REGISTROVAT

Souhlas s podmínkami. Registrovat firmu, akci...

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Outdoorové sportování s dětmi aneb jak nezešílet

02.08.2016 |Chrrr. | Běhání, Cyklistika, Orientační sporty, Přírodní terény, Plavání, Běžkování

Mít na starost nezletilé, spíš malé děti je řehole, to asi ví každý. Jen ne každý si chce připustit, že zaměstnání učitele je náročné a většina vidí jen ty prázdniny. Školní výlety učitelům spousta lidí závidí a vyprovází je slovy: „Tak už zase jedeš na dovolenou?“ Kdo si nevyzkouší, co to je za „dovolenou“, tak nepochopí. I kurz s vysokoškoláky je pěkná fuška, a to jsou za sebe zodpovědní a člověk není permanentně jednou nohou v žaláři. Školní výlet trvá zhruba týden a učitel své žáky zná. Trenéři a vedoucí různých kroužků jsou na tom podobně, sice děti mají na krku venku dlouhodoběji, ale mají relativně homogenní skupinu dětí, které už mají vypěstované určité návyky, zvyky a hlavně dovednosti.
 


Být však v týmu trenérů při Letním sportovním kempu v Trutnově, který organizuje Jakub Opočenský, jež se věnuje tréninku mládeže v běhu na lyžích v Norsku, je troufám si říct, ještě jiná dimenze. K tomu totiž přispívají dvě věci: 1) trénink pro běžce na lyžích je velmi pestrý a 2) Norové jsou pořád venku, už od školky, možná jesliček a některé věci prostě neřeší, např. že dítě bude od bláta nebo upadne a Jakuba tohle už trochu poznamenalo…
 

A i my trenéři odchovaní běžkařským tréninkem se snažíme o všeobecný pestrý sportovní program především venku (do tělocvičny jen v případě půl denní průtrže mračen s kroupami) v lese (běhání, hry, jízda na kole), případně na atletickém stadionu. Základní gymnastika se samozřejmě provádí v tělocvičně, ale zase je to kombinováno s venkovními aktivitami. A když se na týden sejde 50–60 dětí, některé jsou běžkařským tréninkem poznamenané a jejich výkonnost je úplně jinde než těch, které sportují rekreačně, musí se s tím trenér poprat. Úroveň sportovních dovedností je další stránka věci.
 

K PŘEČTENÍ: S dětmi do skal do Ostrava u Tisé

Trutnovské kempy jsou organizovány dva v rozsahu jednoho týdne (6 dní) – jeden pro starší děti roč. 2004–2000 a druhý 2005 –2010 a oba na sebe navazují. Je možná i příměstská forma, kterou využívali především rodiče menších dětí. Při prvním kempu bylo zhruba 75 % zúčastněných registrovaných v SLČR (Svaz Lyžařů ČR), a to ať v úseku pro běh na lyžích, alpských disciplín anebo základního lyžování. Tyhle děti umí už jezdit na kole, na kolečkových bruslích nebo lyžích, umí běhat, neráchají si nohy v kalužích atp. Na druhou stranu se mezi nimi mohou vyskytnout „puberťáci“, kteří trénink bojkotují, a člověk se může postavit třeba na hlavu a oni prostě nepoběží. To raději umřou hlady, když nestihnou oběd, než aby se zakousli a uběhli v únavě 2 km… Mrňousové trénink nebojkotují, ale nesmí se začít nudit u dlouhotrvající činnosti. A když se začnou nudit, prochází kalužinami a sami začnou vymýšlet pitomosti…


Průřez Sportovním kempem pro starší ročníky (matesdesign.cz)
 
I přes šikovnost a odvahu se občas stane karambol a občas se musí i do špitálu. Tentokrát silniční lišej z in-linů nakonec skončil 5 stehy. Ale slečna byla hrdina a chtěla i na kolo nebo do bazénu, což jsme samozřejmě povolit nemohli. Mladší děti se nám povedlo úrazům uchránit úplně, za to jsme třeba museli z jednoho tréninku dvakrát odjet kakat, no prostě děti…

Mladší 8 let nemohou jezdit na bobovce sami, tak jim doprovod dělaly děti starší.


Pro starší byl výlet na bobovku zpestřením a zvládaly ho v pohodě, ale jet s pěti, šestiletými dětmi na 8 km vzdálenou dolní stanici dráhy do Mladých Buků chvilkami hard core úkol. Co nejvíc po cyklostezkách, ale ty taky nejsou žádnou širokou dálnicí. Asi jsem byla taky taková, ale permanentní otáčení hlavou těch prťat, co sotva drží rovnováhu na kole mě úplně vytáčelo a skoro přivádělo do šílenství. Ale jak jim to sakra zakázat? Když nebyla cyklostezka, jelo se po chodníku, a to i za cenu, že my instruktoři jsme jeli v protisměru provozu. Když se měly děti uhnout protijdoucím chodcům, ozvalo se: „Můžu tak trochu z chodníku sjet?“ (Jak jako trochu sjet, co to znamená?!? Mně běželo hlavou), sotva se ohlédnu, vidím, jak dotyčný šmudla padá z obrubníku na silnici, nohy mu padají z pedálů, dosedá na rámovou trubku. Do něj pak narazilo pár dalších dětí. Trochu šok, ale dobrý, nikdo nespadl úplně, žádné odřeniny, jen duševní otřesení – jak dlouho vydrží? Asi 3 min! Za necelé 4 km je chodník zúžený lampou. Táhneme se jako had, když najednou přijíždí klučina zezadu: „Martino, Martino, Nikolka se nevyhnula té lampě…“ (Sakra, říkám si), naštěstí se nic vážného nestalo, jen naražená nožička, čelo to nebylo. „Uff…“


K TÉMATU: Děti, kids, children, Kinder... Naše budoucnost
 
Když spadnou na přejezdu závory a čekáme na vlak, přijede vůz „Pomáhat a chránit“. Vzhledem k tomu, že je asi 30 stupňů, mají stažená okýnka a děti jedno po druhém začnou vykřikovat, „Jé, policajti! Policajti!!“, chlapi se jen chechtali, a pak dětem zablikali na pozdrav, takže super zážitek pro všechny. Ježdění na kole i s mrňaty v terénu bylo mnohem jednodušší, neboť tam, když někdo spadnul, bylo to do měkkého. Rozdíly ve výkonnosti se stíraly terénem, ale na hladkém asfaltu udržet kompaktního hada byl nadlidský výkon. I když se všichni snažili.
 

Mlask do louže, jinudy cesta není.


Při lekci gymnastiky nevím, kdo se nadřel víc, jestli trenéři, kteří děcka zvedali do stojky (moc dětí stojku neumí) nebo na hrazdu anebo ty děti. Ruce mě bolely snad víc, než po klikách… Na Trutnovském koupališti se vyblbli všichni, jak děti, tak i trenéři, prostě dělat suchara s dětmi nejde, člověk si s nimi musí hrát, blbnout. Po orientačním běhu po lese (vždy trenéři trnou, jestli nebudou muset do lesa hledat místo kontrol i děti) si každý opekl buřtíka, a pak i třeba za průtrže mračen, řádně umazaný a mokrý utíkal na ubikaci nebo k rodičům… Předposlední den, dopoledne před výletem na bobovku, děti závodí při „Spartan race“, který jim trenéři šijí na míru. Starší jej měli delší (cca 12 min), mladší kratší (cca 6 min). A protože sotva půl hod před startem skončila průtrž mračen, nebyl důvod vyhýbat se bahnu, takže průběh louží byl jedním z povinný disciplín. Další překážky byly např. slalom, podlezení, přelezení, přeskoky, skákání v pytli, přes švihadlo nebo trefování tenisáků do odpadkového koše. Po skončení závodu bylo samozřejmě vyhlášení výsledků s oceněním nejlepších.


Průřez Sportovním kempem pro mladší ročníky (matesdesign.cz)

Když už pak i některé pětileté dětičky večer sotva došly na večeři a jíst moc nemohly a spravil to až nákup čokolády, mohli jsme si my, trenéři, říct: „Úkol byl splněn, unavili jsme je!“ Děti i rodiče odcházeli s úsměvem na tváři, zdáli se být spokojení, a nás na srdíčku hřeje, že jsme se zasadili o dobrou věc – pomohli jsme dětem ukázat zase něco ze sportování venku, že je to lepší než honit Pokémony s mobilem v ruce a že být umazaný a zpocený je docela prima. Jedna slečna po doběhu Spartanu prohlásila: „Líbilo se mi to, jen se mi nelíbilo, že jsem u toho byla zadejchaná…“ V některých případech si dokonce odvážím tvrdit, že jsme i za ten týden některé dítě trochu vychovali a ukázali, že být grázlíkem není zrovna nej image…

A závěrem? Outdoor sportování je prostě pro všechny! A svět prostě patří těm, co se nepos...!

Vítězové před výstupem na stupně vítězů se museli zout - holt, jiný kraj jiný mrav, na židle se v botách nestoupá :)

Foto: jopocoaching.com

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související zážitky

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Související články

21.12.2017

Dopřejte tělu odpočinek – fyzický i psychický – naučte se relaxovat

28.11.2017

Stone balancing

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 459 lidí)


Banner