REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Jak jsem si prožila své survivalové poprvé (EPO Survival 2012)

60 %

1 hodnocení

Autor: Outfanatic.com|158 vložených zážitků
Hodnocení autora:
Zaměření: Extrémní závody
Datum vložení: 28.05.2012
Absolvovalo: 1 lidí
Lokalita: Slapy
GPS: 49.8044, 14.4245
Náročnost: Vyšší

Popis

V oddílu Ekonom Praha Outdoor se už pohybuju pár let, ale kromě školních kurzů jsem si nikdy neudělala čas na oficiální survivalový závod. Přijala jsem proto od kamaráda pozvánku, abych s ním jela EPO Adidas Terrex Survival, který se konal 26. května 2012 v okolí Slapské přehrady.

 
S blížícím se termínem závodu se pokouším nenechat znervóznit propozicemi slibujícími pořádně náročnou trasu, různě splaším povinné vybavení a vyrážím na Slapy. Po příjezdu do kempu se snažím okoukat nějaké triky od zkušenějších závodníků, ale zjišťuju, že jediné, co dokážu vymyslet, je, aby mi flaška na pití ladila s batohem a oblečení s kolem. V růžovo-černé kombinaci aspoň půjdu s módou.
 
Foto: Tereza Jirásková

Foto: Tereza Jirásková

Na startu ve tři hodiny ráno nemám čas přemýšlet nad tím, co přijde. Prostě se společně s masou rozbíhám tmou nahoru do kopce a naštěstí ve chvíli, kdy mi srdce bije tak, že mám pocit, že mi každou chvíli vystřelí z hrudníku a budu ho muset sbírat někde na zemi, dobíháme nahoru. Následně vedeni čistě mechanickými pohyby sbíháme zase dolů, máme za sebou skoro první hodinu závodu a přesedáme na kolo.  
 
Na první vložené disciplíně, orientačním běhu... (nad použitím slova běh trochu váhám, s Tomem totiž pojímáme tuto discplínu dost turisticky a družným hovorem se snažíme rozehnat vědomí toho, že nás čeká ještě 9 hodin závodu) ...mám těžké nohy a před očima se mi střídají různé teplé nápoje (co bych dala za hrneček čaje nebo kávy!), ale můj parťák naštěstí koncentraci neztrácí, dobře mapuje a po hodině a půl znovu nasedáme na kolo. 
 
Při projíždění Hřiměždicemi mi pohled na snídající vesničany připomíná tvrdou realitu, že většina lidí má za sebou pohodlnou noc v posteli a právě se chystají v poklidu strávit den se svými blízkými, zatímco my – radši to nedomýšlím a zapuzuji chuť se k nim přidat. Naštěstí začíná hřát sluníčko a vrací mi radost ze závodu.
 
Definitivně mě probírá Bolskros, což je disciplína v zatopeném lomu, během níž musíme několikrát do vody a z vody. Díky Péti Höferové, která je ve svém živlu a radostně vykřikuje: „Mě to tak baví! Kéž by se survivaly skládaly jenom z bolskrosů!“ se snažím si nepřipouštět, že bych se mohla bát (vždyť jde přitom vypadat i tak vesele!), skáču z osmi metrů a zadkem rozrážím hladinu. 
 
Foto: Lucisz

Foto: Lucisz

Následující čtyři hodiny závodu si ale prostě užívám. Sbíráme kontroly na kole, lezeme, projíždíme se na bruslích, užíváme si malebné krajiny včetně zříceniny větrného mlýna a pomalu se blížíme zpět do depa. Na předposlední cyklokontrole potkáváme jakousi mužskou dvojici závodníků, která nás mate svými propočty, že je kros tak maximálně na hodinku. Něco po 13. hodině se tedy vydáváme na kros s představou, že tak za hodinku, hodinku a půl jsme zpátky v depu. Nebereme si ani pití, ani jídlo, frajeři. Prostě se už vidíme v cíli a tím se dopouštíme velké začátečnické chyby.
 
Dorážíme na další disciplínu, do štoly, a stále plni naivních představ se rychle vydáváme sesbírat kontroly na treku. Poprvé se ztrácíme ještě před první kontrolou, ale nakonec ji nacházíme a pořád pokračujeme dál. U další kontroly už víme, že se nám čas krátí, ale místo toho, abychom se otočili a vrátili se nejkratší možnou cestou do cíle, se z nepochopitelného důvodu ještě rozhodujeme přeplavat přehradu. Až studená voda nás probírá a na druhém břehu nám dochází, že jsme udělali chybu. Konečně se proto vydáváme do cíle. Dostáváme se na stezku, po které na pokraji vyčerpání klopýtáme nad srázem nahoru a dolů. Oběma se nám žízní motá hlava, ale víme, že nesmíme zakopnout, protože sráz pod stezkou působí zlověstně. Asi vypadáme opravdu zuboženě, protože se nás míjející turisté snaží povzbudit konejšivými slovy. Jiná paní mi dává loknout svého pití, čímž mi možná sice nezachraňuje přímo život, ale aspoň mě trochu psychicky vzpruží. Bohužel je to ale do cíle pořád zatraceně daleko, a tak v agonii pokračujeme s Tomem dál a smutně sledujeme na hodinkách čas, který odtikává oficiální konec závodu.
 
Foto: Dejna Odvody

Foto: Dejna Odvody

Asi dvacet minut po vypršení limitu a ve chvíli, kdy už jsme smíření s beznadějně posledním místem, za sebou slyšíme hlasy. Míša Kalátová se Spiiďákem, kteří udělali stejnou chybu jako my, vydali se na trek a ještě přeplavávali přehradu! Vybudí nás to k poslednímu běhu a konečně dorážíme do cíle. Zakopáváme o soupeře, kteří už jsou většinou vysprchovaní a vleže si užívají zaslouženého piva. Jaká je naše radost, když později zjišťujeme, že díky našemu závěrečnému sprintu jsme jednak nebyli úplně poslední, a jednak jsme si zachránili z 1980  nasbíraných bodů dokonce 130, takže jsme ani nebyli v mínusu.  
 
V cíli dopřávám svému vyčerpanému tělu dostatek pití a jídla a mám možnost zhodnotit, jaké bylo moje survivalové poprvé. Slyšela jsem, že svou první zkušenost si člověk příliš neužije, ale já na to budu mít krásné vzpomínky, i když to trochu bolelo. A jedno je jisté každopádně: lepší příležitost jsem si vybrat nemohla.

Text: Gabča Kadlecová

Mapa

Absolvovali

Související zážitky

Pražský parkový survival v Brdech

Pražský parkový survival v Brdech

Mníšek pod Brdy, Brdy, Dobříš

90

%

90

%

Diskuze (0)
Hodnocení a recenze (1)

Recenze

Outfanatic.com| 28.05.2012 |

Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.
Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)


Banner