většina týmů uchlácholena tím, že stačí číst pořádně popisy kontrol, mnoho závodníků si vylámalo zuby například na čtyřech kontrolách, které nebyly jako ostatní na mapě měřítka 1 : 10 000, ale na jakémsi plánku z lezeckého průvodce, na kterém neseděly ani vzdálenosti, ani úhly, ani počet a směry cest.
Vyhráno ovšem závodníci neměli, ani když kontrolu našli: někdy bylo potřeba brodit se pro ni pod mostkem, jindy plazit se jeskyní, nejčastěji ale vylézt na skálu, slanit nebo vyšplhat/vysmyscovat na strom. Největší lahůdkou byla borovička s kontrolou zhruba ve čtyřmetrové výšce tyčící se nad skálou, kde se aspoň trochu musel bát snad úplně každý.
Přestože si nejeden orienťák pomyslel, že i v plánku by mohlo alespoň něco sedět, a nejeden lezec si povzdychl nad viditelným opotřebováním mokrých skal, jednalo se o perfektně zorganizovaný závod. Pořadatelé díky!
