Outdoorová sociální síť
pro všechny, kdo sportují v přírodě.

Zážitky

Doporučené

Hledám parťáka

Lidé

Kalendář akcí

Fotogalerie

Poradna

Články

Outdoor Jobs

Bazar

Kde sportovat

Lezení

Skály

Lezecké stěny a bouldery

Zimní lezení a drytooling

Voda a lodě

3D lukostřelba

Čtyřkolky

Paragliding

Běhání

Cyklistika

Horské kolo

BMX, FourX, Dirt a sjezd

Orientační sporty

Turistika a treking

Rybaření

In-line

Plavání

Plavání v přírodě

Plavání v bazénu

Extrémní závody

Triatlon

Běžkování

Lyže a snowboard

Bruslení

Další sporty

Více

Články

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Články

Začněte den s Outfanatic.com

‹ Zpět

Trénink dětí: Výroba dětských hvězd, které brzo zhasnou?

12.03.2015 |MáraS | Lezení, Běhání, Cyklistika, Turistika a treking, Běžkování, Slackline, Sport s dětmi, Další sporty

Trénink dětí je velmi složitá disciplína, protože jako trenéři pracujeme s velmi pružně a dynamicky se vyvíjejícím tělem i osobností. Když se sport stane jednou z hlavních náplní dětství, věnuje rodič i trenér tréninku mnoho energie, výsledek je ale vždy nejistý. Správnými metodami lze mnoho získat a zároveň eliminovat mnohá rizika.

Barča na horolezeckém táboře, foto: Mára Smolka

Dva základní přístupy k tréninku

Na začátku si řekněme, že trénink je proces systematického rozvoje výkonnosti v daném sportu. V dlouhodobém tréninku pak můžeme rozlišit dvě hlavní tendence, a to je buď raná specializace nebo trénink odpovídající vývoji.

Raná specializace se snaží dosáhnout výborného výkonu už v mladém věku. Dalo by se říci, že děti přizpůsobujeme tréninku. Smyslem je dosáhnout cíle už v nízkém věku. Je pro nás tedy podstatný výsledek z žákovského turnaje i postup na juniorské mistrovství světa.

Závody v lezení, foto: Kuba Mikolášek

Vedle toho stojí trénink odpovídající vývoji, který se přizpůsobuje dětem. Cílem v něm je dosáhnout nejvyššího výkonu někdy v budoucnu, například tedy olympiáda ve věku 25 let a více. Celé dětství je pak postupnou přípravou a cestou k dosažení maximální výkonnosti v budoucnu, k vítězství na nějaké zásadní akci ve správném věku.

Tato metoda klade, zejména zpočátku, větší důraz na všestrannost. Výhry na juniorských a žákovských akcích jsou pro její zastánce nepodstatné, případně jen přípravné.

Rizika metod: Co když se jeho pozdějších výsledků nedožiju?

Raná specializace jde na hranici únosnosti od raného věku, kdy děti nejsou ještě vyzrálé. Na děti je vyvíjen tlak na výkon, který v nich může vybudovat tvrdost a cílevědomost, ale zároveň daleko více hrozí syndrom vyhoření nejen kolem puberty.

Trénink odpovídající výkonnosti klade větší důraz na radost, hravost a odpovídající zatížení mentalitě věku dítěte. S tímto způsobem tréninku se ale příliš neslučuje systém oceňování trenérů, ambice rodičů a obecný společenský tlak na výkon. Každý dědeček nebo tatínek chce vidět svého Karlíčka, jak vyhrál žákovskou ligu nebo uspěl na mistráku, a ne čekat, že se mu to možná povede v budoucnu na nějaké větší akci.

Rizikem druhé metody tedy samozřejmě je, že dítě se v pozdějším věku nebude chtít sportu dál věnovat a na skvělé výsledky v budoucnu, ke kterým měl postupný trénink směřovat, se vůbec nedostane. A to dědečkové přeci nemohou riskovat, vždyť pozdějších výsledků už by se nemuseli dožít! V tu chvíli si dědečkové ovšem neuvědomují, že přetížení dítěte a často uspěchaný vývoj jsou pro ně nebezpečné. Naopak sázka na správné načasování a právě ta dlouhodobost se často vyplácí.

Rozdíl mezi metodami je rovněž v objemu speciální přípravy a všeobecné průpravy. Raná specializace tlačí od nízkého věku na speciální přípravu. Obzvláště nebezpečné může být toto u jednostranných sportů. Představte si, jak vypadá v 18 dítě, co od 4 let mlátí do míče raketou jen pravou rukou a nedělá žádná kompenzační cvičení.

workshop na slackline, foto: Týna Immerová
Anatomie a fyziologie: Trénující batolata

Při pohledu na čtyřleté hokejisty komíhající se na bruslích nebo desetileté zápasníky v posilovně je zřejmé, že soudobý tlak na výkon je velmi často rodiči přenášený na děti, což není zcela vhodné. Dětský vývoj totiž nelze zcela přelstít a uspěchat.

Období s největším nárůstem předpokladů pro rozvoj pohybu je až mezi 7. a 12. rokem. Mezi 8. a 10. rokem mluvíme o tzv. zlatém věku motoriky a nejvyšší nárůst kloubní pohyblivosti je až mezi 8. a 12. rokem. Právě z tohoto důvodu by například dítě do 12 let nemělo vůbec posilovat s větší zátěží než s vlastní vahou. Nárůst svalové síly totiž probíhá až od 14 do 18 let, takže pozor na přetížení.

Závody v lezení, foto: Kuba Mikolášek
Úspěšnost dětských talentů na dospěláckých akcích

Největší rozdíl mezi ranou specializací a tréninkem odpovídajícím vývoji je v procentuální úspěšnosti sportovců na velké akci v dospělosti, poměr je zhruba 3 : 7. To znamená, že větší část vrcholových sportovců, kteří uspějí i na vrcholové akci typu olympiáda, byli připravovaní s ohledem na vývoj. Při rané specializaci je naopak větší úmrtnost talentů, více zraněných i demotivovaných dětí.

Ambiciózní rodiče by tedy měli zvážit možnost přistupovat ke sportu při tréninku dětí do 12 let jako ke hře. Děti se přirozeně rády chodí hýbat do oddílu s kamarády a až v dalších řadách teprve tlačit na výkon.

Pokud bude dítě kvalitními trenéry systematicky připravováno, má i přes absenci hvězdných výkonů v dětství šanci dosáhnout kýžených výsledků ve správném věku. Tedy takovém, kdy je jeho tělo zralé na výhru na vrcholném podniku, třeba olympiádě. Jak již bylo řečeno, tomuto systému bohužel příliš nenapomáhá systém hodnocení trenérů dle aktuálních výsledků svěřence.

A proto: Bavte děti sportem a myslete na to, aby si odnesly to podstatné, tedy radost z pohybu.

Trénink dětí je disciplína těžko se obsahující v krátkém článku. Koho by tématika zajímala více, určitě stojí za doporučení materiály od docenta Tomáše Periče z FTVS UK, jehož přednášky byly zdrojem informací pro tento článek.

‹ Zpět