S dětmi do skal

03.06.2015 |Mára S. | Lezení

První lezení je zážitek. První lezení ve skalách je extra zážitek. A když tento zážitek znásobíme dětskou radostí, jak to jen děti umí prožívat, dostaneme výsledek dětského kurzu lezení ve skalách. Bez tabletů a smartfounů. Jen příroda, skály, stan, ohníček a radost z pohybu. Podpořené slunečným počasím, hodnými instruktory a velkou spoustou cest, které jsme přelezli.
 

Soustředění před cestou, foto Mára Smolka

Radost i starost, poslat děti do skal

Sobota ráno a lehce nervózní rodiče postávající v Ostrově na parkovišti, napůl natěšení, že odevzdají svá dítka a budou mít o víkendu klid, a napůl nervózní, jak to jejich ratolesti zvládnou. Instruktoři přebalují lezecký materiál a rozdávají dětem sedáky, lezečky a helmy. Vydáváme se na 4 km dlouhou cestu do Anglického parčíku, perfektní skalní oblasti nedaleko obce Sněžník, která je jak stvořená pro takovéto kurzy. Cestu nám krátí slovní fotbal, historky o lezení a povídání o pohádkách.

 

Nedělní lezecký sektor, foto: Mára S.

Tady nejde lézt, když nejsou označené chyty!

V 11 jsme ve skalách. Děti už po cestě dostávají instrukce: samy nikam nelezeme, posloucháme instruktory, pod skalou nosíme helmy, před cestou si necháme zkontrolovat uzel... A pak to vypuklo... První cesta na skále: „Ale tady nejsou žádné chyty a stupy! Na stěně to je lehčí, když vím, kde se mám chytnout. Jééé, z té pukliny leze pavouk! A teď už jsem opravdický horolezec, když lezu na skále?” Lana máme na top rope, nahoře vždy z fixního lana vytažené za hranu, abychom neublížili skále ani materiálu.

První cesty jsou plné nejistoty, ale děcka si zvykají rychle a zlepšují se každým krokem. Pauza na sváču je nenechává klidné a stále rozmýšlejí, co a jak polezou dál. Cesty za IV jsou odpoledne už hračka, V a VI je pěkné lezení. Už znají, co je vzít to na sokola nebo nohy na tření. Každý už má od 7 do 10 cest, když se blíží 17 hodina. Jdeme balit. Nenechat nic pod skalou je docela bojovka, ale i to nakonec zvládáme.
 

Terezka odpočívá, foto: Mára S

Postavit stan a sehnat dříví

U správného lezeckého přespání nesmí chybět táborák, špekáček a noc pod širým nebem, nebo alespoň pod stanem. Postavit obrovský stan pro 8 lidí pomáhají větší kluci, takže po chvíli vyrážíme na dřevo. Kdo má největší chuť na špekáček, nosí největší klacky z lesa. Pila není, jaksi byla zapomenuta doma. Zapůjčená sekyrka to vyřeší. Ohýnek chytá na první škrtnutí. Mezi skauty bych asi uspěl. Připraven na večerní zlobení jsem mile překvapen, že děcka jdou sama hned spát. Nikomu nechybí  tablet ani maminka. Čerstvý vzduch a spousta pohybu je zničily. Usínají.
Druhý den se nese ve znamení velkých výkonů
 

Neděle, hned od rána do skal

Nedělní ráno přináší mlhu a zimu, ale to nás nezastraší. Snídáme, balíme lezecký materiál a už v 9 jsme pod skálou. Za velký úspěch považuji, že každý má helmu, lezky i sedák a pro nic se nevracíme. Já běžím připravit lana a dětičky se zatím učí nové uzle a hrají si se smyčkami. Krátký traverz na rozlez i protažení je také zabaví. Po chvilce už zase lezeme jak o život. Někteří se dokonce naučili jistit a pochopili, že to k lezení patří. Výsledkem prolezeného dopoledne jsou 2 děti, co na druhém pokořují VIIa. Ostatní brousí pětky, a to suverénně. Na svačinu je musíme ze skal přímo tahat. Pauza je zpestřena hrou. S klacíky, mechem a listím, na nízkých skalkách v lese. Zkrátka odpočinek je zase pohyb a hra. Chtěl bych mít tolik energie. Já zatím převěšuji lana a vybírám nové výzvy, na odpoledne už lehčí.
 

Připraveni do cesty, foto: Mára S.

Téma hry: na horolezení

Nedělní odpoledne už se začíná tempo zpomalovat. Počítám... vždyť má každý minimálně 8 cest, ty rychlejší třeba i 12... Je na čase zvolnit. Necháváme děcka hrát. A jaké je jejich téma hry? Nečekaně na horolezení. Hrají si na těžký výstup na malém kameni. Sundáváme lana, opět se snažme nenechat nic ve skalách a jdeme do kempu sbalit stan. Po cestě usínají všichni, až na řidiče. Ten jediný nesmí. Toho ale hřeje ta radost v dětských očích a vyprávění, jak největším zážitkem byla ta puklina, sedmička, nebo vlastně celý víkend.


 

Diskuze (0) ‹ Zpět