„Kdo skáče z výšky 27 metrů, je hrdina.“ Rozhovor se skokanem do vody Michalem Navrátilem
18.09.2014 |ss | Plavání, Base jumping, Potápění
Michal Navrátil je devětadvacetiletý skokan do vody, kterému se tento divácky atraktivní sport zalíbil při závodech v zatopeném lomu v Hříměždicích. Ke svým úspěchům počítá medailová umístění na závodech světového poháru i různých mezinárodních mítincích. Přečtěte si, kde v Česku rád skáče, jak se skákáním začínal i co plánuje do budoucna.
Co kromě samotného skákání musí skokani do vody trénovat, aby byli úspěšní?
Když chci být úspěšný, tak se snažím dělat své oblíbené sporty na dobré úrovni a když mi něco nejde, tak se na to snažím soustředit a věnuju tomu víc času. Patří mezi ně horské kolo, motorka (převážně ježdění na okruhu), snowboard, inline, longboard, skoky na trampolíně a fitness. Skákání je hodně o technice a hodinách strávených na tréninku. Nesmí chybět ani kvalitní strečink.
Co je na technice skoku důležitého, aby nedošlo ke zranění?
Správný odraz a technika pohybu rukou, trupu a nohou tak, aby se využilo síly ve skoku. To když se mi povede hned ze začátku skoku, tak na 90 % vím, že skok bude dobrý. Pak už ve skoku žiju a cítím každý metr. Po saltech a vrutech v prvních 10 metrech vidím vodu a soustředím se na dopad tak, abych udělal správně technicky poslední půlobrat zvaný ,,barani“ a dopadnul po nohou s rukama u těla.
Já jediný jsem nezačal ,,normální život“
Které pěkné české lokality pro skoky do vody stojí za doporučení?
Tak například v červnu jsem pořádal závody v Plzni na jezírku Košutka, kde se skákalo z 18 metrů a také z jeřábu z 27 metrů. A hlavně bych rád jmenoval svůj oblíbený lom v Hříměždicích, kde jsem byl poprvé v 15 letech a právě díky tomu jsem se Cliff Divingu začal věnovat a kam se rád vracím. Tehdy tam byla jen 12m rampa, současná 16m přibyla až časem.
Kolik lidí se v České republice skokům do vody na závodní úrovni věnuje?
V období, kdy jsem začínal, tak v České republice byli 3 dobří skokani: Jirka Vostrovský, Tomáš Rydval a Honza Mlázovský. Ale dá se říct, že každý z nich si uvědomil, co skoky a příprava na ně obnáší a že se tím nedá uživit A tak se rozhodli jít jinou cestou a teď berou skoky do vody jen jako koníček. Já jediný jsem nezačal ,,normální život“, abych se uživil, ale dal jsem vše do toho tréninku, abych se zkusil dostat mezi ty nejlepší skokany i za cenu, že nebudu mít na nájem.
Já se v současné době skoky živím. Sehnal jsem totiž práci na zaoceánské lodi, kde přes zimu skáču na skokanské show pro diváky, kteří na cestě stráví celý týden. Dá se říct, že dělám pro cestující WOW zážitky, na které pak doma vzpomínají. Na lodi se také připravuji na skokanské závody v letní sezóně, protože v Praze tréninkové podmínky pro skokanské profesionály nejsou příliš dobré.
Jsem rád, že se díky závodu High Jump v Hříměždicích, zviditelnění Cliff Divingu v televizi a taky díky RedBull serii, kde skáču, našli další nadšenci, kteří brali skoky do vody nejdřív jako hobby, ale postupně to u nich přešlo v hlavní sport.
Dnes jsou to tito kluci: Jan Bílý z Českých Budějovic, který kvůli tréninkům jezdí až do Brna, aby si tam mohl zatrénovat z věže. K tomu je potřeba velké odhodlání. Další jsou Jakub Kunášek z Prahy a Jakub Hodan z Plzně. Ti dávají skokům do vody a hlavně přípravě na ně opravdu hodně času. Jezdí na své náklady do Rakouska do Area47 kde je výška od 3 do 27 metrů. Tam trénují výšku a hlavně svoji odvahu a taky jak přecházet bolest další den.
„Ten kdo se skokům věnuje víc, ten si uvědomuje, jak těžké je se dostat se na hranici 27 metrů, a ten, kdo z této výšky skáče, je hrdina.“
Jak jsi se skákáním začínal a co bys doporučil případným pražským zájemcům o tento sport?
Já jsem začal díky plavání a gymnastice v mládí. Poté jsem hledal sport a zkusil jsem skoky do vody, u kterých jsem byl do 15 let. Pak jsem se poprvé vyzkoušel highjump.
Zájemcům o skoky bych v první řadě doporučil najít si skokanský bazén, kde se může skákat z můstků. V Praze se z věže skáče v Podolí, jen tak vyzkoušet vás to ale nenechají. Musíte být členem klubu skoků do vody, kam se ale nemáte šanci dostat, pokud nemáte několikaletou gymnastickou průpravu nebo nejste dítě do 10 let. Tohle omezení neplatí jen v Podolí, ale ve všech skokanských klubech.
Kvalitní zázemí pro skokany má také bazén na Slávii, kde se dají využívat 1m a 3m skokanská prkna, vyšší můstky (5, 7, 10... m) bohužel chybějí. Další skokanský bazén je až v Brně, kde jsou jak prkna, tak vysoké můstky.
Právě proto bychom s mým kamarádem a manažerem Ondřejem Kulatkou chtěli vybudovat indoorové víceúčelové zařízení, které by bylo přístupné jak profesionálům, tak široké veřejnosti. Kromě skoků do vody by se zařízení mělo věnovat také dalším adrenalinovým sportům, jako je například surfing na umělé vlně (tzv. FlowRider), jeho součástí by měl být také trampolínový park. Aktuálně jsme v projekční fázi a brzy chceme začít oslovovat investory. Chtěli bychom, aby to bylo místo zábavy a setkávání lidí pro všechny výkonnostní úrovně bez ohledu na věkovou kategorii.
Foto: Archiv MN
Na Michalův osobní profil na Outdooru v Praze se můžete podívat tady, po přihlášení si ho můžete přidat do oblíbených nebo mu rovnou poslat zprávu.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
02.08.2016
Outdoorové sportování s dětmi aneb jak nezešílet
14.07.2016
Lipno se stane sportovní Mekkou letošního léta
07.07.2016
„Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný“ Jiří Lorenz, „Single Man“ Gigathlonu
Nejnovější články