Bezpečnost až na prvním místě: ne strachu ale respektu je potřeba

13.05.2015 |Martina Chrástková | Lezení, Voda a lodě, Běhání, Cyklistika, Turistika a treking, Ferraty

Znám to z vlastní zkušenosti. Člověk je po zimě na letní radovánky nadržený a ihned chce dohnat to, co za 4 měsíce studeného počasí nezvládl. Stejně, jako když se poprvé po půl roce (možná i více) postavíme na lyže, měli bychom být opatrní i na kole, na skalách, na vodě, ale i při běhání. Nejdůležitější je, znovuzískání TOHO pocitu vody, skály, země pod nohama.

Jednoduchý, ale zrádný běh

Sotva vysvitne sluníčko, už vás svrbí nohy a těšíte se do maratonek? Rychle obléct, rychle obout, rychle zavázat tkaničky, jen ať nám neuteče ani minuta toho parádního jarního počasí. Rychle seběhnout schody paneláku a hurá už jsem venku. Nohy jsou lehounké, chtějí běžet samy. Připadá vám, že jste jak laňky… Ze začátku vám to běží samo, pak ale přijde kopec. Začnou tuhnout nohy, ruce, možná se i zatmaví před očima. „Už ať běžím z kopce a odpočnu si,“ je vaše jediné přání. A tady právě přichází ten kritický okamžik. Terén se zlomí, začne klesat, na cestě s odvodňovacími překopy leží ještě staré listí a vy natěšení na rychlé běhání, které si pamatujete ještě z podzimu, to pustíte. A šup, výron může být na světě… Podobné to ale může být u turistiky a trekingu. 

Cyklistika

Konečně trochu svítí sluníčko a vyschlo bláto v lese, tak hurá na bike. Scénář přípravy je podobný jako při prvním vyběhnutí, všechno udělat co nejrychleji. Jenže vás ještě zbrzdí dofukování kol, mazání řetězu, někdy možná i celé skládání kola, které vám visí někde v garáži nebo ve sklepě u stropu. Konečně, můžeme vyrazit. Asi na první vyjížďku většina nevyrazí na černě označené traily, ale právě o to víc může být první vyjížďka v terénu zrádnější. Zase máme v živé paměti, jak jsme loni na podzim skákali dropy a užívali si různé flow traily. Jenže to jsme byli rozježdění a s kolem jsme byli skoro jedno tělo. Ale teď na jaře? Rozhodně ne: v mnohých zatáčkách cítíme, že kolo netočí, jak bychom chtěli, že si nejsme úplně jistí, jak si najet na kámen nebo kořen a přeci nás hlava ponouká, že jsme to přeci v pohodě dávali, tak ať se nebojíme.
 

Skály a lezení

Konečně oschly skály, jupí. Rychle sbalit lano, sedák, lezečky, pár presek, trochu mága a s heslem „Co nemám, nepotřebuju…“ naskakujete do auta kámoše, který balil podobně. „Tak co si dneska dáme?“  Rozmýšlíte po cestě. „Něco lehčího na rozlezení.“ Zní jasná odpověď. Jenže když jste lezli loni devítky, tak je na rozlezení i osmička. To ale přeci po zimě úplně tak být nemusí. Skála není umělá stěna, která je sice skvělá, jen má jedinou vadu – vymyslel ji člověk. Musíte si zase osahat ten přírodní materiál, sžít se s ním, obnovit pocit skály. Nejen vy jste se přes zimu určitě trochu změnili, ale i ta vlastní skála už není přesně taková, jaká byla. Další „proměnnou“ je manipulace s nádobíčkem ať už při jištění parťáka anebo při lezení. Mnohým slečnám ale i klukům možná dorostly vlasy do nečekané délky a malér může být na světě, když se tahle paráda přimotá kam nemá. A co prstýnky? Je to super, nosit snubák, ale při slaňování to není zcela bezpečná věc, tak si ho radši nechte doma, anebo aspoň v kapse batohu u dokladů.

Pádlování

Sice poslední zimy jsou mírné a v nížinách se nechá pádlovat i v prosinci a lednu, ale komu z hobíků by se to chtělo praktikovat každodenně? Vždyť to stejně strašně studí a vody teče málo. Takže i tady se pocit vody vytrácí a je třeba ho na jaře zase znovuzískat. Voda je zrádná, ale krásná v tom, že se pořád mění a rychle se mění, každý den, každou hodinu může být stejný úsek úplně jiný. To je trochu výhoda pro mozek, protože pádlař si nemůže nikdy úplně tak říct, tohle sjíždím běžně ani v srpnu, natož na jaře. Ale i tak je třeba vyzkoušet si chování lodičky, kor jestli jste si pořídili novou. Také domluvit si signály s kámošema, abyste se snadno a rychle domluvili, aniž byste potřebovali rétorovy hlasivky. O signalizaci na vodě si přečtěte více v našem nedávném článku, tady.
 

Každý člověk musí mít zdravé sebevědomí, avšak jeho přemíra může být nebezpečná jemu i jeho okolí. Strach také není dobré mít. Ten vás nepustí za určitou hranici a taky je pak spíš na škodu – zastavení se na hraně, kterou potřebujete přejet, zavání velkým průserem, že spadnete po hlavě dolů. To, co vás skutečně ochrání je RESPEKT. Musíte si věřit, že to dokážete, ale přistupovat k tomu všemu s respektem. Respekt vám i poradí, že není radno zapomenout helmičku na hlavu, že je lepší seběhnout ten kopec pomaleji, a že za tou zatáčkou, kterou chcete na kole švihnout tou nejkratší stopou, může vyjet auto anebo že tam bude vysypaný jemný písek…
 
Přeji vám bezpečné prímové jarní sportování a další tipy, co si na své tripy do přírody nezapomenout najdete v zajímavé Outfanatic diskuzi.
 
 
 

Diskuze (0) ‹ Zpět