Jídlo na cestách: naučte se včas doplnit vše potřebné, aby tělo fungovalo správně

06.06.2015 |Martina Chrástková | Voda a lodě, Běhání, Cyklistika, Orientační sporty, Turistika a treking, Extrémní závody, Běžkování, Skialpy, Ferraty

Co se stane, když podceníme jídlo a občerstvování na cestách? Nemyslím tím teď v nějakém dopravním prostředku, ale někde venku v přírodě. Říká se, že bez vody člověk přežije sotva tři dny a bez jídla aspoň měsíc. Ano, teoreticky by měl takhle přežít, ale…
 

 

Pití

 
Říká se, že žízeň je známka potřeby doplnění tekutin. Při běžném životě to tak je, ale při sportu je už de facto pozdě. Když máme žízeň, tělo už trpí dehydratací, protože při sportu se člověk potí a voda je z těla odváděna rychleji, než naše vnitřní receptory předpokládají. Proto bychom se měli naučit nosit stále při sobě nějakou nádobu s vodou (bidon, camel bag, apod.) a pravidelně ucucávat po lokách. Osobně se mi osvědčil interval zhruba 20 – 30 min na kole a při běhání trochu delší (45 min – 1 hod), protože občerstvování při běhu strašně zdržuje a žbluňkání v břiše taky není příjemné.
 

 
Rozhodně není nejlepší dostat tělo do stavu, kdy je taková žíža, že člověk exne půllitrovku jen to zasyčí. Za to nás moc žaludek nepochválí a spoustu vody nestihneme skrz sliznice vstřebat a zbytečně je vyloučíme močí. Takže pěkně postupně, pravidelně a uvidíte, že vám bude lépe a i vaše výkony budou lepší.
 
Také si dejte pozor na prostředí, kde sportujete. V suchém prostředí budete mít pocit žízně dříve než v prostředí, kde je vlhko (moře, deštný prales, atd.). Tato vlhká prostředí jsou zrádná, protože pocit žízně a vyschlých úst se oddaluje, zatímco pocení probíhá snad ještě ve větší míře.
 
PŘEČTĚTE SI: Co jíst a co nejíst, abyste se cítili lépe
 
Když dojde k dehydrataci organismu, tak se zvýší hustota krve, která pak špatně proudí cévami. To samozřejmě má vliv na výkonnost organismu. Také tím člověk velmi zatěžuje ledviny, játra a ani mozek není prokrvován tak, jak by bylo zapotřebí. Takže bolesti hlavy jsou první známkou dehydratace. Pak přichází nesoustředěnost, pokles výkonnosti a únava a apatie…
 

Jídlo a hlad

 
Co jíst a nejíst při tréninku není moc složité, navíc netrvá zase tak dlouho, aby člověk i bez jídla nepřežil (neberu teď v potaz extrémní vytrvalce). Vezmete do kapsy nějakou kvalitní tyčku, dvě a můžete vyrazit na půl dne. Když bude výkon delší, vezmete si jich prostě víc.
 

Ale co když vyrazíme na celodenní a vícedenní trip? Pořád dokolečka müsli tyčinky, gely apod. jíst nejde. Takže na celý den si člověk taky udělá ještě nějakou sváču, jsme přeci národ paštikářů. A když jdeme pěšo, tak to i tu paštiku nějak žaludek zvládne. Když je to na víc dní, tak si něco ukuchtíme v ešusu – na to se vždycky těším, jak budu vařit v jednom hrnci, a pak to z toho jednoho hrnce s kámošema pěkně sníme.
 
Ale když se člověk pohybuje přírodou, tak od snídaně do oběda a od oběda do večeře je strašně dlouhá doba. Někdy nám nevadí, že nic nesníme, ale čím déle na tripu jsme, tím dřív budeme potřebovat nějakou pohotovostní energii. Takže, když první den nepotřebujeme mezi hlavními jídly nic jíst, tak to neznamená, že v tomhle režimu budeme schopni fungovat druhý, třetí, čtvrtý či pátý den. Zásoby glykogenu ze svalů a jater se vyčerpají rychle a jejich obnova ve ztížených podmínkách je pomalejší a ne tak dokonalá jako v domácím prostředí postele.
 
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Antioxidanty: zvyšte svou fyzickou i psychickou výkonnost
 
Proto nezapomínejte na nějakou tyčku, gelík, hroznový cukr apod. Zrovna na posledním tripu na seakajaku se nám stalo, že jedna méně zkušená sportovkyně moc neobčerstvovala v průběhu dne. Ostatně, ani chlapi toho moc nepojedli, jenže ti jsou statnější. A tak se stalo, že sice 7,5 hodinovou etapu zvládla, ale v jednu chvíli měla slzičky vyčerpáním na krajíčku a konverzovat s ní nebylo jednoduché.

Už před obědem jsem si všimla podrážděného, ne zcela obvyklého chování k ostatním. Těstoviny k obědu určitě bodly, ale po 3 dnech pádlování klesají energetické zásoby rychleji. A tak po dalších 3 hodinách skoro došlo na slzičky. Hroznový cukr zafungoval a za 2 hodky mohla pokračovat a na konec zvládla upádlovat 40km etapu. Nicméně ani do druhého dne nestihla energetické zásoby doplnit, ale naštěstí jsme už jeli domů.
 
 Takže, sice je člověk schopen přežít měsíc bez jídla a energie uložená v tucích v těle je de facto neomezená, nicméně podcenění jídla může mít nedozírné důsledky. Pokud se bude jednat o nebezpečný terén, tak i třeba fatální. Poněvadž člověk s hladem a bez energie není schopen koncentrace, chybí mu síla, upadá do latergie, monotónnosti a navíc je podrážděný. Takže se pak může nabourat i duch skvělé party, a to by byla přeci obrovská škoda, nemyslíte?
 
A jaké zkušenosti s jídlem na cestách v přírodě máte vy?
 
Foto: Archiv MCh & WOK-outdoor

Diskuze (0) ‹ Zpět