Převýšení 40 000 m na jediném závodě? Rozhovor s ultra-bikerkou Peggy Marvanovou

18.03.2014 |Peggy | Cyklistika, Extrémní závody

Peggy Marvanová je cyklistka, pro kterou byl ještě před třemi roky výzvou i obyčejný 60km cyklistický závod. Postupně ale kolu propadla tak, že když se na kolo nedostane, má zkažený den. Není proto divu, že v současné době je schopná závodit a vyhrávat na vzdálenostech, které by běžným cyklistickým výletníkům vydržely třeba na rok. Loni například vyhrála nonstop závod 1000 Miles, jehož trať vede přes celé území Česka a Slovenska.
 
Přečtěte si rozhovor s cyklistkou, která při závodění myslí kromě svých vlastních ambicí také na hendikepované sportovce, se kterými závodí pod vlajkou jednoho sportovního klubu.

To ti to dlouhé sezení na kole vážně není nepohodlné? 

Sezení na kole mi nepohodlné rozhodně není. Zadek se po několika dnech osedí, a pak už mi vůbec sezení na kole nevadí. Jde jen o prvních pár dní. Hodně na to hraje vliv kvalita sedla a jeho tvar – moje sedlo je tvrdé jak šutr a problém s ním nemám, spíše naopak, jsem jako žena na kole plně uspokojena – v tomto ohledu se spíše divím chlapům..
(Úplně opačný názor si můžete přečíst v rozhovoru s Hankou Ebertovou.)

1000 Miles - start

Kolik hodin týdně trénuješ?

Každý den mám jiné časové možnosti. Někdy se o víkendu dostanu na kolo třeba i víc jak na 8 hodin a někdy mám dny, kdy si kolo stihnu jen pohladit před spaním. Když vstanu a vím, že se na kolo nedostanu, tak držím smutek celý den. Týdně na kole prosedím okolo 20 hodin s tím, že chodím mimo to i několikrát týdně plavat a běhat.

1000 Miles - Finish

Co je pro tebe do budoucna největší výzvou?

Výzev mám několik. Mám je poskládané za  sebou v žebříčku a postupně se jimi prokousávám výš a výš. Moje první výzva byl jen 60kilometrový závod (tři roky zpátky), pak jsem postoupila na 24hodinovky a letos dokonce objela Tisíc mil (nejextrémnější závod Evropy přes Československo). Před pár dny jsem dokončila Zimní horskou výzvu (nejextrémnější zimní outdoor-survivalový závod dvojic v ČR).

Letos budu opět startovat Tisíc mil a do budoucna bych se ráda dostala na Grónský ledovec a přešla ho napříč, ale to je ještě ve výhledu několika let.

Šediváčkův long

Co tě nejvíce překvapilo na závodě Tisíc mil? A o co vlastně jde?

Tisíc mil je závod z nejvýchodnějšího bodu Slovenska do nejzápadnějšího bodu Čech (letos opačně). Celkem měří 1625 km s převýšením 40 000 metrů (pro představu je to jako 5x na Mount Everest od moře). Jede se přesně podle určené trasy z GPS navigace. Trasa z velké části mimo civilizaci a většinou v „bojovém terénu“.

Při extrémním několikadenním závodě si člověk dokonale vyčistí hlavu a myslí na věci, které jsou opravdu důležité (kde si ustele, co sní, co udělá, až potká medvěda...). Během závodu jsem seděla každý den přes 20 hodin na kole a spala jsem minimálně (poslední noc skoro vůbec), přesto jsem si duševně odpočinula, a teď každý den myslím a těším se jen a jen na letošní start. Minulý rok mě nejvíc štvaly hovada a kousající hmyz – do dneška se pamatuji, jak jsem z něj byla zpruzená. Po celý závod jsem jedla jen čokoládu a suché rohlíky a až na jednu noc jsem spala venku.

Berounská 24 hodinovka MTB

Proč tě lákají takto extrémní závody? A co tě donutí se nevzdat?

Jsou to závody, kde hraje roli vytrvalost (fyzická i psychická). Většinou ani nejde o čas, ale o vůli přežít a dokázat si, že na to mám. Já si sama sobě musím pořád něco dokazovat a ráda dokazuji také chlapům, že žena není žádné máslo... Když jedu extrémní závod, myslím na vozíčkáře, kterým ve volném čase hodně pomáhám a kteří mě posouvají psychicky dál. Mám jejich podporu vždy s sebou v hlavě a oni mají zas tu mou. Když jsem jela Tisíc mil, bylo možné na každý můj kilometr symbolicky přispět na organizaci vozíčkářů a i to mě dost táhlo do cíle.

Kurz s vozíčkáři, foto: Tomáš Lisý

Je možné tebe a vozíčkáře podpořit i letos?

Samozřejmě ano, letos všechna podpora pro mě půjde na můj team Černí koně (team pro hendikepované cyklisty). Vše o možnosti přispět bude do konce března na mém webu peggymarvanova.cz.

Kurz s vozíčkáři

Co na tvoje ztřeštěnosti říkají rodiče?

Moji rodiče mají můj veliký obdiv. Kolikrát jsou pořádně nervózní a bojí se. Ale vědí, že porodili ztřeštěné dítě, které jen tak nic nezastaví, ani oni sami. Tím, že se přes to dokážou přenést, a ještě mě psychicky podpořit, mi dodávají neskutečnou sílu a já jsem jim za to velmi vděčná.

Fotografie u článku: Archiv PM

---
Přečtěte si také články Převýšení 40 000 m na jediném závodě? Rozhovor s ultra-bikerkou Peggy Marvanovou a Krém na zadek, vhodná brašna, nářadíčko aneb co nesmí chybět bikerům při opravdu dlouhé jízdě.
 

Diskuze (0) ‹ Zpět