Přechod po highline přes Staroměstské náměstí: příběhy ze zákulisí

20.04.2015 |Mára S. | Highline, Slackline

Přejít highline není jen o tom mít natrénováno, naskočit na ni a navzdory gravitaci, třepetajícímu se popruhu a psychice, velící nechoď vzduchem, se vydat na druhou stranu. Samotné napínání takovéto lajny je zajímavý proces, obzvláště v tak exponované lokalitě, jako je Staroměstské náměstí a Staroměstská radnice samotná.

Highline Apoštolka 32/10, foto Marek Smolka

Nápad. Šílený, ale reálný

Napnutí highline se uskutečnilo v rámci akce Praha v pohybu. Jejím cílem je představit Prahu nejen jako skanzen památek, ale i jako aktivní město plné zážitků, a to i sportovních. Outfanatic, který se podílí na scénáři sportovní náplně celého festivalu, měl nápad: A co napnout highline? Nápad se líbil. Času nebylo nazbyt a tak se ihned rozběhl kolotoč pochůzek po úřadech a hledání vhodných míst pro lajnu a zjišťování možností nutných povolení či razítek.
 

Přípravy kotvení na radnici, foto: Marek Smolka

Technické řešení: Základ úspěchu 

Protože kdo se bojí, nesmí do lesa, a už vůbec ne na náměstí, vybrali jsem to nejlukrativnější místo v celém městě a highline napnuli z oken Staroměstské radnice přímo před orlojem do oken Grand hotelu Praha. Přestože už nějaké zkušenosti s kotvením highline v oknech jsou, každé místo a lajna je unikát. Zvlášť, když ji napínáte v 800 let starém domě, který je památkou nejvyšší ochrany uprostřed Pražské památkové zóny.

Highliner: Tom Lustyk, foto: Marek Smolka

Highliner: Danny Menšík, foto: Marek Smolka

A za co se to napíná?

Highline jsme museli napnout tak, aby po nás nezbyla ani v jednom domě žádná památka a samotná památka zůstala stát v celku. Tudíž na demontovatelnou konstrukci. Řešením byl vodorovně umístěný nosník, rozepřený o zdi kolem okna. Nosníky jsme v obou oknech použili raději hned 3. Pro jistotu. Vodorovné nosníky byly dostatečně podloženy kobercem obalenými deskami, díky kterým se tah z lajny rozložil do velké  plochy kolem ostění. Samotná lajna byla za nosník kotvena pomocí speciálního slackline vybavení, jako jsou pevnostní smyce, kotvítka na lajny, apod.
 

Highliner: Kuba Uhlíř, foto: Marek Smolka

Lajna napnutá, nervy povolené

Současně s přípravou nosníků v oknech byl vyroben tzv. vzdušný most: pomocí provázku jsou obě okna, ve který je highline kotvená, propojena. Pak už můžou být nataženy i obě lajny (při highline musí být vždy všechny komponenty zdvojeny, tudíž se chodí po dvou lajnách, které jsou k sobě přilepeny). Po prvním napnutí nám lajna připravila ještě jednu prověrku našich nervů - nosníky na jedné ze stran začaly popojíždět ze své pozice. Naštěstí stačila změna úhlu a zalomení kotevní smyce. Příčina? Ne naše výpočty, ale poloha historických domů - jejich průčelní stěny totiž nejsou rovnoběžné.

Vlastní napínání lajny se provádí kladkostrojem. Člověk musí přesně trefit, jak kladkostroj připravit dlouhý. I to se nakonec povedlo a po dotažení kladkostroje byla před 14.hodinou highline připravena.
 

Highliner: Kuba Uhlíř, foto: Marek Smolka

Highline nebo orloj?

Po druhé hodině jsme začali po lajně chodit. Turisté těšící se na orloj v němém úžasu občas zapomněli koukat na pochodující apoštoly a pozorovali spíše pochodující highlinery nad jejich hlavami. Na exhibici se sjela takřka kompletní špička českého slackline, takže bylo vidět to nejlepší, co v naší kotlině máme. Přechody, statické triky, dynamické skoky i několik chtěných i nechtěných pádů do odsedky. To znamená, že highliner při pádu nestihl zachytit lajnu a spadl až do jistící smyce, kterou je jištěn k lajně.
 

Nezapomenutelná chůze

Když jsem se vydal na svůj přechod já, hlava opět jela na plné obrátky. Krásně svítilo sluníčko a já volně kráčel volným prostorem jen po kousku napnutého popruhu v místech, kde přede mnou nikdo nebyl. Občas jsem trajektorií pohybu možná potkal místo, kudy prošel některý z dalších highlinerů, nicméně stopy ve vzduchu nezůstaly. Pocit obrovského vzrušení z chůze ve výšce, z mnoha lidí pokřikujících pode mnou a hlavně atmosféra jedinečného místa v blízkosti orloje, byl nezapomenutelný zážitek.

A tak jak to na highline bývá, největší úleva přišla po sundání lajny, zabalení materiálu do batohů a opětovném konstatování, že jsme to přežili, užili a bylo to skvělé. Z organizátorů i nás spadl balvan nervozity, protože po sundání konstrukcí bylo už jasné, že na památkách po nás nezbyde ani stopa. Celou realizaci jsme zvládli úplně na jedničku.
 

Highliner: Marek Smolka, foto: Štěpán Pecka

A protože highline stejně jako lezecké cesty pojmenováváme, i tato krásna dostala jméno: Apoštolka. Velké díky na závěr patří všem, co v tom měli prsty a pomohli tuto akci zrealizovat.
 

Diskuze (0) ‹ Zpět