Výživový paradox: může to, co tělu prospívá a dělá dobře i uškodit?

22.05.2015 |Martina Chrástková | Lezení, Voda a lodě, Běhání, Cyklistika, Turistika a treking

Už nějakou dobu jsme si nic nepovídali o stravě, nějak Vás zanedbávám. Tak se to dneska pokusím napravit malou polemikou. Možná to bude voda na mlýn ortodoxním zastáncům názoru, že tělo má jít do hrobu zhuntované a na něco člověk umřít musí. Anebo třeba ne…
 

Myslím, že celá naše rodina se stravuje velmi racionálně, nejsme žádní fanatici do extrémů a všechny vyhraněné názory na tu nebo jinou část stravy kriticky zhodnotíme, a vezmeme z nich to nejlepší, tzn. zlatá střední cesta. Všichni jsme zdraví, plní sil, elánu do života včetně závodního života na běžkách, teda vlastně jsme byli.
 

Pro mě osobně, ale i ostatní členy rodiny je nejhorší a nejzávažnější nemocí rýma. Angínu jsem měla jednou v životě a stejně tak i penicilin. A rozhodně žádná léčiva doma neužíváme, buď je naše domácí lékárnička prázdná anebo prošlá. Mulťáky na mě reprezentační doktoři párkrát zkusili, ale moc mi to nikdy nešlo, natož Wobenzym. Jedině, co jsem jeden čas opravdu musela, bylo železo. To se ale urovnalo s chlorelou a mladým ječmenem. A na těch „fičím“ pořád, vždyť je to jen tráva, která tělu pomáhá fungovat tak, jak má. Takže když se mě doktoři ptají, jestli jsem alergická na antibiotika, tak moje odpověď je, že vlastně asi ani nevím.

---

K TÉMATU: Jak se stravovat, aby vám bylo fainově a zvládli jste toho víc.

---

A právě otázku na alergii na antibiotika mi doktoři položili v prosinci 2012, kdy jsem se vrátila úplně rozbitá z lyžařského soustředění zakončeného svěťákem v běhu na lyžích. SP dopadl strašně. Byla jsem ráda, že dýchám, natož abych závodila. Nikomu to nepřeji. Krevní testy byly všechny v pořádku, až nakonec byla moje krev poslaná na mikrobiologii. Nová diagnóza: lymská borelióza. No co se dá dělat, antibiotika fungovala rychle, a mně bylo po pár dnech s nimi hned lépe a chtělo se mi sportovat, užívat si sněhu na horách. Samozřejmě v nízkých intenzitách.
 
Ale pořád jsem přemýšlela, kde jsem přišla k borelii, kterou přenáší především klíšťata, v zimním období a ještě v Kanadě? Ne, nepřišla jsem k ní v Kanadě, ale v létě 2010 v Čechách. Vzpomínám, jak jsem měla na pravém boku typický borelický flek na kůži. Testy jsme tenkrát udělali, ale zřejmě moc brzo a výsledek byl negativní. Během těch 2,5 let jsem prožila asi nejlepší výsledky své kariéry a právě, když jsem si na SP v Canmore chtěla připravit cestičku na další univerziádu, borelie dala o sobě docela citelně vědět.
 
Pořád mi vrtá hlavou, že při mé zátěži, kdy jsem trénovala skoro 6 hodin denně, se tahle potvora, co se i po přeléčení někde v těle schová a čeká na další příležitost, neprojevila dřív. Že by za to mohl právě ječmen s chlorelou? Kdybych jich neměla a moje už tak silná imunita nebyla „posílená“ resp. byla by oslabená moderním životem a životem vrcholového sportovce, neprojevila by se mi záhy po infikaci a já si ji v klídečku nepřeléčila antibiotiky a měla pokoj? Tak se to totiž leckomu povede a ti lidé jsou i schopni dál plnohodnotně závodit. Což já rozhodně říci nemohu. Od toho prosince totiž moje tělo není takové, jaké by mělo být. Dostala jsem se k dalším potravinovým doplňkům, silným přírodním antioxidantům či oxidu dusnatému apod. žádná chemie, jen šťávička z čistého ovoce. Další super věc pro to, aby člověk byl schopen eliminovat stres (i trénink je stres), urychlil regeneraci a snížil tak i potřebu spánku a naopak navýšil výkonnost.

---

K TÉMATU: K čemu slouží antioxidanty.

---

 
Ale od letošních Vánoc se zase necítím, jak bych měla a jsem „divná“. Sezonu jsem odjela jen z povinnosti a taky to tak dopadlo. To pak nepřidává ani psychice. Myslím, a už se mi to i několikrát osvědčilo, že svou diagnózu sama sobě odhadnu. A když řeknu, že je něco divně, není to žádné klišé. Takže jsem na začátku května podstoupila komplexní vyšetření v ÚVN v Praze. Vyšetřovali mi „únavový syndrom“, takže krev byla rozebraná ze všech stran do detailu. A co nenašli: akutní borelióza… a přitom je spousta lékařů, kteří řeknou, že když byla jednou přeléčená, už se v akutní podobě nevrátí. A ejhle, je tu…
 
Asi nikdo nemůže říct, jak by tahle moje anabáze probíhala bez přírodních džusíků z borůvek a Noni a travního koktejlu z trávy, ale napadá mě otázka: neublížilo mi to v tom smyslu, že by se nemoc projevila dřív, a já ji dřív zaléčila, než takhle? Na druhou stranu vím, že všechno se děje z nějakého důvodu a asi to tak mělo být. Někam se tím posouvám. A teď je tělo připravené na to, aby i ta ošklivá antibiotika vstřebalo a nenechalo se jimi moc poškodit. A už se těším, jak zase vyběhnu na kopec anebo vyrazím na nějaký pořádný bike…
 
 Budu ráda i za Váš názor, Vaši podobnou anebo jinou zkušenost.
 
 Foto: MCh & WOK-outdoor

Diskuze (0) ‹ Zpět