Pětidenní zimní přechod Nízkých Tater

07.01.2015 |Šárka | Turistika a treking, Sněžnice

„Nízký Tatry na konci prosince? To jsme zkoušeli už dvakrát a vždycky nás z hřebene vyhnal vichr, to nedáte,“ posmívá se nám nad čajem na Vrbatce Mažňák s poukazem na to, že na první dva dny máme předpověď mínus 20 a že i na tom Zlatém návrší nás počasí zahnalo do hospody nějak moc brzo. Jízdenku na vlak ale máme už koupenou, kdyžtak holt skončíme v Popradu v aquaparku...

(Jestli chcete stručné informace o trase a místech, kde se dá spát, přeskočte tlachání na konec článku.)

Kde spát, kde nazout mačky...

Když vyrážíme v devět hodin z Donoval, je nám docela veselo. Je sice skutečně něco pod mínus patnácti, ale svítí sluníčko. Na kopci Handliarka začíná na chvíli fičet, což je v dvojciferných mínusových teplotách dost nepříjemné. Už chápeme, proč to Mažňák dvakrát zabalil, jít v tomhle dýl než hodinu bychom nedali.

Cestou na Malou Chochuľu nás dost zpomaluje kleč. Sněhu je málo na to, aby kleč zasypal a my pohodlně kráčeli po něm ve sněžnicích, ale právě tak akorát, aby zatížil větve a sklonil je přes cestičku a my se jimi museli prodírat.

Za Velkou Chochuľou na nás jde trudomyslnost – jsme tak sotva v půlce dnešní trasy a začíná nám padat tma. Pod Skalkou rozsvěcujeme čelovky a nasazujeme sněžnice – i když většinu cesty máme pod sebou tak deset patnáct centimetrů sněhu, tady mezi stromy je naváto a bez nich se boříme víc jak po kolena. Na jedné mýtince bychom si rádi postavili stan, kdybychom ho měli. Když po dvanácti hodinách chůze zouváme sněžnice v útulně pod Ďurkovou, máme toho tak akorát.


Etapa druhého dne má stejně jako ta první skoro alpský charakter, na ten budeme při lesní (vlastně polomové) východní části ještě rádi vzpomínat. I počasí nám vydrželo mrazivé a slunečné. Pravda, cesta po ledovém hřebeni s výhledem na zelená údolí je trochu srandovní, ale silueta Vysokých Tater na severu je famózní.

Při sestupu z Kotliské nazouváme mačky. Bez nich by to šlo taky, ale když už se s nimi táhneme... Přece jenom je považujeme za praktičtější vybavení než skialpy, jejichž majitele předcházíme jak do kopce (na ledu to většinou vzdali a lyže nesou), tak z kopce (bez prašanu žádná sláva).

...a kde si dát halušky

Večer na Štefánikově chatě čteme esemesku od Mažňáka „Koukáme na počasí a máte nějaký moc dobrý, to ten váš přechod nebude mít žádnou sportovní hodnotu.“ 

Sedlo Čertovica, kterým vede silnice a kde si můžete vybrat hned ze dvou lokálů, kde vám uvaří halušky, palačinku i kávičku (jo, jsme trochu buržousti) dělí Nízké Tatry na dva celky: ten krásný vysokohorský západní a ten východní, kdy cesta vede lesem a polomy, který je většinu času nudnější. Příjemnou změnou oproti západní části ale je existence útuleň bez chatára, kde si večer sami zatopíte a pak i ráno budete mít vevnitř třeba mínus šest, tak jako my.

Teprve v poslední část se zvedá opět nad úroveň lesa hřeben zakončený Kráľovou hoľou, kde jsme my zažili supersilný vichr, naštěstí už v mírnějších teplotách. A právě při sestupu z Kráľovej holi jsme podruhé ocenili mačky, mrznoucí déšť předchozího večera totiž Hoľu proměnil v ledovou horu.

Takže Mažňáku, sportovní hodnotu to možná nemělo, ale stejně nám závidíš, co?

Popis trasy

1. den, 12 h: Donovaly – Útulňa pod Ďurkovou (s chatárem, spaní na matracích 5 eur, čaj a polivka za euro)
2. den, 8 h: ÚpĎ – chata M. R. Štefánika (s chatárem a hospodou, spaní na matracích 5 eur); možnost je také spát na chatě pod Chopkom)
3. den, 4,5 h: chata MRS – útulňa Ramža (v půlce haluškové motoresty v sedle Čertovica)
4. den, 8 h: Ramža – útulňa Andrejcová (příležitostně s chatárem)
5. den, 6 h: Andrejcová–Télgárt (možnost přespat ve vytápěném zádveří meteorologické stanice na Kráľovej hole)


---
Přečtěte si také článek o dvoudenním zimním přechodu Krkonoš. 

Diskuze (0) ‹ Zpět