Indoor triatlon: Plavání proti proudu, kolo s výhledem na Alpy a běh mezi neopreny
27.02.2015 |Šárka | Triatlon
Triatlon mě dost baví, a to přesto, že mi dost nejde. Plavat prakticky neumím, kolo si taky zrovna neužívám. Že závodím, si obvykle připadám až při běhu. Přesto se čas od času na nějaký ten triatlónek vydám a dost se mi líbí, že se prakticky celou dobu závodu jenom zlepšuju. Ono taky když někdo vylézá z vody poslední, tak se moc zhoršit ani nemůže.
Když jsem v kalendáři objevila indoor triatlon s parametry 0,5/15/3 km, řekla jsem si, že vyzkoušet se musí všechno, a o dva týdny později už jsem v jednom sportovním obchodě lezla do bazénku s protiproudem.
Bohužel mi nedošlo, že v případě, kdy lidé nestartují společně, ale hlásí se na určité časy (protože pořadatel má k dispozici jeden bazének s protiproudem, jeden cyklistický trenažer a jedno běhátko), odpadá ta největší zábava: totiž to postupné prokousávání se výš a výš.
Neplavec v bazénku, necyklista na kole...
Měla jsem obavy, jestli v bazénku s protiproudem na mě mají dostatečně nízkou rychlost. Měli. Horší ale bylo, že bazének nebyl dimenzovaný na můj plavecký styl, tedy prsa. Celou dobu jsem tak kopala nohama jak do boků, tak do dna.
Cyklistickou etapu měla závodníkům zpestřovat obrazovka s profilem trati, mapou a dokonce ubíhající krajinou. Odpor kola se neměnil, ať jste jeli podle mapy do kopce nebo ne, změna terénu se ale projevila ve výpočtech rychlosti a výkonu. Můj odpor ke kolu se taky moc nezměnil, závoďáci ten sloupeček s hodnotami jako rychlost, kadence šlapání, výkon atd. ale určitě ocenili.
Celých 15 km jsem si čas krátila přepočítáváním svého běžného tempa běhu v minutách na kilák na kilometry v hodině. Věděla jsem totiž, že právě rychlost v km/h si budu moct nastavit na běhacím pásu při poslední disciplíně.
...a běžec za výlohou
Zatímco bazének a kolo bylo umístěno ve sklepení, po dojetí do cíle v alpském St. Martinu jsem seskočila z kola, na zelené pohovce jsem se přezula do běžeckých bot a vyfuněla o patro výš k běhátku, které stálo přímo v krámě. Nevím, jestli tam ostatní exhibovali hned za výlohou v plavkách, já teda ne.
Moje výpočty rychlosti byly samozřejmě k ničemu, protože mi nedošlo, že po kole asi nebudu tak rychlá, jako na trojce na dráze. A tak jsem optimisticky nastavené tempo (13,2 km/h) musela po kiláku zpomalit, aby mě pás nevystřelil někam mezi neopreny vystavené za mnou. Taktika „poslední dvě kola běžim naplno“, kterou praktikuju na dráze, se mi na běhátku taky moc nepovedla; přece jenom líp se finišuje s vidinou cíle než jen tak s výhledem na vystavené plavecké brýle.
Každopádně dřina to byla, zajímavý zážitek taky, doporučuju. Podle očekávání se našlo jen minimum zoufalců, kteří plavali ještě pomaleji než já, zato v běhu mám spoustu skalpů!
Foto: Endurance Lab
---
Přečtěte si také rozhovor s triatlonistou Martinem Krupičkou.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
12.05.2016
Jak být lepší, rychlejší, vytrvalejší? Trénuj ve výšce (II).
10.05.2016
Jak být lepší, rychlejší, vytrvalejší? Trénuj ve výšce (I.)
03.11.2015
Jak na nehojící se ranky, silniční lišeje ale i horečky a jiné nemoci? Zkuste tužebník jilmový
Nejnovější články