Štafetový závod běžců, padáčkářů, bikerů a kajakářů aneb Extreme Challenge accepted
15.10.2014 |KV | Voda a lodě, Paragliding, Běhání, Cyklistika, Extrémní závody
Když jsme v sobotu dopoledne přijížděli do Sušice, počasí moc ke sportovním aktivitám nevybízelo. Mlha se povalovala v údolí Otavy a válela se i v mé mysli. Nejenom, že jsem měl z představy plavání v třístupňové vodě husí kůži, ale především jsem se bál zrušení startu padáčkářů. K polednímu se však počasí umoudřilo a se stoupající teplotou stoupla i nálada všech na ostrově Santos, který se pro tento den stal startem i cílem extrémního závodu čtyřčlenných štafet.
Přesně ve dvě hodiny zazněl výstřel z pistole a běžci se vydali vstříc svahu Svatoboru. Na trati dlouhé bez dvou set metru rovných 6 kilometrů museli zdolat převýšení 346 metrů až ke startovací ploše, kde předali štafetový kolík svému padáčkáři.
Kdo se nerozběhne, skončí v lese
Pro paraglidisty byl závod opravdu extrémní výzvou. Vítr do zad je totiž nenechal jen tak se odlepit od země a bez pořádného rozběhu to prostě nešlo. Z přistávací plochy byla celá tato akce vidět jako na dlani. Občas až běhal mráz po zádech při pohledu na padák řítící se do korun stromů. Přistávší padáčkáře hned zpovídali další závodníci. Občas byli k zaslechnutí i otázky: „Je to na rentgen?“
Někteří padáčkáři ani nevzlétli a štafetu ponechali běžci, který na další předávku seběhl. Toto řešení bylo i dobrým taktickým manévrem, protože na startovní ploše se dlouho čekalo. Když přilétl i reprezentant našeho týmu, nechali jsme ho jen krátce vydechnout a hned jsme ho vyzpovídali. Dostali jsme jednoduchý a jasný komentář. Padáčkáři jsou prý od přírody líní běhat a pak to takto dopadá. Největší pozornost přitahovali závodníci z kategorie NaEx, kteří se do všech disciplín pustili sólo. Po přistání hbitě shodili padák, sedli na kolo a pelášili dál.
Jeden brodí tam, druhý zase zpátky
Na bikery čekal 20km trail, na kterém nastoupali 860 m. Ze začátku se trať zdála suchá a bezpečná, ale v lese tomu už tak nebylo. Prašné cesty vystřídaly mokré kořeny a volné kameny, které znepříjemňovaly zejména technické sjezdy. Ke konci organizátoři zpestřili trať brodem, kde se rozhicovaní závodníci museli povinně zchladit.
Já jako kajakář jsem přebíral štafetu na Pátečku a hned jsem musel přebrodit řeku s pádlem v ruce na levý břeh, kde na mě čekala loď. Tu jsem vytáhl na rampu a z ní se sklouzl do řeky. První dotykový banner byl 30 m zpět proti proudu. Další byly kousek od něj pod jezem. Poté mě čekalo 2,8 km dlouhé pádlování po jedničkové vodě. Úplně vyčerpán jsem dojel k dalšímu úkolu 3krát otočka o 360°. Na závodníkovi bylo, zda zvolí směr horizontální či vertikální. Eskymák mi přišel rychlejší a musel jsem si tedy namočit hlavu. Po otočkách byl další banner na hraně jezu a od něj zpět proti proudu do cíle. Opět s třemi eskymáckými obraty. S posledními zbytečky sil jsem doběhl s lodí na rameni do cíle.
Na vyhlášení výsledků předával ceny Radek Jaroš, který měl v pátek poutavou přednášku o Koruně Himaláje. Bouchla se šampaňské a ostrovem Santos se rozezněl koncert Sirkyskon. Celou akci pak završil koncert Mandrage v sokolovně. Co dodat bylo to prostě legen … počkej si … dární.
Foto: KV
---
Přečtěte si i o dalších závodech:
Jak chutnalo mé survivalové poprvé aneb outdoorový kurz VŠE
Přežít Kladno! aneb kdo umí vyndat duši z bezdušáka
Cyklistický závod 1000 mil z pohledu první ženy v cíli
Pokud se chcete zúčastnit podobného závodu a nemáte s kým, navštivte sekci Hledám parťáka.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
03.04.2018
Jaký trénink na jaro? Běh a síla jsou super
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
Nejnovější články