Černá skála u Řevnic

18.06.2015 |MáraS | Lezení

Návštěva této nové oblasti, která byla znovu objevena a přejištěna během jara 2015, nás více jak mile překvapila. Krásná skála se zajímavými cestami, kterých je poměrně hodně a v obtížnostech od 3 do 8 až 8+, kus od vlaku a nedaleko Prahy. Parta lezců kolem Martina Tučky celou skálu pěkně vyčistila, odházela většinu volných kamenů a vytyčily nové cesty. Skála již měla několik směrů vyskobovaných z dob Míli Pletánka a jeho druhů, nicméně pravé lezecké orgie má patrně teprve před sebou. Materiálem je diabas.

Černá skála u Řevnice. foto: ms

Na západní stěně, lezeme zajištěně

Černá skála je rozdělena na západní a jižní stěnu. Na západě jsou z levého kraje ty nejtěžší cesty kolem 8. stupně. Jedná se o 4-5 nýtové kratší cesty spíše bouldrového charakteru. Pravá část západní stěny nabízí celkem vyrovnané lezení kolem 6. stupně, většinou cesty ve stylu problém, police, výšvih, police, takže nic vytrvalostního. Na vršku jsou umístěny nýty s majlonkou. Skála je nečekaně pevná a za celé lezení jsme nic nevyloupli. Delší cesty budou kolem 15 m dlouhé.
 

Máňa 7, foto: ms

Jižní stěna trochu sype

Jižní stěna nabízí celkem různé druhy lezení, od stěnového přes kouty i cesty po vlastním. Jsou zde i delší cesty, na které se hodí na slanění 60m lano. Skála je zde trochu labilnější, takže helma by neměla nikomu ve výbavě chybět. Zůstává s podivem, že takto pěkné lezení v blízkosti Prahy, kde se obecně už neví na jaký šutr ještě vylézt, se našla oblast, která by byla takto pěkná, lezitelná a do minulého roku prakticky nenavštěvovaná.
 

Západní stěna, foto: ms

Kudy tam a zpět?

Cesta pro nemotorizované se line po kolejích vlaku Praha – Beroun. Výstup v zastávce Řevnice. Po přejití mostu přes řeku doleva do chatové osady a po zpevněné cestě až na její konec na obratišti. Zde ti motorizovaní mohou zaparkovat své plechové miláčky. Odsud už se jde peškobusem, a to po menší pěšince kus od břehu řeky, až vás po pravé straně do očí praští skála.
 

PŘEČTĚTE SI: Lezecká stěna na Ruzyni se rozrostla

Skála je materiálem diabas a je zbarvená do černa, což se situováním částí na jih a částí na západ přináší problém s přehříváním. Pokud v letních dnech zasvítí slunko, lézt se nedá. Sami jsme byli svědkem toho, že zhruba po hodině slunka ve stěně se skála tak rozpálila, že na ni skoro nešlo sáhnout. Kritická byla situace, kdy jsem vylezl na štand a chtěl dobrat druholezce ze shora. Černá guma lezečky se mi horkem začala natovavat na nohy, takže z lezek jsem musel ven. Stát na černé skále nešlo a tmavý píseček na polici byl ještě horší. Patová situace, kterou řeší pouze levitace nebo slanění.
 

Západní stěna, foto: ms

Jak spad had

A humorná historka na závěr. Stojíme si pod skalou a najednou rána. Vedle nás plesk o zem. „Sakra, tady padají šutry aniž by tam někdo lezl? ” Uděláme dva kroky k místu dopadu a tam se svíjí slepíš rozměrů mládě anakondy. Patrně se smekl na polici a poslal tam 10 m dlouhý polet s přistáním na plocho. Chvíli to zkoušel rozchodit, ale marně. Chudák. V nás zůstal šok, že kolem padají hadi. Našahávání polic nad hlavou se stalo daleko dobrodružnější. To vše ještě podpořeno historkou, že ráno byla pod skalou přes metr dlouhá užovka.

 

K TÉMATU: Lezecká oblast Poříčí

Shrnuto podtrhnuto. Černá skála u Řevnic je prima místo na přípražské lezení, kam lze dojet vlakem. Je to pěkně odjištěno, sedmičkoví lezci si zde zalezou parádně a příroda kolem je moc hezká. Takže pokud nejedete do Jury nebo Labáku, Řevnice jsou slušná alternativa. 

---

Hledáte-li parťáka na lano, neváhejte se zde registrovat. Sociální síť je o propojování.

Diskuze (0) ‹ Zpět