Přežít Kladno! aneb kdo umí vyndat duši z bezdušáka
23.09.2014 |ss | Cyklistika, Orientační sporty, Extrémní závody
Jak může dopadnout den, který začíná vstáváním v 6, hledáním cyklistického vybavení, vyndaváním pokuty za špatné parkování zpoza stěrače a desetiminutovým zpožděním při vyzvedávání týmové kolegyně, se kterou se chystám vyrazit na závod Přežít Kladno, tedy orienťák na kole o délce zhruba 40 km s vloženými úkoly? Přeci zjištěním těsně před startem, že mám od pádu v minulém závodě prasklou helmu, že ani jedna náhradní duše, kterou jsem doma našla, nepasuje na moje kolo a že mám jenom pumpičku na autoventilky a na kole ventilky galuskové. Kolegyně má kolo půjčené a nářadíčko nemá vůbec. Slibujem si tedy, že já nesmím spadnout a ani jedna z nás nesmí píchnout. To by pro poklidný průběh závodu mohlo stačit.
Špatný předpoklad. Hned na druhém stanovišti nás totiž čeká úkol „vyfoukni si kolo, vyndej duši, zandej duši a znovu nafoukni“. Problém s nepasující pumpičkou sice naštěstí řeší možnost půjčit si erární, Petřin plášť ale z kola sundat nejde. Tak dlouho neúspěšně zápasime s montpákami, až společně s pořadateli docházíme k závěru, že to Petřino půjčené kolo je vlastně bezdušák. Zasmáli jsme se, pro splnění úkolu jsme vyfoukli-oddušili-nafoukli kolo erární a jeli dál.
Strouhání mrkve poslepu, lanovka nad jezírkem, běh v drátěné košili, střelba z pistole, sčítání a hlavně teda odčítání dvojciferných čísel (zpaměti), lezení po věži z pivních bas i basebalové odpaly… Všechno bylo v pohodě, Petra se dokonce během čekaček zvládala po telefonu věnovat svým klientkám jakožto laktační poradkyně. Chlapci na stanovišti u baseballu jen kouleli očima, když slyšeli úryvky jako „dejte si to k prsu“ a „ono začne sát samo“.
Jedinou disciplínou, kterou by nejeden tým jistě rád vynechal, bylo koulení kol. To, že chlapi místo koulení jen oblíkli vestu se závažím (že prej pro nás by byla moc těžká) a na stejnou trasu vyběhli, byla ta nejmenší nespravedlnost. Když jsme na tohle stanoviště přišli, zrovna si jedna ze slečen po absolvování trasy otírala špinavé ruce a strašně nadávala. Ta je nějak cimprlich, říkala jsem si, trochu bahna a ona takhle vyvádí. Pochopila jsem, když přišla řada na mě.
Nevadí mi zabahnit si ruce, nevadí mi se v rámci závodu válet v bahně třeba celá a třeba tři dny v kuse, ale válet pneumatiku po cestičce, kde se nedá vyhnout psím lejnům, to je teda eklhaft. Po dokoulení jsem nadávala úplně stejně. Věřím, že ti pejsci nebyl pořadatelský záměr, i když po zprávách z minulých ročníků, kdy se třeba jedli červi, si nejsem úplně jistá.
No a pak jsem píchla. Naštěstí to bylo celkem na konci a v krabičce s lepením jsem našla redukci na pumpičku, takže ani na to lepení nakonec nedošlo, a za pravidelného dofukování jsme po čtyřech hodinách závodu dorazily do cíle. Pořadatelům díky, jen toho hovnivála prosím příště vynechat.
PS: To půjčené kolo nakonec bezdušák nebyl, jenom ten plášť jde prostě blbě sundat. Jsme rády, že se nám podařilo dokonale mystifikovat jak sebe, tak pořadatele!
Foto: Přežít Kladno!
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
08.02.2018
Jak na kolo v zimě: 2. díl – oblečení a doplňky
Nejnovější články