Učitelkou v lesní školce: rozhovor s tetou Mončou
18.11.2014 |KV | Sport s dětmi
První lesní školka vznikla již v roce 1954 v Dánsku jako reakce na nedostupnost mateřské školy. Tento koncept pobytu s dětmi v přírodě „bez zdí a plotů“ se rychle uchytil a rozšířil především v západní Evropě. U nás lesní školky a kluby vznikají především poslední tři roky a stávají se čím dál oblíbenějšími.
Nedávno jsme vám ukázali den očima dítěte v lesní školce a dnes se podíváme pohledem z druhé strany. Na to, jak probíhá výuka v lesní školce, jsme se ptali v rozhovoru s tetou Mončou, učitelkou v lesní školce, a nechali jsme se ptát i vás.
Na záchod do přírody
Děti určitě baví být celý den venku, ale není to někdy otrava pro tebe? Mrznout tam s nimi, když by sis mohla dát v teple kafíčko a hlídat je ve třídě?
Venku se mi kupodivu líbí. Navíc teplý čajíček mám v termosce a venku se ztratí hluk. Mám zkušenost i ze školky, kde děti jsou převážně vevnitř, a tam jsem je musela tišit, ale venku to není potřeba.
Děti si u vás můžou hrát s věcmi, které jsou spíše nástroje než hračky, jako pilka, nůž nebo nebozízek. Není to pro ně nebezpečné? Nemáte problémy s úrazy těmito „hračkami“?
Děti vědí, že to nejsou hračky a že s těmito nástroji pracujeme. Moc dobře vědí, jak s nimi pracovat. Nicméně malé děti musí pracovat s tetou nebo alespoň pod dohledem. Úrazů moc není. Myslím si, že je to i tím, že jsou ze školky zvyklé s těmito nástroji pracovat už od malinka. Jak jsem říkala, nejprve s pomocí a pak i samy.
Kam chodí děti na záchod, když jsou celý den venku. A co hygiena v polních podmínkách?
Na záchod do přírody :-). Na místečku, kam chodíme nejčastěji, máme v křoví vykopanou latrínku a jinak vykopeme díru, utřeme rozložitelnými ubrousky a zahrabeme. Ručičky před jídlem myjeme antibakteriálním gelem.
„Nemá smysl prát každý den“
Když jsem navštívil vaši školku, všimnul jsem si, že děti spolu perfektně spolupracují. Především starší děti pomáhají mladším. Vedete je k tomu nějak, nebo jsou tak vychovaní z domova?
Většina lesních klubů má základ ve waldorfské pedagogice a jedním ze základních rysů je věkově smíšená třída (2–6 let) a to především proto, aby se děti učily spolupráci. Doufám, že to tak mají i doma, ale za to ruku do ohně nedám.
U vás se nehraje na pískovišti, ale na bahništi. Co děláte, když je někdo ušpiněný od hlavy až k patě?
To jsme skoro pořád. Prostě to ze sebe svlečeme. Až bahno oschne, tak ho oklepeme a na konci týdne se to vypere. Nemá smysl prát každý den.
Když se člověk rozhodne dělat takovouto práci, tak musí být taky blázen do přírody. Neomrzelo tě to ještě? Nesedneš si po týdnu stráveném venku na víkend raději do gauče?
Ani ne. Neříkám, že bych to nezvládla, ale o víkendu jsem s rodinou a ta na rozdíl ode mě není celý týden venku.
Vaše dotazy
PP: „Mě by zajímalo, jestli tam ty nebožáčky jejich outodooroví rodiče nutí, nebo jestli je to takhle vážně baví. Já jim teď (po 8 hodinách za počítačem) dost závidím, ale když mi byly čtyři, tak jsem si přeci jenom občas rád hnípal někde v teple.
Mám asi 2, kteří by byli raději vevnitř. Ale když si náhodou nestihnu ráno včas zabalit krosnu a musíme se sejít třeba jen na 5 minut uvnitř, tak máme i slzičky, že chtějí ven. Dětem se venku opravdu moc líbí. Mám pocit, že problémy s počasím máme jen my dospělí, dětem je to úplně šumafuk.
Milena: „1) Kolik času kromě jídla a spaní tráví děti uvnitř a jaké tam mají prostory? Mají třeba vnitřní hernu, apod. 2) Na čem spí, když mají spacáky, jestli na postelích nebo třeba na karimatkách :)“
Děti jsou uvnitř od 11:45, kdy se převlékáme na oběd, a asi do 12:00 si hrají v malinké herničce. Pak mají oběd, po kterém si mohou hrát, než se najedí ostatní. Kolem 12:45 odcházejí spinkat. Spinkají na karimatkách nebo na madračkách podle toho, co jim rodiče donesli. Spánek popřípadě odpočinek trvá do 15:00. Následuje svačinka a odchod ven.
Soňa: „Mě by zajímalo, od kolika let berou děti a co s nimi dělají, když opravdu lije jak z konve anebo šíleně mrzne. Díky“
Děti máme některé už dvouleté. Když šíleně leje, tak nás to baví nejvíc. Máme skvělé gumoobleky, a to i tety, a protože nám opravdu nikam nenateče, chodíme skákat do louží :-). A když je zima, tak to vadí spíše tetám, děti jsou totiž neustále v pohybu. Ale pokud nám ráno přijde dítě špatně oblečené, nemusíme ho na tento den přijmout. Ale ještě se to nestalo. Rodiče vědí, kam své dítě dávají, a počítají s nepřízní počasí. Takže jak říká staré severské přísloví: „Neexistuje špatné počasí, jen šatně oblečený člověk.“
Foto: KV
---
Přečtěte si také článek Den dítěte v lesní školce nebo Outdoorová dětská hřiště.
Další články hledejte v rubrice Outdoor s dětmi.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
23.01.2018
Marmelády a Marmolada....co mají společného?
14.07.2016
Lipno se stane sportovní Mekkou letošního léta
19.01.2016
VII. Zimní olympiáda dětí a mládeže v Ústeckém kraji
Nejnovější články