Honza Kopka a jeho boj proti přírodě na závodě Iditarod
Iditarod Trail Invitational, závod lyžařů, chodců a snowbikerů na více než 1800 kilometrů Aljašskou divočinou. Kde si závodníci odpočinou, je na jejich uvážení, organizátoři nenabízí závodníkům žádnou podporu. Jedná se tak o jeden z nejdelších a nejextrémnějších zimních ultramaratonů světa. Teplota na Aljašce může klesnout až k sedmdesátistupňovým mrazům, v kterýchž jsou podmínky pro přežití na hranici lidských možností. Už jen samotné postavení na start je důvod k velikému obdivu. Závod, kde se příroda s nikým nemazlí. Závod, jehož hlavní výhrou je přežít, nikoli vyhrát.
22. 3. 2014 se dva čeští ultra-bikeři, Honza Kopka a Pavel Richtr, postavili na start. Oba se na závod aktivně připravovali několik měsíců a s odvážným duchem to na sněžných kolech dotáhli až do samotného cíle dlouhé trasy. Nejdříve jeli společně a navzájem si pomáhali zvládat krize, do cíle však dorazili každý zvlášť.
Honza Kopka je momentálně stále ve spárech divoké Aljašky. Přesto se s námi podělil o pár svých zážitků před tím, než se jakožto vůdce v průběhu příštího týdne vydá prozkoumávat krásy Laponska s expedicí na snowbicích.
Jaký je tvůj letošní nejdrsnější zážitek z trasy?
Bylo to těžké celé, některé dny asi i za limitem. (Ale nikdy nesmíte v sebe přestat věřit, i když jste fyzicky na dně. To Hlava nesmí povolit!).
Náročný to bylo na Beringově moři. Hodně čistého ledu a uprostřed otevřená voda, problémy s orientací, silný vítr, který znemožňoval jízdu i bivak.
Co tě na závodě a Aljašce nejvíce láká a fascinuje?
Je to adrenalin, závislost, dobrodružství, svoboda, sebepoznání. Tady si uvědomíš, že proti přírodě nejsi nic. Ta drsná příroda mě fascinuje i nahání strach zároveň.
Měl jsi v průběhu závodu halucinace z vyčerpání?
Letos ne, minule docela silný. Jeli jsme letos hodně ve dvou. Byly taky hodně těžký dny, ale to, že jsme si povídali, mě drželo v realitě.
Kolik času jsi na závodě věnoval spánku?
Tak 4–5 hodin denně.
Jaké sis s sebou bral speciální vybavení?
Nepromokavé boty pod kolena a nepromokavé návleky po rozkrok, lyžařské brýle a jinak běžné outdoorové vybavení včetně vařiče, dvou spacáků (slabší do srubu a oba najednou na ven) a bivakovacího vaku.
Luxusní místa pro odpočinek
Co počasí?
Počasí nemohlo byt ideálnější (–7 °C až –25 °C, jen jednou ráno –30 °C).
Kolik ti zabere taková příprava na Iditarod a co obnáší? (Dá-li se na něj vůbec připravit.)
Minimálně 4 měsíce fyzicky intenzivního trénování na kole. Polykání ohromného množství kilometrů (před startem jsem měl 8 000). Ostatní přípravy zaberou skoro rok (vybavení, cesta, sponzoři apod.) Plně připravit se ale nedá. Můžete tam jen přijít a zkusit to, buď hlava vydrží, nebo ne.
Jsi schopný se úplně vrátit do Čech, nebo tvá hlava zůstane už navždy na Aljašce?
Kdo jednou propadne Aljašce, už se od ní neodpoutá. Je to srdeční záležitost. Aljašku můžeš buď milovat, nebo nenávidět. Já ji miluju.
Přemýšlel jsi někdy se vydat na Aljašku i jinak než na kole a Iditarod (třeba pěšky zdolat Mt. McKinley nebo jen žít nějaký čas v divočině)?
Přemýšlím. Určitě ale nepůjdu pěšky Iditarod, protože hrozně nerad chodím.
Vrátíš se někdy na Iditarod?
Myslím, že ne. Doma při těchto závodech dost trpí. Ale jistě vím, že mi divoká Aljaška bude chybět.
---
Více informací o závodech a úspěších Honzy Kopky najdete na jeho
osobní stránce.
Fotky: archiv HK