REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Český Adventure Race: letos bez veder, zato s častými sprškami

30.08.2014 |ss (tým Krásní muži a silná žena) | Extrémní závody

Centrem letošního mistrovství ČR v extrémním závodě družstev, obecně známého jako Český Adventure Race, se stal kemp Bobrovník u Jeseníku. Jeho nejcharakterističtějším znakem byl pan recepční (zhruba 25 let, oblek s kravatou, knírek a ráčkování), který když zrovna neotevíral závoru nebo nekasíroval, objížděl celý kemp na žlutém mopedu a kontroloval placičky u stanů potvrzující zaplacení. Kdo tam byl, potvrdí, že pan recepční byl stejně nezapomenutelný jako samotný závod.
 


 
Náš tým se schází v kempu už ve tři odpoledne, odkdy má být podle rozpisu otevřena prezentace a vydávány mapy. Trochu nás zklamalo, že mapy nakonec nedostáváme, že prej by to bylo přece nespravedlivé pro ty, kteří nemůžou přijet dřív. Jak, kurňa, nemůžou? Si taky mohli vzít dovolenou jako my. Trochu brbláme, ale nezbývá nám nic jiného než se celým odpolednem místo plánování propřebalovat. No přiznejme si, připravovat si věci do batůžku a na kupičky do depa můžete maximálně hodinu, zbytek času už stejně jenom přendaváte snikrsky a rezervní trika z jedné hromádky na druhou a zase zpátky a přemýšlíte, kdy a kde že se vám budou hodit nejlíp.
 

Jeskyňaření

Jeskyňaření

První pád, první defekt, druhý pád

 
Poprvé zmoknout jsme stihli už cestou z kempu na náměstí v Jeseníku, kde závod startuje. Po prologu (pro dva z týmu pěšího, pro dva cyklo) vyrážíme na kole na jeskyňářské stanoviště, kde se po slizkém pískovci spouštíme ke kontrole a drápeme zpět ven. Já při najíždění na obrubník předvádím první dnešní pád (zapomenutá noha v espédéčkách) a Martin hlásí první defekt. Z jeho „nového“ kola, které koupil za 3,5 tisíce a za další 3,5 tisíce ho nechal seštelovat v servisu, upadly po prvních deseti kilometrech brzdové destičky. To brzo, aspoň že z předního kola.
 
Zanedlouho padám z kola podruhé, v zatáčce na asfaltu, když se na sjezd po silnici zapomínám odháknou z tahačky. Praštila jsem hlavou o zem, a tak klukům slibuju, že jen co se mi začne chtít zvracet, tak to nahlásím, a jede se dál. Singltreky na Rychlebských stezkách musejí být pro bajkery lahoda, minimálně za normálního počasí. Pro mě a navíc během další průtrže mračen to bylo cvičení v tlačení kola, do kopce i z kopce. Tady taky potřetí padám z kola, tentokrát letím přes řídítka do křoví. Pobaví mě, že když se hrabu ven, najdu tam něčí telefon, zřejmě jsem nebyla první, kdo tam takhle hloupě zahučel.
 

Rychlebské stezky

Rychlebské stezky

Cenný skalp a husiti

 
Na konci prvního treku, během kterého se několikrát svlíkáme a plaveme pro kontroly v zatopených lomech, se nám začíná stmívat. Na jedné z křižovatek lesních cest se potkáváme s týmem Wenger, který se nás ptá, kde si jako myslíme, že jsme, že oni tam už půlhodiny bloudí. Máme dost radost, že se před nimi můžeme vytáhnout a říct: „Tady uhnem doleva, do kopečka a tam to bude.“ A ještě větší radost máme z toho, že to tak fakt je. Skalp Wengerů v dohledávce je cenný, nejde o žádné sotvamapující survivalisty, ale o plnokrevné orienťáky, i když poslední dobou trochu absentující.
 
Trek bohužel střídá zase kolo a hned 90 kiláků. Že je to víc, než jsem ujela od posledního AR závodu, bych si asi měla nechat pro sebe. Celkem dlouho sice visíme za Wengery, ve stoupání ale nemáme (čti: nemám) proti nim šanci, i když se kluci s tahačkou snaží. Když pak začínáme usínat, Filip, o kterém jsem před závodem věděla jen to, že je během nočních etap schopný hodiny vyprávět v kuse o Napoleonovi, tentokrát zařazuje na program přednášku o husitech. I tak je ale noc na kole děsně dlouhá.

Za rozednění si dávám rychlého šlofíka na zemi v blátě, zatímco kluci se dohadují, kudy dál. Ne, neusnula jsem s nohama v espédéčkách, jak tvrdil v cíli Kauli, ale daleko jsem k tomu neměla.
 

Hodinka v hospodě, hodinka v mlze

 
Zpátky v depu nám dělá radost, že Wengeři teprv vyráží. Ujeli nám o dost, ale museli si schrupnout. Když se pěšky překulíme přes Červenohorské sedlo, čeká nás lezení. Jsem srab, a když začne slejvák a vichr, vzdávám asi tři metry pod vrškem a jdu radši běhat trestná kolečka. Stateční Holanďani se nevzdávají a lezou, i když se po skále valí voda.
 
Výjezd na inlinech na Dlouhé stráně je pro nás procházka s bruslemi v rukou. Někoho z nás totiž napadlo, že ve slejváku se přeci na bruslích nedá jet, a tak si v domnění, že bruslit stejně nepůjde, nebereme hůlky (brusle vzít musíme, je to povinné vybavení). No, s holema by to možná bývalo šlo, bez nich ani náhodou.
 
Bolskros

Bolskros

Při sestupu z dlouhých strání sjezdovkou se nám stmívá, čeká nás druhá závodní noc. Při odevzdávání bruslí se dozvídáme, že Wengeři nám utekli o 1,5 hodiny, ale že hodinu proseděli v hospodě. Když pak cestou na další kontrolu potkáváme v protisměru Ondřeje, jak se vrací pro průkazku zapomenutou v hospodě, je nám ho trochu líto, ale máme radost, že už je zase máme. Můžeme si tak s nimi užít offroad v mlze při hledání Hášovy chaty.
 

Igelit a stříbrná fólie, módní hity druhé noci

 
U chaty se od Wengerů odpojujem. Zatímco oni se rozhodli jednu z pěších kontrol vynechat, já využívám toho, že kluci jsou ospalí a je jim všechno jedno, a jakožto hlavní mapař tohohle úseku naviguji dál. Je mi totiž jasné, že čím dýl budem na treku, tím míň potom stihnem nenáviděnéhokola. Chytá nás druhá průtrž mračen téhle noci, Kauli obléká slušivý obleček z igelitovéh pytle, já se balím do termofolie. Druhé suché věci na převlečení už nemáme. Usnutí i umrznutí se bráníme tím, že s Kaulim hrajem „myslim si“. Kauli je tak hotovej, že nemůže uhodnout ani blbýho utopence.
 

Poslední cyklistická etapa už se prostě musí jenom nějak přežít, Wengeři jsou jen kousek před námi a my máme o kontrolu víc. Na závěr si střihnem na otočku poslední kontrolu z posledního treku, při jejímž hektickém hledání trápíme svou přítomností Rusy, přestože na rozdíl od nich víme, že oni mají o kontrolu víc než my, takže už je nemůžeme ohrozit. Se stejnou poťouchlostí před cílem zrychlujeme, když vidíme volnou chůzí finišovat vítězný tým, který má o dost kontrol víc než my. Wengeři už se válejí v cíli, príma, brambora je naše!

Foto: pořadatelé CZAR 2014

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související zážitky

Adrenalin Challenge Race 2018

Adrenalin Challenge Race 2018

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Související články

13.03.2018

Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!

21.12.2017

Dopřejte tělu odpočinek – fyzický i psychický – naučte se relaxovat

22.01.2017

Nenápadné riziko zimy – omrzliny: Jak vznikají a co s nimi?

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)

Poslední inzeráty

Parťák

Surfskate v Praze

parťačka na sportovní aktivitu

Spolulezkyni

Kolo Praha -> Brno


Banner