Tour de France na koloběžce: Rozhovor s Honzou Vláškem

Partnerský článek

26.03.2015 |Outfanatic.com | Běhání, Cyklistika, Extrémní závody, Koloběžky

Pokud se pohybujete po cyklostezkách po svých, na kole, in-linech nebo jiným způsobem, nemohli jste si nevšimnout, že v poslední době vystrkují růžky koloběžkáři. Není to náhodou. Koloběžky totiž zažívají v České republice nevídaný boom. Koloběžka přestala být v posledních letech vnímána jako dětská hračka a rapidně přibývá koloběžkářů, kteří koloběžku používají nejen jako přibližovadlo, ale rovněž jako tréninkový prostředek.

Výraznou měrou k tomu přispěl i projekt Kick France 2013 – Tour de France na koloběžce, kdy šestice koloběžkářů v roce 2013 za výrazné pozornosti médií projela den před cyklisty kompletní trasu stého ročníků nejslavnějšího cyklistického závodu. O koloběžkách jsme si krátce popovídali s jedním z nich, Honzou Vláškem.

Honzo, proč zrovna koloběžky? Co Tě k nim přivedlo?

Byla to v podstatě souhra okolností. S kamarády jsme byli velkými fanoušky cyklistiky, jenže coby atletům nám trenéři zakazovali jezdit na kole. Jak známo, cyklistické svaly si úplně nerozumí s těmi běžeckými. Nějak nás tedy tehdy napadlo, že si pořídíme koloběžku.

Jenže to hovoříme o době před patnácti lety. V internetové kavárně na nás tehdy vykoukl jediný výrobce, Petr Vavruša ze Zlína. Přečetli jsme komplet jeho web včetně všelijakých statistik a výsledků z koloběžkových závodů, a tak jsme zjistili, že se u nás jezdí od roku 1968 koloběžková Rollo liga, existují nějaké kluby atd. Během krátké chvíle jsme si pak na Hlavním nádraží vyzvedli balíky s našimi prvními stroji. Byl to Kbike na 12” kolech. Nesmrtelná koloběžka, kterou máme dodnes.

Proč jsou vlastně koloběžky v současné době tak populární?

Prostě se někde něco zlomilo. Celou dobu, co na koloběžkách jezdíme, jsme byli spíše podivíni. Někdo se nám smál, někdo kýval uznáním, když jsme třeba v roce 2001 jeli z Třeboně přes Alpy do Benátek. Ale pořád jsme se tak nějak vymykali zažitým trendům.

Najednou ovšem někdo trhnul oponou a lidé začali vnímat koloběžku jako normální dopravní prostředek a ne jako hračku pro děti. Pomohli tomu výrobci svojí promo činností, kluby a spolky různou osvětou a my svým celoživotním projektem Tour de France na koloběžce. A loni v dubnu na startu závodu v Pardubicích, kam v předchozích ročnících přijelo maximálně deset osob, najednou stálo 120 koloběžkářů. Masakr.

Zmínil jsi Tour de France. Byla by asi škoda neztratit o ní pár slov.

Pomalu to budou dva roky, co jsme dojeli z Korsiky na Champs Élysées. Projekt, který v roce 2005 vymyslel Vašek Liška jako neuskutečnitelný, kterému jsme v roce 2010 dali zelenou, na který jsme sháněli tři roky peníze a který se nakonec uskutečnil v ten nejlepší okamžik – v roce, kdy Tour slavila sté výročí.

Kompletní Tour de France pouhý den před cyklisty byla pro nás, velké cyklistické fanoušky, svátkem. Místy to bylo sice hodně brutální, nejdelší etapy s pětitisícovým převýšením jsme jeli třeba osmnáct hodin, došlo na horečky, kolapsy, puchýře, ale nakonec to byl zážitek, na který budeme vzpomínat do konce života.
Povídání o tisícovkách diváků, kteří nás po setmění hnali na Mont Ventoux, Alpe d’Huez, Aix 3 Domaines a další cyklistické legendy by vyšlo na dva samostatné články. Tour nakonec ujelo všech šest členů našeho mančaftu celou. Ani o kilometr méně. A za velké pozornosti médií.

Právě to možná definitivně nastartovalo koloběžkový boom v České republice. Ostatně vše podstatné se dočtete na stránkách Kickfrance 2013, gps tracking z cesty najdete tady. No a letos opět spojíme příjemné s užitečným a za tři týdny jedeme do Francie znovu, tentokrát nás den před cyklisty čeká Peklo severu, 260 km jarní klasiky Paříž–Roubaix.

Co bys doporučil čtenářům, kteří třeba o koloběžce uvažují?

Že se dnes již nemusí cítit divně, když brázdí na koloběžce ulice. Je to normální. A je tedy čas začít. Jízda na koloběžce je totiž mnohem zdravější než běh, ač to běžci neradi slyší. Při běhu všechnu svoji váhu nekompromisně pošlete na chrupavky, vazy, kolena a kosti, které tím pádem trpí. Na koloběžce tento problém odpadá.


Při jízdě na koloběžce navíc zapojíte do pohybu snad všechny svaly, které v těle máte a o kterých ani nevíte. Oproti cyklistice, kde trpí bedra a pohyb je víceméně monotónní, vás koloběžka nezničí, ale zocelí. Vše má samozřejmě své limity, takže pojedete pomaleji než na kole a s větším úsilím. Zato pocit, když v osmdesátce ve sjezdu říznete kompletní balík hobíků od spešlu, je k nezaplacení:)

No, a když už koloběžku máte, nebojte se přijet si zazávodit. Většina lidí má ze závodění respekt, ovšem jakmile jednou přijedou na závody Rollo ligy, už zůstanou. Je to fantastická komunita lidí postižených koloběžkovým sportem, ve které si každý najde soupeře a sportovní kamarády. Směsice závodníků s všelijakým vzděláním, věkem od 10 do 75 let, nováčků i pamětníků sedmdesátých let namíchá neskutečný koktejl. A protože liga se jezdí vždy o víkendu v sobotu i v neděli, je jasné, že tento koktejl umí být v sobotních večerech velmi zábavný:) Kompletní informace o koloběžkových závodech naleznete na webu Českého svazu koloběhu.

Diskuze (0) ‹ Zpět