Hradecký survival i Pražský maraton otestují hranice vaší vůle
Foto Z. Krchák, Behěj.com
Uplynulý víkend se odehrály dvě důležité akce, které nechybí v kalendáři žádného příznivce outdoorových sportů a které zároveň pravidelně nutí sportovce se rozhodnout: mám se přihlásit na Hradecký survival, nebo na Pražský maraton? Tým Outdooru v Praze byl zastoupený na obou akcích, a proto vám přinášíme ohlednutí za tímto sportem nabitým víkendem.
Hradecký survival je možné považovat za jeden z nejhezčích závodů tohoto typu, co se v České republice pořádají. Navíc má statut mistrovství České republiky v survivalu dvojic, což tradičně zaručuje v podstatě nejsilnější možnou konkurenci. Letošní ročník byl hodně ovlivněn velkými výkyvy počasí. V noční, asi tříhodinové etapě bylo příjemně teplo. Po čtyřhodinovém spánku se však účastníci vzbudili do hustého deště a zimy. Denní etapa trvala 8 hodin a bylo jasné, že nikdo nestihne objet všechny, i nepovinné kontroly. Klíčové tudíž bylo zvolit už od začátku správnou strategii tak, aby člověk pokryl všechna stanoviště a objel zároveň co nejvíc bonusových kontrol.
Složení disciplín bylo opravdu pestré. Mezi nejvýživnější patřil asi dvoukilometrový běh podél rozmáčené motokrosové trati, ale akční byl i orientační běh, střílení ze vzduchovky, bouldering, lezení na stromy, slackline, jízda na kanoi či eskymování na kajaku. Díky perfektní organizaci a pozorné práci pořadatelů se i přes náročné podmínky nikdo nezranil: naštěstí jediné, co v písku, vodě a bahně utrpělo, bylo vybavení. Michal Tyl z týmu Outdoor v Praze vybojoval s Tomášem Rybářem z Lokalbloku výborné šesté místo v kategorii mužských dvojic. „Plavání probíhalo v krásně teplé pískovně, takže po deštivém startu, kdy všichni stáli v dešti a větru v plavkách, se ve vodě člověk příjemně zahřál,“ popsal Michal svoje zážitky. „Ještě mi přišlo parádní slaňování z mostu, kdy se jeden závodník spouštěl z mostu a druhý musel řídit kánoi v proudu.“ A na závěr dodává: „Kdo už má nějaký survivalový závod za sebou, ví, že znamená především sáhnout si na dno svých sil a otestovat hranice svojí vůle, ale za ty zážitky a pocit v cíli to stojí.“
A jak dopadli ti, kteří se letos rozhodli svoji vůli otestovat na Pražském maratonu? Rozhodně neprohloupili. Na rozdíl od sobotního Hradce počasí běžcům v pražských ulicích přálo. Třicetistupňová vedra, která panovala v Praze v předchozím týdnu, spadla na polovinu, a tak si běžci mohli užívat ideálních podmínek pro běh. V neděli ráno zaplavil Staroměstské náměstí – a nově i Václavské, kam bylo letos jako novinka přesunuto zázemí – devět tisíc hlav čítající dav, ze kterého přímo tepala natěšenost na běh. Za doprovodu naštěstí klasické, ne zmodernizované verze Vltavy, se tato masa dala v pohyb, aby na dvě až sedm hodin ovládla naše hlavní město.
Na maratonu zastupovala tým Outdooru v Praze Gabča Kadlecová, která na trati bojovala 3 hodiny a 53 minut. „Maraton bolí,“ konstatuje. „Ale já mám různé techniky, jak ho vydržet. Představuju si třeba, že běží jenom moje hlava, že vůbec nemám tělo. Taky pomáhá si trať rozdělit na menší úseky, třeba na sedmkrát šest kilometrů, čas potom rychleji utíká. Ale vůbec nejdůležitější je mít podél trati vlastní fanoušky, bez těch bych to možná neuběhla. Celkově se mi ale v Praze běželo skvěle, mám spoustu krásných zážitků a byl to prostě parádní závod.“ Jak viděli maraton její blízcí, kteří ji po celou dobu silně podporovali, si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
A jak se tedy rozhodnout příští rok? Hradec je delší, pestřejší, komornější a outdoorovější. Maraton má zase delší tradici a nikomu nemusíte vysvětlovat, co obnáší. Navíc ten pocit, když se člověk blíží do cíle a probíhá Pařížskou ulicí, by měl aspoň jednou v životě zažít každý český sportovec. Ti největší tvrďáci zvládnou dokonce oboje! Na rozhodování je ale každopádně ještě čas. Hradecko-maratonský víkend je za námi, spousta akcí této sezóny před námi. Těšte se na další zprávy!