Zimní výzva: „Honit zlaté kluky, kteří jsou jak z jiné planety, nemělo smysl.“

25.02.2015 |Zimní výzva | Běhání, Sněžnice, Extrémní závody, Běžkování

Je dobojováno! Do cíle nejextrémnějšího českého zimního outdoor-survivalového závodu dvojic ve volném terénu bez zajištění letos došlo pět týmů. 3. ročník závodu Rock Point – Zimní výzva tak jen potvrdil své extrémní pojetí. 

Do závodu odstartovalo jedenáct sestav. Ty se na trať vydaly ve středu v podvečer z Pavlínina dvora v Šumperku, kam se všichni měli vrátit do čtyř dnů. Přestože „papírová“ délka trasy měřila 160 km, v reálu měli běžci před sebou těžkou cestu v horách Jeseníků v rozmezí 220 až 250 kilometrů.

Chleba se lámal už v první čtvrtině závodu při výstupu k úvodnímu kontrolnímu bodu na Pradědu. „Domnívám se, že kdo si nevzal sněžnice, prakticky neměl šanci to zvládnout. Kolem Jelení studánky jste se mohli sněhem brodit dlouhé hodiny. Je strašně vysilující, když se pod vámi propadá sníh a zapadáte do něj až po pás,“ popsal nejtěžší úsek celého závodu vítězný Pavel Paloncý. „Sami jsme šli výrazně pomaleji, než jak jsme si plánovali. Na druhou stranu, díky tomu jsme si mohli více užít třeba Praděd za ranního světla,“ pousmál se Paloncýho parťák Filip Šilar.

Pavel Paloncý a Filip Šilar scházejí z Bukové hory

Na Pradědu se zapadalo po pás do sněhu

Právě stoupání k Pradědu bylo osudné pro většinu odstoupivších posádek. „Trasa byla hodně těžká. Viděli jsme, jak se bořili i ti, co měli sněžnice. Bez nich se to ale nedalo. Jak se pod vámi prolomila zmrzlá krusta, zapadli jste po pás. Mám dost odřené nohy. Stoupali jsme po čtyřech,“ popsal Jan Novák, jehož kolega Jan Žilina chvíli přemýšlel, že by mimo soutěž pokračovali dál. „Kdepak a jestli mě ještě někdy napadne jít to znovu, prosím předem o doživotní zákaz,“ vtipkoval Jan Novák.

Od Pradědu také narůstaly odstupy mezi jednotlivými soutěžními týmy. Ihned od začátku byla na čele dvojice Pavel Paloncý a Filip Šilar, která se všem už jen vzdalovala. Všechny nástrahy trati loňští vítězové dokázali zdolat za necelých šedesát hodin, když v nohách měli přes dvě stě dvacet kilometrů a s přehledem obhájili.

Vítězové v součtu naspali pouhých dvacet minut. „Měli jsme závod spočítaný na dvě noci. Víme, co naše tělo vydrží, a tak jsme šli prakticky nonstop. Kdybychom ale věděli, že i třetí noc strávíme na cestě, už bychom si někde dali kratší spánek. Takhle to už byla hrana, při které člověk začíná mít i menší halucinace,“ přiznal zlatý Pavel Paloncý.

Martin Mazal a Vítek Pučálek na občerstvovačce na Pradědu

Honit zlaté kluky, kteří jsou jak z jiné planety, nemělo smysl

Zatímco vítězná dvojka Paloncý/Šilar přiběhla do cílového Šumperka v sobotu nad ránem, druzí v pořadí, sestava Veemaz Martin Mazal a Vítek Pučálek, cílovou pásku protnuli až v neděli dopoledne v celkovém čase 85:23 hodin. „Kromě první noci jsme dali dva bivaky, takže jsme v součtu naspali asi šest hodin. Šli jsme s tím, abychom dokončili, a jsme rádi, že to máme z krku,“ oddechl si stříbrný Vítek Pučálek. „Druhé místo je vlastně vítězství, protože honit zlaté kluky, kteří jsou jak z jiné planety, prakticky ani nemělo smysl. Šli jsme podle sebe,“ podotkl parťák Martin Mazal.

Větší boj se odehrál o třetí příčku, na které dlouho šli Eva Filipiová s Petrem Walou. Před vedoucí mix tým se ale dostali manželé Ivana a Miloš Bohoňkovi z Mělníka. „Je to příjemné, ale určitě nejdeme na pozici. Ta vůbec není rozhodující. Náš cíl byl dojít. Šli jsme na limity a nakonec to umístění spíš vyplynulo. Celkově si to užíváme,“ sdělil Miloš Bohoněk, který s manželkou Ivanou na konečné třetí příčce a současně jako vítěz v kategorii mix týmů přišel do cíle v neděli večer v čase 96:40 hodin.



V noci z neděle na pondělí takřka po sto dvou hodinách se v Šumperku objevily závěrečné dva týmy pohromadě. Divočáky s Evou Filipiovou a Petrem Walou došel Jaroslav Maixner, který se současně stal historicky prvním vítězem v kategorii dogtreking. S nimi se 3. ročník Rock Point – Zimní výzvy také uzavřel.

„Ano, byly dopředu stanovené časové limity jak pro jednotlivé checkpointy, tak pro dokončení závodu, ale podmínky byly mnohem extrémnější, a když jsme viděli úsilí a celkovou snahu všech soutěžících, kteří houževnatě šli za cílem „výzvu“ zdolat, jsme nebyli tak striktní a v limitech jsme mírně polevili. Pro mě jsou všichni, kteří tu porci zvládli, vítězové,“ dodal ředitel závodu Pavel Zitta.

Při 3. ročníku šli závodníci jeden dlouhý okruh, který je zavedl přes tři kraje – Olomoucký, Moravskoslezský a Pardubický. Běžci museli přejít přes vrcholy Pradědu, Kralického Sněžníku či Suchého vrchu. Stříbrná dvojice ušla téměř dvě stě padesát kilometrů a zdolala převýšení 11 115 metrů. Předepsaná byla povinná výbava v podobě čelovky a GPS s náhradními bateriemi, buzolu, turistickou mapu, nabitý mobilní telefon, bivakovací pytel či stan, teplý spacák a izolační záchranářskou folii. V případě účastníků kategorie dogtreking byla navíc povinná ještě půlkilogramová várka granulí a litr vody pro pejska.

Na checkpointech na Pradědu, na Kladském sedle a na Suchém vrchu pak každý mohl doplnit zásoby nebo si odpočinout. Účastníci směli využít sněžnice, nesmeky, mačky, jakékoliv zimní lyže nebo trekové či běžkařské hole, ale každý trasu musel zvládnout „po svých“. „My jsme prakticky celou trasu buď běželi, nebo střídali běžky s tuleními pásy,“ prozradil bronzový Miloš Bohoněk, jinak primář Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích.

Výsledky: 1. Phoenix multisport – Adidas (Paloncý/Šilar) 59:30 hod., 2. Veemaz (Mazal/Pučálek) 85:23, 3. Bezchybná navigace (Bohoněk/Bohoňková) 96:40, 4. Divočáci (Filipiová/Wala), SK Valašské království (Dogtreking – Jaroslav Maixner) oba 101:56.

(Redakčně zkráceno.)
Foto: Patrik Pátek/PatRESS.cz

---
Další články o extrémních závodech najdete tady. 

Diskuze (0) ‹ Zpět