Poučte se z cizího neštěstí v knihách a filmech

24.06.2015 |Šárka | Lezení, Turistika a treking

Čím víc zkušeností v horách, tím míň strachu z nebezpečí? Těžko. Teprve zkušenosti ukážou, co všechno se může pokazit. A odstrašující příklady se dobře pamatují. Ne nadarmo bývají některé metodické horoknihy koncipované jako černé kroniky. Vlastní nebezpečné zážitky se vám totiž sice vryjí do paměti ještě hlouběji, v případě cizích si ale můžete vzít ponaučení, i když dopadly špatně.

Pit Schubert, dlouholetý šéf bezpečnostní komise UIAA, do série knih nazvaných Bezpečnost a riziko na skále a ledu zaznamenal a podrobně popsal desítky horolezeckých chyb z praxe, z nichž mnohé dopadly nešťastně. Při čtení některých kuriózních nehod se sice čtenář někdy neubrání úsměvu („Vylezli jsme na pískovcovou věž a hodili konec lana dolů ke slanění. Každý jeden konec.“), mnohá z nich končí tragicky („Objevil se ve dveřích bivaku, pozdravil a vzápětí ho něco strhlo dolů. Jeho parťák na druhém konci lana uklouzl a strhl ho s sebou.“) a i na publikované obrázky je potřeba mít silný žaludek (horolezcova noha, stále v pohorce, nalezená na Marmoladě). Schubert sice ne vždy píše, jak konkrétně které nehodě předejít, už jen ale povědomí o tom, co se může stát, vás pomůže udržet se v pozoru.


Stejnou funkci jako Pitova série můžou mít i některé filmy. Samozřejmě je potřeba si vybírat, ideálně takové, které jsou podle skutečné události. Kdybyste třeba chtěli nabrat zkušenosti ve filmu Wild (2014; slečna s osobními problémy se vydá na Pacific Crest Trail), dozvíte se leda to, že vám nemají být malé boty a že nemáte s sebou tahat zbytečnosti, jako je několik svazků klasické literatury nebo multibalení kondomů.

PŘEČTĚTE SI: Zlepšete se v lezení: Tréninkem pádů k zvýšené psychické odolnosti

Naopak po zhlédnutí filmu North Face (2008) o prvovýstupu na Eiger severní stěnou, kde hlavní hrdina ztratí rukavici po několika málo hodinách výstupu, už si možná stejně jako já na všechny rukavice našijete poutka na zápěstí.

 

Bez švýcaráku ani ránu

Hlavně si už ale nikdy nezapomenete nůž. Andi Hinterstoisser ho na Eiger taky nezapomněl. A tak když zraněný bezmocně visel pod svým spolulezcem Toni Kurzem, který se zoufale snažil zatlouct zpět vyviklávající se skobu, mohl se jen smutně podívat a říznout do lana nad sebou. Ušetřil tak Toniho rozhodování, které naopak zažil nejprve v Andách a později v polodokumentárním filmu Touching the Void (Pád do ticha, 2003) Simon Yates, další, který si ke svému štěstí nůž nezapomněl, a svého zraněného spolulezce odřízl.



Taky začínáte být paranoidní a švýcarák doma už nezapomenete? A co když ho zrovna nebudete moct najít jako Aron Ralston, ten, co uvízl s rukou pod kamenem v kaňonu Blue John v Utahu (127 hodin, 2010)? Když víte, jak film dopadne, tak vám jako drama přijde už scéna ze začátku filmu, kde Aron šmátrá rukou v poličce jen pár milimetrů od švýcaráku, ale nakonec se spokojí s tupou rybičkou.

Zavolej mámě

Další poučení, které si můžete vzít z filmu 127 hodin, je, že dát někomu vědět, kam se chystáte, se může dost vyplatit. Kdyby to Aron býval udělal, příbuzní by věděli, kde ho hledat, když se několik dní neozýval.



Nejde jen o případnou záchrannou akci, ale i pro klid příbuzných v případě, že se v místě, kam jedete, něco stane. Já osobně před potenciálně nebezpečnými dovolenými dávám rodičům hrubý itinerář cesty a případně kontakty na lidi, se kterými se plánuji setkat, spolu s informací, že když se měsíc neozvu, tak to ještě nemusí nic znamenat. Pátrání po mně ať tedy spouštějí teprve, až se v plánovaný den nevrátím.

Že tahle taktika funguje, jsem se přesvědčila ve chvíli, kdy jsem se týden po letošním zemětřesení v Nepálu konečně ozvala tátovi. Na moji výtku, že nezní vůbec nadšeně, že má konečně důkaz, že se nám nic nestalo, suše odvětil: „Vím přesně, kde máte být, a kamarád seismolog mi poslal podrobné seismomapy, ze kterých je vidět, že tam, kde jste, se nic nehnulo, tak jsme byli v klidu.“ Lidé, kteří měli jen matné tušení, že jsme „někde v Nepálu“, byli trochu nervóznější...

Máte také svůj oblíbený film, který změnil vaše chování při sportu v přírodě? Napište nám do diskuse.

K TÉMATU: Bezpečnost až na prvním místě: ne strachu ale respektu je potřeba

Diskuze (0) ‹ Zpět