Krém na zadek, vhodná brašna, nářadíčko aneb co nesmí chybět bikerům při opravdu dlouhé jízdě

01.09.2014 |Pe | Cyklistika, Extrémní závody

Pokud jedete na dovolenou na kolo nebo se chcete stát součástí několikadenních cyklistických závodů, jako je třeba závod Tisíc mil, máme pro vás pár tipů, jak si balení usnadnit a na co rozhodně nezapomenout. Pokud budete mít správně zabaleno, nebudete mít nic, co byste nepoužili, a ani vám nic nebude výrazně chybět.

Hygiena: základ lidskosti

Jestli se potáhnete s mýdlem, ručníkem a budete se denně koupat někde v potoku, je na vás. Při několikadenních závodech se zvládnou nemýt jen opravdu silně pachově odolní jedinci, kteří se při nakupování v samooblsluhách dokáží vypnout a nevnímají, jak si ostatní lidi ucpávají nos a couvají.

Smrdět jako bezdomovec není moc limitující, ale hygiena sedacích partií ano. Rozhodně si nezapomeňte vzít vlhčené ubrousky a krém na opruzeniny! Existují dokonce speciální krémy pro cyklisty na zadek, ale pozor, vždy to není dobrá volba. Většina těchto krémů rychle hojí rány a po aplikaci na prodřenou kůži pálí a bolí. Po namazání pak může být sezení na kole mnohonásobně nepříjemnější než před ním. Takový krém je vhodný používat až na noc a nechat působit v průběhu spaní, kdy si na ránu nesedáme. Naopak v průběhu jízdy je dobré používat krémy na opruzeniny běžně dostupné v lékárnách. Ideální jsou například takové, co používají ženy na opruzené bradavky v průběhu kojení. Nepálí, také pomalu hojí a s jejich uživáním se jezdí na kole mnohem příjemněji.

Brašny: do terénu zapomeňte na nosič

Na kolo existuje nepřeberné množství brašen. Ty se mezi sebou liší velikostí, způsobem uchycení na kolo a funkčními vlastnostmi proti vodě. Mnoho cyklistů si pořídí na dlouhou tůru velké brašny a naplní je až po okraj věcmi, které pak po celou dobu výletu ani nepoužijí. Každé kilo na kole je hodně znát, a tak se vyplatí být při vícedenním bikování skromný.

Způsob uchycení brašny může být založen buď na kovovém držáku přichyceném ke kolu a nebo jen formou suchých zipů a pásek.

Mít na kole kovový nosič s brašnou je nespolehlivé a vylučuje jakýkoli pohyb v terénu. Tento typ brašen je určen převážně na pohodové rodinné vyjížďky po asfaltu s trekovým kolem. Když se dostanete do terénu, tak každý kovový nosič dříve nebo později rupne a zkomplikuje další pohyb.

jízdu v terénu existují brašny, které jsou uchycené suchými zipy za sedlovku nebo řidítka. Mají speciálně navrhnuté pásky tak, aby neničily bowdeny a většinou jsou šité odborníky, kteří dokáží brašnu na 100 % zaizolovat proti vodě. To je důležité, protože spacák je třeba držet v suchu. Takovou brašnu je pak možno uchytit na jakékoli kolo nevyjímaje silniční.

Kvalitní brašnou pod sedlem, která je navržena na principu vodního vaku, navíc nahradíte blatník. Většinou nepoberou o mnoho víc věcí než spacák, karimatku a funkční oblečení na spaní, ale i tak jsou jasnou volbou každého ultrabikera.

Tvrdé sedlo: základ pohodlí

Dávná představa, že nás na měkkém sedle nebude bolet zadek, je zcela mylná. Nejde o měkkost, ale o tvar a správné nastavení. Sedlo nemusí být výrazně měkké ani tvrdé, ale musí sedět na zadku. Sedel na kolo existuje nepřeberné množství a je potřeba se ke svému ideálu jednoduše prozkoušet (u některých kvalitních cykloprodejců lze zapůjčit testovací modely a sedla si vyzkoušet).

Dalším krokem je jeho správné nastavení. Pokud bude sedlo špatně nakloněné nebo posunuté, odrazí se to nejen na menším výkonu, ale i zvýšené bolesti zad, nohou nebo břicha, větším množství křečí a otlačenin. Ideální poloha je vodorovně. Nastavení předozadní pozice a výšky záleží na parametrech jezdce.

Píchat často může každý, stačí být vhodně vybaven

Ať už se chystáme na jakkoli dlouhou projížďku, tak bychom měli mít jistotu, že nás kolo doveze tam, kam chceme, a v případě komplikací si pomůžeme s mini servisem. Šetřit na váze a nebrat ho je nerozumné. V žádném mini servisu by neměla chybět pumpička a náhradní duše (lepení nám vždy nepomůže, duše se může podélně proříznout o ráfek a nebo se může porouchat ve ventilku), lepení, základní nářadí s imbusy a nýtovačkou, rychlospojka a pár náhradních článků k řetězu vašeho typu (liší se šířkou, určuje se podle počtu zadních převodových koleček), mazání na řetěz, hadřík, stahovací pásky (skoro nic neváží a pro improvizované spravování kola v nouzi jsou geniální) a popřípadě i náhradní brzdové destičky nebo špalky.

Většinou si cyklisté nářadí dávají do podsedlové brašničky a mají jej tak hned po ruce. Je ale také možné si nářadí umístit do malého bidonu a škvírky vyplnit hadříkem na otírání kola, aby nářadí to v bidonu neskákalo a neničilo se. I držák na bidon se dá speciálními držáky umístit na sedlovou trubku, vyjde levněji než brašna a zaručeně nepromokne. Mít nářadí v bidonu se vyplatí hlavně v bahnitém počasí, kdy můžeme nářadí vysypat a bidonem s vodou z nějaké kaluže kolo opláchnout.

GPS navigaci nebo computer?

Ježdění s GPS navigací má sice mnoho odpůrců, ale také mnoho výhod. Nejen že plně zastane funkci tachometru, ale také ukáže správnou cestu. Je bezdrátová, měří přesně a jde použít nejen na kolo. Když si do ní nahrajete trasu GPX, tak pak nebudete bloudit a mnohokrát zastavovat kvůli hledání v mapě a jen se budete jednoduše pohybovat po čáře.

Přečtěte si taky další článek od Peggy: Cyklistický závod 1000 mil z pohledu první ženy v cíli

Při výběru navigace je nutné dát pozor, na jaké je navigace baterie. Baterie, které se dobíjejí přes USB totiž nejsou při větších tůrách mimo civilizaci výhodné. Navíc normální baterie si můžete snadno uschovávat v řidítkách kola.

Dále je možno volit mezi dotykovým displejem nebo ovládáním tlačítky. Dotykové verze ulehčí čas při posouvání mapy, ale při jízdě v bahně se displej dotyky brzy odře. Další nevýhodou dotykové je, pokud ji chceme nosit jen tak v kapse.

Velikost displeje je na pováženou. Větší displej je pro některé příjemnější na sledování, ale k užívání na kole je spíše na obtíž, dříve vybíjí baterie a navigace má na řidítkách tendenci skákat.

Cyklocomputery mohou být drátové i bezdrátové. Jestli si koupíte bezdrátový nebo drátový computer, je spíše otázkou estetiky každého cyklisty. Drát omotaný kolem vidlice totiž nepůsobí na vyšperkovaném kole zrovna poutavě. Bezdrátové jsou dražší, ale jinak plní stejnou funkci.

Některé modely computerů se pak pyšní vysokými čísly s možnými funkcemi, ty ale ve výsledku většinou nejsou potřeba. Computery s tolika funkcemi jsou nejen zbytečně drahé, ale i problémové a často se sekají.

Tři držáky na bidony pro dlouhou jízdu

Camelbak i bidon, proč se vyplatí mít obojí?

Na dlouhé tůry, kde potřebujete víc než 1,5 litru vody, je dobré vodu tahat na zádech jako velbloud. Dávat na kolo velké plastové flašky ve speciálních držácích je sice možné, ale váha kola se pak stává v terénu a kopcích neúnosnou. Navíc bidony zabírají místo tam, kde může být umístěna rámová brašna s věcmi.

Pro dlouhé tůry se mnoha cyklistům osvědčil camelbak, váha na zádech totiž není tolik znát a pokud jedeme v zimě nebo vedru, nápoj v batohu udrží déle svou teplotu. Abyste mohli kontrolovat, kolik vody vám na zádech zbývá, existují průtokoměry, které zaznamenávají, kolik bylo upito. V extrémních teplotách je plánování pitného režimu nutné, a tak se vyplatí mít představu o zásobách. Tyto chytré malé věcičky se dají koupit i jednotlivě jen s hadičkou, ale zatím je bohužel vyrábí jen značka Camelbak, takže jsou s vaky na vodu od jiných výrobců nekompatibilní. 

Pokud se chystáte do terénu a bláta, tak se přeci jen bidon nebo láhev hodí a to především na oplachování kola, které je někdy nezbytné pro udržení jeho funkčnosti.

Máte vlastní tipy, na co při podobné akci určitě nezapomenout? Ušetřete starosti ostatním bikerům a podělte se o ně v diskuzi pod článkem.

Foto: Peggy Marvanová
---
Teno článek pro vás připravila ultrabikerka Peggy Marvanová.

Rozhovor s Peggy Marvanovou si můžete přečíst tady: Převýšení 40 000 m na jediném závodě? Rozhovor s ultra-bikerkou Peggy Marvanovou

Diskuze (0) ‹ Zpět