Krkonošský survival: 20 hodin, 120 km, holé zadky v Labi
28.03.2014 |ss & OVP | Extrémní závody
Stačil by jednodenní posun počasí a účastníci letošního Krkonošského survivalu by se v cíli jistě tvářili strhaněji než ve skutečnosti. Je pravda, že za nedělního deště by se 20hodinový orienťák se čtyřmi vloženými speciálními disciplínami, během kterého nejrychlejší týmy stihly doběhnout z Roudnice v Krkonoších přes Sněžku na Černou horu a zase zpět, stal ještě větší výzvou. Silných zážitků se ale závodníci dočkali i bez toho, aby museli strávit mnoho hodin v mokrém oblečení. Vlastně i na to mokré oblečení došlo, zejména u stydlivějších týmu...
Po půlnoci došlo na koupání, úkol zněl zpočátku triviálně: dostaňte se co nejrychleji na kontrolu támhle na kopci, v cestě vám brání jen Labe. Vody bylo asi po prsa, přes ni nataženo lano pro přidržování. První tým, který k vodě dorazil, neváhal a začal se svlékat. Do vody se ale jako první vrhli o pár minut později přišedší pozdější vítězové, kteří do Labe naskákali bez rozmýšlení a bez svlékání a za chvíli už šplhali na druhé straně břehu po lanech na betonový břeh. Šplhání bylo o dost náročnější než brodění, některé holé zadky by nad vodou visely o mnoho déle, pokud by nebyla dovolena pomoc spoluběžců – ideální způsob bylo chytit za batůžek a vytáhnout nahoru jak štěně. Kdo si chtěl tuhle zábavnou vložku upřít, mohl místo zdržování se svlékáním nebo máčení se ve vodě zvolit obíhačku po mostě.
Po druhém nočním úkolu, kterým byl azimutový orienťák, došlo na rozhodování: na Sněžku nebo na Černou horu? Nebo snad stihneme oboje? Ale kterým směrem vyrazit? Variantě, že stihnou vše, věřili jen ti nejlepší a měli pravdu. Směr Sněžka – Černá Hora se ukázal být výhodnější, kontrola na Černé hoře (nešťastně umístěná na nesedící cesty a zašitá ve stromku) se přeci jen lépe hledala, když k ní byla vyšlapaná ve sněhu dálnice. Právě tady několik týmů strávilo i hodinu česáním lesa po kolena ve sněhu, některé dokonce bezvýsledně.
O nepříjemná stoupání nebyla při závodě nouze, ať už na Sněžku po ledu, na Výrovku po trávě nebo na Bramberk po sjezdovce („Jaktože to maj furt tak krásně urolbovaný?“ „Protože začali před půl hodinou, to jenom my už tady běžíme jak blbci deset hodin.“), sestupy ale byly snad ještě bolestivější – po dvaceti hodinách je těžké se donutit k jakémukoli rychlejšímu pohybu. Poslední úkol před koncem – vynést co nejrychleji kládu asi 50 metrů po sjezdovce – tak mnohým zněl dost absurdně. Kdo nevyzkoušel, neuvěří, že i ti, kteří měli jen pár minut před kládou dojem, že už neudělají ani krok, po odstartování vyběhli sprintem a nahoře se nestačili divit, že to vlastně ještě jde.
Se zhruba 120 km se do cíle jako první se všemi kontrolami k údivu všech dostavil zkušený mixový tým ve složení Kristýna Skalická, Filip Šilar a Pavel Paloncý, jehož výhodou bylo precizní naplánování trasy a přesný odhad sil. Věřit si od začátku na celou trasu a pak ji skutečně stihnout oběhnout je totiž o dost výhodnější než si naplánovat trasu kratší a pak se ji pokoušet uměle natahovat. K suverénnímu vítězství v mixech jim pomohla i dokonalá týmová souhra – není ostuda pro ženu nechat se táhnout na gumě a mít minimum věcí v batohu. I když kvůli bodování speciálních úkolů byli v celkovém hodnocení dvěma mužskými týmy (1. Krajník, Kurz, Petreček, 2. Cypra, Kotyk, Štryncl) odsunuti na celkové třetí místo, jejich výkon i mezi muži vyniká.
Pořadatelům díky za bezva závod, už se těšíme na příští ročník, kdy se možná opět dočkáme kombinace běhu, lyží a sněžnic.
Kompletní výsledky naleznete na stránce závodu.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
21.12.2017
Dopřejte tělu odpočinek – fyzický i psychický – naučte se relaxovat
22.01.2017
Nenápadné riziko zimy – omrzliny: Jak vznikají a co s nimi?
Nejnovější články