Třítisícovka skoro za Prahou: Grossglockner (3798 m)

20.08.2014 |ms | Lezení, Turistika a treking, Expedice

nástupové údolí, foto: MáraS

Výprava do Alp dnes už zdaleka nemusí znamenat dovolenou na celý týden. Výstup na Grossglockner je v případě přízně počasí výlet na prodloužený víkend, a to jak  normálkou, tak i lezecky některým z hřebenů nebo kuloárů. Zkráceně řečeno – pátek příjezd a nástup, sobota výstup a neděle sestup a odjezd. Kruťáci to dávají i za 2 dny, ale třídenní varianta nabízí i malou rezervu pro nepřízeň počasí. Vyvrcholit se dá i v neděli s nočním návratem domů.
 

Vlevo Studlgrat, vpravo normálka, foto: MáraS

Cesta z města vozem

Cílovou destinací je Kals am Grossglockner, respektive parkoviště v údolí nad ním po Kalser Glocknerstrasse u chaty Lucknerhaus (1918 m, mapa). Variant cesty je několik. Dálniční dravci většinou jezdí raději po trase Rozvadov – Mnichov – Rosenheim – Kufstein – St. Johann in Tirol a Mittersill, což je trochu delší varianta. Milovníci Jižních Čech volí kratší variantu přes České Budějovice – Dolní Dvořiště – Linz – Salzburg – St. Johann im Pongau – Mittersill. Cesta přijde zhruba na 6,5 hodiny.

při sestupu, foto: MáraS

 Stüdlhutte – první prověření kondice

Na parkovišti se dá občerstvit a už nad vámi ční krásný štít Grossglockneru. Nástup na chatu Stüdlhütte, cíl prvního dne, je psaný na 3 hodiny, ale průměrný turista to zvládne za 2. Převýšení je necelých 900 m. Stüdlhütte je krásná nová chata, kde za rozumné peníze buď skromně přespíte ve společném lágru a uvaříte na terase před chatou, nebo objednáte privátní pokojík s plnou penzí v podobě švédských stolů. Členové Alpenvereinu mají jako na naprosté většině alpských chat na ubytování slevu.

Vrcholový hřebínek, foto: MáraS

Stüdlgrat nebo normálka?

Na vrchol vede mnoho cest. Mezi nejpopulárnější patří tzv. normálka, což je nejlehčí cesta vedoucí krátce po ledovci, ferátou na Erzherzog Johan Hütte a následně přes Klein Glockner na hlavní vrchol. Normálka bývá často dost plná lezců různých lezeckých kvalit, pletoucích se na hřebeni oběma směry zároveň, případně hnaných horskými vůdci.

Proto doporučujeme vybrat některou z lezeckých cest, například Stüdlgrat, což je výrazný hřeben obtížnosti III+. Cesty jsou poměrně dobře zajištěny jistícími tyčemi a nýty. Nejtěžší plotny jsou navíc odjištěny krátkou ferátou. Z výbavy je nutné mít komplet vybavení na ledovec, navázání, mačky a turistický cepín. Stüdlgrat vyžaduje lezecké vybavení na pohyb ve skalním horském a mixovém terénu do IV. stupně obtížnosti. 

Sestup z vrcholu, foto: MáraS

Z vrcholu je krásný výhled na celé Taury a občas i dále. Výstup se dá zvládnout i se sestupem až k autu v jednom dni. Přesto je však lepší stihnout výstup v sobotu a neděli mít na návrat do Prahy. Jak vidíte, slezení této krásné třítisícovky a nejvyššího vrcholu Rakouska není tak daleko, jak by se mohlo zdát.

Fotografie v článku jsou pořízeny z jarního výstupu hřebenem Stüdlgrat.

Diskuze (0) ‹ Zpět