REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

"Vše musí být v rovnováze" : Rozhovor se závodníkem v Adventure Race Pavlem Paloncým

14.04.2015 |Palonc |

Před začátkem příjemného rozhovoru s Pavlem Paloncým, dobrodruhem a advenčristou, vypadalo to na další rozhovor o tom, který závod je ten nejtěžší, který je nejdelší a jak je naprosto zásadní mít ten či onen kus vybavení, protože bez něj se nedá závodit. Během pár chvil se rozhovor začal ubírat naprosto jiným směrem a šli jsme z překvapení do překvapení.
 

Argentinská Patagonie


Ahoj Pavle, vítáme tě mezi námi. Aby se naši čtenáři o tobě něco dozvěděli, rádi bychom tě trochu vyzpovídali.
 

Hory, bláto, Shakespear, komp…

 
Vím, že závodíš v extrémních outdorových závodech… Co pro tebe vlastně znamená slovo outdoor?
 
Pro mě je outdoor především životní styl, kdy se snažím hodně času trávit venku, v přírodě. A ponechme teď klidně stranou, jak definujeme přírodu… Snažím se co nejvíce času trávit venku. Ať už v rámci sportu, kterému se věnuji, nebo při práci.
 
Outdoor při práci, jak je to možné? Co vlastně děláš, čím se živíš? Zatím jsme se o tobě dočetli, že jsi dobrodruh a to není moc konkrétní povolání.
 
Lezení v Arcu

Lezení v Arcu

Co to vlastně dělám? To bych taky někdy rád věděl. J Sám o sobě tvrdím, že jsem freelancer – na volné noze, v původním významu tohoto slova. Nejvíce mě živí překlady z a do angličtiny. Občas něco napíši a vyfotím, ale toho je zatím málo, v drtivé většině převládají překlady. A pak v poslední době rozjíždím GPS tracking, ale to je kapitola sama o sobě.
 
Tak moment, pěkně postupně. Říkáš, že překládáš - to si jako sedneš a překládáš 42. verzi Shakespeara?
 
To úplně ne. Převládají nejrůznější technické texty, od manuálu ke spotřební elektronice a automobilové překlady, přes technické dokumenty k jaderným elektrárnám a podobně. Knihy dělám okrajově a vlastně jen pro radost, vybírám si, co mě zajímá. Naposled to byly dvě knihy – jedna o tréninku cyklistiky a druhá populárně-vědecká astrofyzika.
 
A jak s tím souvisí ten outdoor?
 
Tak jak chci, aby s tím souvisel. Vždyť nikde není řečené, že musím sedět v kanclu a datlovat do počítače. Jediné, co potřebuji k práci, je jednou za čas internetové připojení a notebook. Net je v mobilu a při dnešní výdrži baterií není problém vyjet někam na chatu, sednout si na terásku a pracovat. Mít parádní výhled, sedět v krásném prostředí, a když mě to přestane bavit, tak vyběhnout někam do okolí.
 

Torres del Paine, Chile, Patagonia Expedition Race 2010

To zní skvěle, není to ale trochu zhůvěřilost být na horách a pracovat?

 
Zhůvěřilost by to byla, kdybych seděl normálně v kanclu a místo dovolené dělal tohle. Ale tohle mám místo toho kanclu, strašně si vážím hezkého prostředí.  Já vůbec nemám moc oddělený čas práce a dovolené. Dost to kombinuji, snažím se stihnout hodně věcí, pracuji např. na cestách na závody, využívám hluchá místa, když jsme někde na chatě a naopak někdy během pracovního týdne to zapíchnu a pořádně vyběhnu na kopec. A pak zase pracuji do noci…
 
Vlastně nejsem nikdy úplně na dovolené a nikdy úplně v práci, pořád se to prolíná.
 

Regenerace je důležitá: vše je o rovnováze…

 
Jak tady do tohoto kolotoče dokážeš vměstnat tvoje extrémní závody? Závodíš ve vzdálených destinacích, závody jsou dlouhé a musí sebrat spoustu času samy o sobě, k tomu cestování na závody, trénink, a tak dále?
 
Ono je to vlastně opačně. Mezi závody, cestování na ně a zpět a trénink se snažím vměstnat další aktivity. Styl mojí práce, kdy jsem na volné noze, mi to umožňuje a díky tomu, že se snažím maximálně efektivně využívat čas a využívat hluchá místa, tak se mi daří nějak stíhat to, co chci. Zatím.
 
Jsi známý tím, že závodíš hodně často, někdy máš závody v rychlém sledu za sebou. Máš představu, kolik času tomu vlastně věnuješ?
 
The Spine Race 2014, Anglie

The Spine Race 2014, Anglie

Celkově to vím naprosto přesně: spoustu J Ne, celkově přehled nemám. Ono taky není úplně jednoznačné jak určit, co k tomu ještě patří a co již ne. Čas strávený závodem je zřejmý, trénink asi taky. Ale regenerace? Např. psaní reportáží ze závodů nebo překlad (někdy vlastních) článků – souvisí to se závody nebo je to již práce? O závodech samotných ale přehled mám: V loňském roce jsem strávil závoděním (ve smyslu celkového závodního času) 666 hodin.
 
To není málo. Proč to vlastně děláš?
 
To je dobrá otázka. Většina mých závodů je týmových a jsou to prostě úžasné zážitky s lidmi, se kterými mi je dobře. Je pro mě důležité nejen závodit se čtyřmi dobrými závodníky, ale hlavně čtyřmi dobrými lidmi, kamarády. Je to úžasná zhuštěná forma zkušenosti, která se zaryje hodně hluboko. Když popisuji 50hodinový adventure race, tak s nadsázkou říkám, že to je jak 10 celodenních výletů zhuštěných do dvou dní. A postupně mám pocit, že ta nadsázka je čím dál menší. A taky je to skvělý odpočinek.
 
Mistrovství světa v AR 2012, Francie, v některém z dep, 4. nebo 5. noc

Mistrovství světa v AR 2012, Francie, v některém z dep, 4. nebo 5. noc

Odpočinek? Pro tebe jsou závody, kde se zničíš, v cíli vypadáš jak chodící mrtvola, odpočinek?

 
No jasně. Moje nohy si myslí něco jiného, ale hlava by řekla, že ano. Sice jako navigátor musím být během závodu pořád ve střehu, ale svým způsobem si odpočinu. Je to úžasné pročištění od všech starostí. Během závodu celý okolní svět zmizí, nic jiného neexistuje a člověk začíná vidět tunelově, najednou jediné na čem záleží je dostat se na tu přiblblou kontrolu na tom pekelným kopci. Je to pro mě i prostředek k udržení si určité rovnováhy.
 
Co mají závody, kde se často pohybujete na hranici možností, společného s rovnováhou?
 
Neřekl bych, že ty závody jsou samy o sobě o rovnováze. Možná ve smyslu, že ten, kdo v nich chce uspět, tak musí mít v rovnováze všechny disciplíny, ale o tom jsem nemluvil. Závody v adventure race jsou samy o sobě dost extrémní, vyhrocené. Pro mě jsou určitým prostředkem, jak si udržet rovnováhu. 
 
Pivo a mapa - EPO Survival 2014, Karlštějn

Pivo a mapa - EPO Survival 2014, Karlštějn

Najdou se tací, kteří tvrdí, že kvůli závodům všechno ostatní strašně hrotím a stíhám taktak. Jenže ono je to spíš opačně. Když něco dělám, tak to chci dělat pořádně, dobře a pokud možno co nejlépe. Výsledek pak je, že to vyhrotím až na samou hranici toho, co zvládnu. Třeba s prací (překlady) – snažím se jich stihnout co nejvíce. A i kdybych nezávodil, netrénoval a nevěnoval další stovky hodin věcem okolo, tak bych pravděpodobně práci hrotil dál a ještě víc. Jen bych neměl žádný odpočinek od práce, žádný ventil a dřív nebo později bych se z toho asi sesypal jak ruskej rubl. Takhle se 60hodinovým závodem naprosto vytrhnu z pracovního zatížení a může pak jet nanovo.
 
Zkrátka díky velmi různorodé povaze mnoha činností je můžu kombinovat, střídavě hrotit na maximum a přitom při jedné činnosti dobíjet baterky pro tu druhou.
 
Teď už asi chápu, co se myslí tím, že jsi dobrodruh…
 
Asi tak. Už si nepamatuji, kde jsem k tomu přišel, ale asi se tím myslí tohle.
 

Celý únor v závodě…

 
Zpátky k závodům. 666 hodin (cca 28 dní) je fakt hodně. Můžeš nám to trochu přiblížit? Jak dlouhý byl nejdelší závod a kolik nejkratší?
 
Wales: Marně jsem se snažil překonat vodu - sám a bez kola.<br>Museli jsme se dostat na druhou všichni čtyři<br>(včetně o dvě hlavy menší Kristýny), se čtyřma kolama

Wales: Marně jsem se snažil překonat vodu - sám a bez kola.
Museli jsme se dostat na druhou všichni čtyři
(včetně o dvě hlavy menší Kristýny), se čtyřma kolama

Nejdelší letošní závod trval přes 120 hodin, měřil přes 600 km a byl to světový pohár v adventure race a absolvoval jsem jej v srpnu ve Walesu. Naopak mezi nejkratší závody patřily buď etapové závody (nejvíce v Číně) nebo nějaký jednodenní survival, či ultratrail u nás v ČR zhruba kolem 10 hodin.
 
Které máš radši? Delší nebo kratší závody?
 
Těžko říci, mám rád závody, kde se něco děje. Kde se stane něco památného, na co se vzpomíná. Je fakt, že na delších závodech se dostaneme do větší krize, trvají déle, a děje se toho tak nějak víc. Třeba tady ve Walesu tak moc pršelo, že povinný postup na kole se změnil v řeku obtížnosti zhruba WW III, byli jsme po 4 dnech tak promrzlí, že jsme se pozvali do předsíně k jednomu vesničanovi na čaj o páté (ráno) a sušenky. Všichni jsme vytáhli termofólii a na půl hodiny usnuli. Ale nemusíme chodit tak daleko. Předloňský EPO survival na konci května také nabídl své – přeplavávala se Vltava a Orlík vypouštěl 180 kubíků čtyřstupňové vody. To nikdo nečekal, ale všichni si to budou pamatovat.
 
Obecně mám rád, když se u závodu musí přemýšlet. Nemám rád zbytečná pravidla a omezení a tak ocením, když to není jen o tom to rubat hlava nehlava, ale když závodníci musí dělat rozhodnutí.
 

Erg Chebbi, Sahara, Maroko 2009

Dovedeš si představit, že bys nemohl závodit nebo nezávodil? Co bys dělal?

 
Co bych dělal, to nevím, ale že bych neměl co dělat, toho se nebojím. Už teď mám tolik činností a projektů, kterým bych se chtěl věnovat, že abych to dělal pořádně a nebylo to na úkor kvality, tak některé činnosti odkládám, nebo si je prostě odpustím, protože den není natahovací a čas je jen jeden.
 
Současně si uvědomuju, že teď se tomuto sportu věnovat můžu a dávat mu hodně, tak se toho snažím využít. Stačí málo a může být všechno jinak. Taky si vždy uvědomím, jaké mám štěstí, že jsem zdravý, v minulosti jsem neměl žádná vážná zranění, která by se mi vracela, tak se snažím trochu to tělu vracet a dbát na regeneraci.
 
Většina závodů se honosí nějakým nej. Který nebo které závody jsou nej pro tebe?
 

Kralický Snežník, probíhání trasy na SkyRace

Kralický Snežník, probíhání trasy na SkyRace

Nejtěžší bylo asi mistrovství světa v AR ve Francii v roce 2012. Závodili jsme přes týden, pořád jsme byli v horách, nastoupali neskutečné převýšení a hlavně tam nebyla jediná etapa zadarmo. Všude na nás něco číhalo. Nejhezčí pro mě byl asi závod v Brazílii v roce 2011, který měl styl. Vydali jsme se po stopách prvních objevitelů Brazílie, takže nás večer před startem naložili na loď a spali jsme na nějaké bárce na otevřeném oceánu. Ráno jsme vystartovali a užili si ten okamžik, kdy jsme poprvé zahlédli pevninu. Navíc jsem to jel s brazilským týmem, což jen umocnilo atmosféru.

 
Další nej závod pro mě byl Bergson Winter Challenge v roce 2006 – zimní závod na 5 dní na polské straně Krkonoš. Ten byl nej prostě tím, že byl můj první. Pořád sněžilo, vůbec jsem neuměl jezdit na kole ani v noci ani na sněhu/ledu a strávili jsme tam celých pět dní. Jej, ještě teď se musím otřást, když si na to vzpomenu. Dlouho to byl i můj nejtěžší závod. Nezačal jsem žádným dvoudenním letním ARkem, tohle byl otvírák jak z praku.
 

Překladatel, ajťák, MatFyzák…

 
V brazilské džungli

V brazilské džungli

Překvapuje mě, že vůbec nezmiňuješ The Spine Race, přitom nejvíce si vstoupil do povědomí kvůli tomuto závodu. Jak si to vysvětluješ?

 
Když jsem se hlásil na Spine Race, tak jsem vůbec nečekal, že to vzbudí takovou odezvu. Byl to pro mě dost neznámý závod, který jsem chtěl zkusit hlavně proto, že se tvářil dost jinak než všechno co jsem do té doby běžel. Pravděpodobně kombinace toho, že jsem brzy vedl a hlavně perfektní možnost sledování průběhu závodu a polohy závodníků v reálném čase pomocí online GPS trackingu způsobila, že měl takovou odezvu, jakou měl.
 
Počkej, souvisí nějak tento GPS tracking s tím, o čem jsi mluvil na začátku, že se chystáš rozjet?
 
Ano, když jsem běžel Spine Race a viděl jsem, jaký tyto závody mají potenciál, tak jsem si uvědomil, že tato služba u nás naprosto chybí. Takže ten jejich tracking pro byl určitou inspirací. Současně jsem nabyl přesvědčení, že to je proveditelný, tak jsem se do toho pustil.
 
Takže přestaneš závodit a budeš na závodech zajišťovat tuto službu?
 
Nene, celý systém je navržen jako samoobslužný, tedy tak, abych u něj nemusel být, mohl si dál běhat a pořadatel si vše zvládl naklikat sám.
 

Pádlování v Torres del Paine, Chile, Patagonia Expedition Race 2010.

V jaké fázi tento projekt je?
 
Technicky to mám vyřešené i otestované. Často si teď beru na závody nebo delší tréninky sledovací jednotky (trackery), abych měl data a mohl to dále ladit. Teď pracuji na tom, aby se technické řešení změnilo ve službu, kterou je možné nabídnout, tedy se nemuselo nikde nic hledat, bylo to přehledné, jasné a intuitivní a pořadatel si to mohl naklikat úplně sám.
 
Přece jen, tohle už je podnikání, nebojíš se, že ztratíš svoji svobodu v rozhodování?
 
Nebojím. Je jasné, že samo se to neudělá a budu muset do toho investovat mnoho času. Stále si to ale můžu naplánovat a už od počátku jsem řešil přesně tuhle otázku – o tuto svobodu nechci přijít, a tak je tomu ta služba uzpůsobena. Pořád by to ale bylo lepší než klasická práce.
 
Naprosto mě děsí představa chodit pravidelně do práce, od pondělí do pátku, tady ten kolovrátek pracovního týdne a víkendu. Když jsem se rozhodoval, co chci dělat, tak jsem měl vlastně jediný požadavek a to, že si chci být schopen sám organizovat čas.  Tehdy to nebylo motivováno závody, ale jsem moc rád, že jsem se takhle rozhodl. Vzhledem k vysoké škole, kterou jsem studoval, se přímo nabízelo, že bych se živil programováním, k překladům jsem se v první fázi dostal náhodou.


Takže ty nejsi vystudovaný překladatel ale programátor? Ajťák?
 
Ani jedno ani druhý, vystudoval jsem fyziku, konkrétně fyziku plazmatu…
 
Takže ty si vystudoval fyziku plazmatu, aby ses pak živil překlady na volné noze? Proč proboha?
 
Francie, MS v AR 2012

Francie, MS v AR 2012

Prostě protože mě to zajímalo. No ještě jsem chvíli pokračoval na doktorským na meteorologii, taky prostě jen ze zájmu, neměl jsem ambice pak v tomhle oboru pracovat. To by nejspíš opět znamenalo chodit pravidelně do práce pondělí až pátek a to jsem nechtěl. Tak jsem prostě po gymplu šel na matfyz, protože mě fyzika zajímala, postupně jsem dospěl k tomu, že takhle to nechcu a trochu se vzbouřil.
 
Takže matfyzák! Matfyzák, který se vzbouřil a sportuje…
 
Jo. Matfyzáci mě mají za blázna, že sportuju. A sportovci mě mají za podivína a prudiče, protože jsem matfyzák a neustále rýpu prakticky do jakýchkoliv chyb v logické argumentaci. A nemám potřebu ani jedněm jejich názor nějak vyvracet.
 
Tak teď už chápu, proč je ten rozhovor tak divný, ale děkuju za rozhovor.

Patagonie, Chile, Patagonia Expedition Race 2010


Foto: Palonc

----
Přečtěte si také další rozhovory, kterých na Outfanatic.com najdete spoustu.

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související články

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)

Poslední inzeráty

Parťák

Surfskate v Praze

parťačka na sportovní aktivitu

Spolulezkyni

Kolo Praha -> Brno


Banner