Jak si namazat běžky skluzovým voskem

03.02.2018 |outfanatic.com | Běžkování, Biatlon

Už jsme se společně prokousali základy jízdy na běžkách, klasikou i bruslením, ale ještě si neumíme namazat. Proto dneska necháme techniku uležet a podíváme se pod pokličku alchymie. Závodní profi mazání alchymií rozhodně je, ale pro potřeby tréninku anebo výletu to zase tak složité není. Takže se nebojme a pojďme společně do toho.

Jak začít? Parafínem!

Abychom mohli mít dobrý pocit z lyžování, tak je potřeba nemít suchou skluznici, a to platí jak pro klasiku, tak i pro bruslení. Skluznice musí být pěkně černá, lesklá, pak vám lyže pofičí. Pokud bude šedivá, špinavá, pak nikdy nezažijeme pocit opravdové jízdy. 

Začneme tedy parafínem, skluzovým voskem. Pro trénink, výlet, apod. vám bohatě postačí parafíny označené LF (low fluor). Kdo by se chtěl pouštět do větších akcí, pro toho jsou k mání ještě HF (high fluor) a fluorové prášky. Řady pojmenované CH neobsahují fluor, který odpuzuje vodu a pomáhá, aby se skluznice nešpinila. Teplé druhy (CH 10) jsou vhodné pro tzv. vymývání lyží a především pro „zaletnění“. Nechci říci, že se pro lyžování nehodí, ale na lyži nevydrží tak dlouho a měli bychom s nimi lyži častěji čistit a parafínovat. 

Konkrétní tipy jaké parafíny kdy zvolit budu demonstrovat na značce Swix. Ne že bych jim chtěla dělat reklamu, ale jedná se o jednoho z nejdostupnějších výrobců vosků na našem trhu. A jejich poměr kvalita, cena, výkon je také velmi příznivý. 

Všechny vosky jsou označeny teplotou vzduchu, pro kterou jsou určené. Osobně pro trénink neřeším, jestli mám použít takový, anebo makový parafín. Standardně používám LF 6 (−5 až −10 °C), na kterém trénuji celou zimu. Tento parafín je relativně tvrdý a nesjíždí se tak rychle jako měkčí vosky (pro teplejší počasí), a přitom je skluzný i na jarních snězích.

Na extrémně studené sněhy je určen zelený LF4 (−10 až −32 °C) a naopak pro teplé jarní firny LF 10 (+10 až 0°C). Swix ve své nabídce má také krabičku popsanou LF 12. Jedná se o mix tří parafínů (modrý, červený a fialový, tedy těch nejpoužívanějších) v jedné krabičce. To se mi zdá jako velmi dobrá volba pro hobbíky.

Praktická stránka věci: mazací proprietky

Každý, kdo si chce opravdu zalyžovat, měl by si nejen pořídit kvalitní lyže, boty, hole a základní sadu vosků, ale také „proprietky“ na přípravu lyží. To jest žehličku, škrabku na parafín a na žlábek, kartáč a kopyto anebo alespoň svěráčky, kam upne připravovanou lyži.

Zapneme žehličku (lze použít i starou po babičce na žehlení prádla, jen musíte být opatrní s teplotou). Něž se žehlička rozehřeje, upneme lyži do kopyta či svěráčků. Ideálně měkkým parafínem ji „vymyjeme“, tzn. naneseme na ni parafín (pozor na teplotu doporučenou pro daný vosk – výrobce ji vždy uvádí), zažehlíme a ještě za tepla škrabkou strhneme.

Seškrabování vždy začínáme žlábkem, pak čistíme hrany a nakonec celou plochu skluznice! Když je skluznice opravdu čistá, použijeme měděný anebo ocelový kartáč, příp. kombinovaný (mědí napřed), abychom ji zbavili zbytků nečistot a parafínu. Nakonec použijeme nylonový, ale to není nezbytné. 

Pokud je lyže hodně špinavá, umyjeme ji nejprve smývačem a poté řádně vykartáčujeme měděným nebo ocelovým kartáčem, příp. kombinovaným (mědí ale napřed).

Na takto připravenou lyži naneseme zvolený parafín, zažehlíme a necháme ztuhnout. Nemusíme lyži dávat nikam do mrazu, stačí ji jen opřít o stěnu a mezitím se věnovat lyži druhé. Když parafín vychladne, stejným postupem jako při vyplavení lyže ztvrdlý parafín strhneme: žlábek, hrany, celá plocha a vykartáčovat.

Na kartáč se nebojme přitlačit (na skluznici ho ale vždy přikládáme celou plochou, žádné kolébání, ať prodloužíme jeho životnost), ať se nám lyžičky pěkně lesknou. Ale pak pozor, ať vás po jejich nazutí neshodí ze svého hřbetu.

Pár zásad na závěr: nepřepálit skluznici, strhávat od špičky

Pozor na přepálení nebo spálení skluznice. Čím tvrdší vosk použijeme, tím vyšší teplotu musíme zvolit, abychom byli schopni vosk roztavit. Tím ale vzrůstá riziko spálení skluznice. Pravidlo zní: žehlička se nesmí zastavit na jednom místě, stále s ní musíme popojíždět; pomalu, ale stále. 

Strhávání parafínu škrabkou a kartáčování vždy provádíme od špičky k patce, ne obráceně, ať nejdeme proti „chlupu“.

Lyže pro bruslení parafínujeme po celé jejich délce. Lyže pro klasiku ale NE! Na nich se nachází tzv. mazací zóna neboli komora, kam se mažou stoupací vosky. Tato zóna se nachází pod vázáním a dosahuje asi 30 cm před vázání. V této oblasti je žádoucí, aby skluznice byla suchá a stoupací vosk z ní nesjížděl pryč. O problematice klasického mazání a stoupacích vosků si ale povíme až příště. Zatím si jděte připravit lyže na skluz.

Foto: Archiv MCh

---
Články o technice běžeckého lyžování jsou k mání zde: Jednooporové postavení, správný odraz pro klasiku a odraz z hrany pro bruslení.

Diskuze (0) ‹ Zpět