Jsem freerider. Tečka. Rozhovor s Robinem Kaletou
25.03.2014 |Lu & Robin Kaleta | Lyže a snowboard
V Praze se už sice o slovo hlásí jaro, ale jinde sezóna teprve vrcholí. Například freeridisté si právě užívají ty nejlepší sněhové podmínky. Abychom se dozvěděli něco málo více, zeptali jsme se toho nejpověřenějšího z nich, našeho světově nejznámějšího freeridisty Robina Kalety. Robin (nar. 1980) je držitelem hned několika prvních míst ze světových soutěží jako je Red Bull Snow Thrill nebo K2 Big Mountain. A protože si své umění nechce nechat pro sebe, pořádá pravidelné freeridové kempy.
Ahoj Robine,
Jsi považován za našeho nejznámějšího freeridera. Právě ses vrátil z freeride campu. Jak bylo?
Ahoj, nebyl to jen jeden camp ale celá šňůra campů. Letos jsme uspořádali 14 freeridecamps.cz campů. A musím říct, že přesto, jak vypadala zima u nás, my jí měli skvělou. Vynikající sněhové podmínky, skvělé lidi a spoustu nových zážitků. Teď mi začíná druhá část zimy – heliskiingy. Začínám ve Švédsku, potom Aljaška a zase zpátky Švédsko. Na to se moc těším, je to vždycky taková třešnička na dortu celé zimy.
Můžeš čtenářům OVP vysvětlit, co znamená freeriding? Jaký je rozdíl mezi freeridem a freeski?
Freeride je lyžování/snowboarding mimo vyznačené tratě. V ideálním případě v prašanu. Freeski je naopak záležitostí snowparků, jezdí se tam chvíli pozadu, chvíli popředu a překonávají se různé překážky.
Pořádáš freeride kempy, kde se konají a kdo se na tyto kempy hlásí? Kolik zhruba stojí?
Letos jsme měli už několik lokalit – švýcarský Engelberg, Svatý Mořic, rakouský Hochfuegen, Montafon a Lizumer Huette. Dokonce jsme byli pár dní i v Chamonix.
Naší klientelu tvoří převážně lyžaři, ale i snowboardisté od cca 15 do 65 let. Jde buď o lidi začínající s freeridingem, nebo i zkušené freeridery, kteří se chtějí naučit o horách něco nového. Nabízíme různé programy, takže vybrat si může každý. Minimem pro to, abyste se mohli zúčastnit našeho campu, je zvládnout zatáčku v prašanu a být fyzicky fit. Zbytek už je na nás. Cena kempů se pohybuje od 14 do 21 tisíc.
Zabýváš se i heliskiingem. V čem je lepší než freeridové kempy a jaké jsou tvé oblíbené lokality a proč?
Na freeridových campech se samozřejmě snažíme najit ten nejlepší sníh a díky našim dvacetiletým zkušenostem s hledáním prašanu se nám to dost dobře daří. Smysl našich campů je hlavně v předávání zkušeností. Chceme campery naučit, jak si ten volný terén co nejlépe a nejbezpečněji užít.
Heliskiing je na druhé straně hlavně o lyžování v prašanu. Nabízíme zatím tři destinace – Švédsko, Kanadu a Aljašku. Švédsko je ideální volba na prodloužený víkend – rozumný poměr cena výkon, nezabere moc času a mají tam moc zajímavé hory. Navíc tam pracuju jako heliguide, takže vybírám pro své klienty ty nejzajímavější terény, což je můj splněný sen. Kanada to je heliskiingová velmoc. Výborné služby, parádní sníh i hory. I s cestou zabere cca 10 dní a uspokojí s jistotou každého. Pak je tady meta nejvyšší každého freeridera – Aljaška. To jsou prudké svahy s dokonalým prašanem. Tu bych už doporučil spíše těm, kdo mají něco v terénu naježděno. Je to ale skutečně to nejlepší, co naše matička Země freeriderům může nabídnout.
Při častém pohybu v prašanu se nemůžeš vyhnout nebezpečí lavin, jak se proti němu bráníš a ocitl ses sám někdy už pod lavinou?
Určité riziko samozřejmě existuje, ale lze ho minimalizovat. Snažím se neustále v téhle oblasti vzdělávat, mít vždy aktuální informace o lavinové situaci a netahat čerta za ocas. Možná i díky tomu mě zatím žádná lavina nezasypala. Současně ale také využíváme ty nejmodernější prostředky ochrany, takže kdyby náhodou k nějakému zasypání opravdu došlo, parťáci by mě vyhrabali.
Kromě lyžování ses nějakou dobu zabýval i base jumpem. Film Knocking On Heaven’s Door je o tvých začátcích v Base Jumpu, jak jsi na tom dnes? Považuješ se spíš za lyžaře nebo base jumpera?
Byla to velká výzva, kterou jsem si vyzkoušel, ale už neskáču. Snažím se dělat věci co nejbezpečněji, přece jen mám manželku a dvě krásné děti. Jsem lyžař. Tečka.
Kombinace lyžování a base jumpu je tzv. ski base. Už se ti podařily nějaké významnější seskoky?
No nevím, jestli byly významnější, ale pár skibase jsme s Martinem Trdlou skočili. Například dvě skály v Engelbergu. Nejvíc pro mě ale určitě byla Macocha. Přestože to bylo bez lyží.
Čím se teď zabýváš, přípádně jaké jsou tvoje úspěchy z poslední doby?
Chystáme teď jeden zajímavý filmový projekt, ale nechci o tom zatím moc mluvit, aby se to nezakřiklo. A pomalu se zabývám taky plány na léto – lezení, kolo a hlavně rodinka.
Sdílí s tebou tvoje žena Kristýna koníčky a jezdí s tebou, nebo trpělivě čeká doma?
Máme to štěstí, že můžeme trávit většinu roku spolu. Na campech si sice Kristýnka moc nezajezdí, protože má na krku celý náš tým + dvě děti. Ale lyžuje a sportuje moc ráda, takže když to aspoň trochu jde, sportujeme spolu.
Dá se tvými koníčky uživit?
Jen těmi koníčky ne, ale podařil se mi najít kompromis, který mě naplňuje. Takže dokud to půjde, chci jít touhle cestou.
Když zrovna nelítáš po světě, tak žiješ v Praze. Nestýská se ti po rodných Beskydech? Jak se sportovně uspokojuješ v Praze? Jezdíš mimo, nebo máš i oblíbené lokality zde?
Beskydy mám hrozně rád a mám tam spoustu kamarádů. A v létě jsme tam poměrně často, takže v pohodě. V okolí Prahy jsou taky skvělá místa. Teď jsme se přestěhovali do Řevnic, takže paráda – Brdy, Srbsko a když je víc času, vyrážíme na písky do Ádru.
---
Fotografie: Archív RK
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
23.01.2018
Marmelády a Marmolada....co mají společného?
28.11.2017
Let Me Take You To The Mountain
22.01.2017
Nenápadné riziko zimy – omrzliny: Jak vznikají a co s nimi?
Nejnovější články